Pohled klouže po průčelí basiliky svatého Petra, které je vyzdobeno 6 velkými portréty blahoslavených, které tuto neděli Jan Pavel II. prohlásil za svaté. Ústa mimoděk šeptají jména: Luigi Orione, kněz zakladatel Malého díla Boží prozřetelnosti. Annibale Maria di Francia, zakladatel rogacionistů, Josep Manyanet y Vives, kněz zakladatel kongregace Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa, Nimatullah Kassab al-Hardini, kněz z libanonského řádu maronitů, Paola Elisabetta Cerioli, zakladatelka kongregace sester Svaté Rodiny z Bergama a Gianna Beretta Molla, matka rodiny. Zvedne se vlna radosti a naděje, že ta, která obětovala svůj život, aby se mohla narodit její dcerka, bude nebeskou ochránkyní i vzorem všem ženám, které budou stát před volbou donosit své nenarozené dítě nebo je dát utratit.
Gianna Beretta se narodila v Magentě nedaleko Milána 4. října 1922. Byla desátým dítětem z celkového počtu třinácti dětí manželů Alberta Beretty a Marie De Micheli. Již od útlého dětství přijímá plnými doušky víru a průzračně křesťanskou výchovu od svých rodičů, kteří jí vedou k tomu, aby považovala život za úchvatný dar Boha a aby vždycky měla důvěru v Boží prozřetelnost, aby si byla jista, že modlitba je nezbytná a účinná. Už první sv. přijímání, které Gianna přijala, když jí bylo 5 a půl roku, bylo pro ni rozhodující životní událostí. Od té doby často přistupovala ke stolu Páně. Z eucharistie čerpala pak sílu ve svém děctví dospívání i studentském mládí.
V těch letech nechybějí těžkosti ba i utrpení: musí měnit školy, zhorší se jí zdravotní stav, rodina se musí stěhovat, pak i nemoc a smrt obou rodičů. To všechno ale není sto v Gianně vyvolat nějaká traumata nebo rozervanost. Vnitřní bohatství a hloubka jejího duchovního života jen přispívají k tomu, že se její vnímavost vytříbí a ctnosti zesílí. Během studia na gymnáziu a pak i na univerzitě se milá, cílevědomá a rezervovaná dívka zcela věnuje studiu, její živá víra je vede k aktivnímu a velkodušnému apoštolátu mezi mladými Katolické akce a ke službě starým a opuštěným osobám v Konferencích