Vážení posluchači a poutníci, po krátkém exkurzu o historii řádu bratří těšitelů se dnes vrátíme zase zpět do Jeruzaléma a zaměříme se na jejich práci.
Bratři těšitelé přišli do naší Cyrilometodějské smírné kaple 24. listopadu r. 1935. Do té doby zde působil jako rektor kaple františkán páter Josef Koutný, který se počátkem prosince r. 1935 vrátil zpět do Brna. Na první neděli adventní 1. prosince 1935 se v kapli konala první adorace. A tak začala kapli spravovat trojice těšitelů – páter Longin Gáborik z Detvy, bratři Sarkander Janáček od Uherského Brodu, Jiří Krejčí z Rousměrova u Velkého Meziříčí a později ještě bratr Karel. Těšitelé byli tehdy v Jeruzalémě nejmladší mužskou kongregací. Bratři zprvu žili jen ve velmi skromných podmínkách a potýkali se s nedostatkem vody. Přesto se rozhodli budovat zahradu, na ní dvě terasy a za domem lurdskou jeskyni, která zde stojí dodnes. Rovněž bylo nutné postavit koupelnu, která by sloužila i jako prádelna, a především zpevnit zeď na zahradě, protože v době dešťů docházelo k odplavování půdy. Každou první sobotu v měsíci sloužili mše svatou za dobrodince kaple a denně se za ně modlili a také zvláště za ty, kteří byli zapsáni v knize obětí. Podle možnosti denně adorovali před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní a ze čtvrtka na pátek se konaly i adorace noční, které byly obětovány za náš národ a vlast.
Bratři pravidelně posílali zprávy ze Svaté země, které byly otiskovány v křesťanských periodikách. A tak díky nim máme vylíčené nejenom jejich začátky, ale také těžký rok 1936, kdy Palestinu ochromila půlroční generální stávka. V témže roce byl na budově upevněn kříž a československá státní vlajka. Slovinští poutníci, kteří navštívili naši kapli, se nabídli, že pořídí okno u oltáře svatých Cyrila a Metoděje. Naši českoslovenští poutníci plánovanou pouť odložili pro silné nepokoje v Palestině. Páter Longin Gáborik napsal: „Cestovat je možno, ale na vlastní riziko, za život se neručí; po 7. hodině večer nesmí být nikdo na ulici. Na svátek Nanebevstoupení Páně nebyly žádné obřady na hoře Olivetské pro nepokoje. Modlete se za nás!“ Podle svědectví bratří posílaných v dopisech do Československa víme, že Arabové během stávky zničili na 100 000 stromů. V r. 1937 se do starého města mohlo vstupovat dokonce jen jaffskou a damašskou bránou, a to za velmi důkladných kontrol a prohledávání. Od r. 1938 přijíždějí českoslovenští poutníci do Svaté země jen sporadicky a v malých skupinkách. Přesto mnozí z nich navštívili naši kapli a pobývali i v hospici.
Léta druhé světové války přinesla mnoho bolesti a dotkla se i Palestiny. Mezi lety 1940 – 1943 působila na středním východě také skupina československé armády a dostala se z Bejrútu i do Svaté země až do uprchlického tábora As Sumeiriya jako československý pěší pluk. Ten měl v té době více než 200 mužů. Od léta r. 1940 tam na základě prosby československého generálního konzula v Haifě dojížděl pravidelně sloužit katolické nedělní bohoslužby pro naše vojáky páter Longin Gáborik z Cyrilometodějské smírné kaple.
Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi
odeslat článek
vytisknout článek
