Nový portál Vatikánského rozhlasu

Touto slavnostní koncelebrací zahajujeme 13. generální zasedání biskupského synodu na téma: Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry. Tato tématika odpovídá programové orientaci života církve, všech jejích členů, rodin, společenství a institucí. Tuto perspektivu posiluje Rok víry, který začne příští čtvrtek 11. října v den 50. výročí zahájení Druhého vatikánského ekumenického koncilu. Srdečně a s úctou zdravím vás, kteří jste přišli vytvořit toto synodální shromáždění, zejména generálního sekretáře biskupského synodu a jeho spolupracovníky. Můj pozdrav patří také bratrským delegátům církví a církevních společenství a všem přítomným, které vybízím, aby denní modlitbou doprovázeli práce, které budou probíhat v následujících třech týdnech.

Biblická čtení, která tvoří liturgii Slova této neděle, nám nabízejí dva zásadní podněty k reflexi: za prvé téma manželství, kterého se dotknu později, a za druhé Ježíše Krista, o kterém začnu ihned. Nemáme čas komentovat tuto pasáž z listu Židům, ale na začátku tohoto synodálního zasedání musíme přijmout pozvání zahledět se na Pána Ježíše, „korunovaného slávou a ctí, protože vytrpěl smrt“ (Žid 2,9). Slovo Boží nás staví před oslaveného Ukřižovaného, takže všechen náš život, zejména úsilí tohoto synodálního zasedání má probíhat před Ním a ve světle jeho tajemství. Ústředním a cílovým bodem evangelizace je vždy a všude Ježíš, Kristus, Syn Boží (srov. Mk 1,1); a Ukřižovaný je povýtce rozlišovacím znamením toho, kdo hlásá evangelium, znamením lásky a pokoje, výzvou k obrácení a ke smíření. My, drazí bratři, k Němu jako první vzhlížejme srdcem a nechme se očišťovat Jeho milostí.

Nyní bych rád krátce uvažoval o „nové evangelizaci“ ve vztahu k té řádné evangelizaci a k misiím ad gentes. Církev existuje pro evangelizaci. Na příkaz Pána Ježíše Krista šli věřící, Jeho učedníci do celého světa, aby hlásali dobrou zvěst a zakládali křesťanská společenství. Časem se z nich staly dobře organizované církve s mnoha věřícími. Boží Prozřetelnost probouzela v určitých historických obdobích nový dynamismus evangelizační činnosti církve. Stačí připomenout evangelizaci anglosaských a slovanských národů anebo předávání evangelia na americkém kontinentu, a potom misijní období u národů Afriky, Asie a Oceánie. Na tomto dynamickém pozadí bych rád pohlédnul na dvě zářivé postavy, které za chvíli prohlásím za Učitele církve: svatého Jana z Avily a svatou Hildegardu z Bingen. Také v naší době Duch svatý vzbudil v církvi nový rozmach hlásání dobré zvěsti, duchovní a pastorační dynamismus, který nalezl svůj nejvšeobecnější a nejspolehlivější výraz v Druhém vatikánském koncilu. Tento nový dynamismus evangelizace má blahodárný vliv ve dvou specifických «větvích», které z něho vycházejí, totiž na jedné straně misie ad gentes, tj. hlásání evangelia těm, kteří Ježíše Krista dosud neznají; a na druhé straně nová evangelizace zaměřená hlavně na lidi, kteří se, třebaže jsou pokřtění, vzdálili od církve a žijí bez křesťanské praxe. Biskupský synod, který dnes začíná, je věnován této nové evangelizaci, aby usnadnil těmto lidem nové setkání s Pánem, který jediný dává našemu životu hluboký smysl a pokoj, a aby usnadnil znovu objevení víry, zdroje milosti, která přináší radost a naději do osobního, rodinného a sociálního života. Toto zvláštní zaměření samozřejmě nemá umenšit ani misijní rozmach ve vlastním smyslu, ani řádnou evangelizační činnost v našich křesťanských společenstvích. Tři aspekty jediné evangelizace se ve skutečnosti vzájemně doplňují a obohacují.

Téma manželství, které podává evangelium a první čtení, si zasluhuje v této souvislosti zvláštní pozornost. Poselství Božího Slova je možné shrnout vyjádřením z knihy Geneze a převzaté samotným Ježíšem: „Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk“ (srov.Gen 2,24; Mk 10,7-8). Co nám říká toto Slovo dnes? Mám za to, že nás vybízí, abychom si více uvědomili již známou, ale možná ne zcela doceněnou skutečnost, že totiž manželství samo představuje evangelium, dobrou zvěst pro dnešní svět, zvláště ten odkřesťanštěný. Sjednocení muže a ženy v jediném těle láskou, která je plodná a nerozlučná, je znamením, které o Bohu vypovídá mocně a s výmluvností, která v naší době ještě vzrostla, protože z různých příčin, bohužel právě v krajích již dávno evangelizovaných, prochází manželství hlubokou krizí. A není to náhoda. Manželství se pojí s vírou, ale nikoli v neurčitém smyslu. Manželství jakožto sjednocení ve věrné a nerozlučné lásce se zakládá na milosti, která přichází od Trojjediného Boha, který nás v Kristu miloval láskou věrnou až na Kříž. Dnes jsme s to pochopit celou pravdu tohoto tvrzení ve srovnání s bolestnou realitou mnoha manželství, která končí špatně. Existuje zřejmá souvislost mezi krizí víry a krizí manželství. A jak už církev dlouho tvrdí a dosvědčuje, manželství je povoláno být nejenom předmětem, ale také podmětem nové evangelizace. Potvrzují to již mnohé zkušenosti, které se váží ke komunitám a hnutím, ale uskutečňují se stále více také ve tkanivu diecézí a farností, jak dokázalo nedávné Světové setkání rodin.

Jednou z nosných idejí nového impulsu, který dal Druhý vatikánský koncil evangelizaci, je všeobecné povolání ke svatosti, které se týká všech křesťanů (srov. Lumen gentium, 39-42). Svatí jsou opravdovými protagonisty evangelizace ve všech jejích výrazech. Jsou také průkopníky a tahouny nové evangelizace svou přímluvou a příkladem svého života, pozorností vůči fantazii Ducha svatého; ukazují indiferentním či přímo nevraživým lidem krásu evangelia a společenství v Kristu, a vybízejí vlažné věřící, aby s radostí prožívali svoji víru, naději a lásku a aby znovu objevovali «příchuť» Božího Slova a svátostí, zvláště chleba života, eucharistie. Svatí a světice rostou mezi velkorysými misionáři, kteří hlásají dobrou zvěst nekřesťanům, tradičně v misijních zemích a aktuálně ve všech místech, kde žijí nekřesťané. Svatost nezná kulturní, sociální, politické ani náboženské bariéry. Její jazyk, kterým je láska a pravda, je srozumitelný všem lidem dobré vůle a přibližuje k Ježíši Kristu, nevyčerpatelnému zdroji nového života.

Na tomto místě se chvíli zastavme a obdivujme dva světce, kteří byli dnes přiřazeni k vyvolenému šiku Učitelů církve. Svatý Jan z Avily žil v 16. století. Byl hlubokým znalcem Písma svatého a byl obdařen horlivým misijním duchem. Dovedl s jedinečnou hloubkou pronikat do tajemství Vykoupení, které lidstvu přinesl Kristus. Byl to Boží muž, který spojoval ustavičnou modlitbu s apoštolskou činností. Věnoval se kázání a růstu svátostné praxe a svoje úsilí soustředil na vylepšení formace kandidátů kněžství, řeholníků i laiků v rámci plodné církevní reformy.

Svatá Hildegarda z Bingen, významná ženská postava 12. století přispěla svým cenným vkladem k růstu církve své doby tím, že docenila dary obdržené od Boha a projevila se jako žena pronikavé inteligence i hluboké vnímavosti a jako uznávaná duchovní autorita. Pán ji obdařil prorockým duchem a vroucí schopností rozlišovat znamení doby. Hildegarda chovala výraznou lásku ke stvoření, pěstovala medicínu, poezii a hudbu. Především však stále prokazovala velkodušnou a věrnou lásku Kristu a církvi.

Pohled na ideál křesťanského života, vyjádřený povoláním ke svatosti, nás nutí s pokorou hledět na křehkost mnoha křesťanů, ba na jejich hřích, osobní i kolektivní, který je velkou překážkou evangelizace, a zároveň uznat Boží moc, která ve víře potkává lidskou slabost. Proto není možné mluvit o nové evangelizaci bez upřímné ochoty k obrácení. Nechat se smířit s Bohem a bližním (srov. 2 Kor 5,20) je osvědčená cesta nové evangelizace. Jedině očištěním mohou křesťané znovu nalézt oprávněnou hrdost na svoji důstojnost Božích dětí, stvořených k Jeho obrazu a vykoupených drahocennou krví Ježíše Krista, a mohou tak zakoušet Jeho radost, aby ji sdíleli se všemi, bližními i vzdálenými.

Drazí bratři a sestry, svěřme Bohu práce synodálního zasedání v živém společenství svatých a vzývejme zvláště přímluvu velkých evangelizátorů, mezi něž chceme s velkou sympatií počítat bl. Jana Pavla II., jehož dlouhý pontifikát byl také příkladem nové evangelizace. Svěřme se pod ochranu blahoslavené Panny Marie, Hvězdy nové evangelizace. Spolu s ní prosme o vylití Ducha svatého, aby shůry osvítil synodální shromáždění a propůjčil mu plodnost pro putování církve dnes, v této naší době.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie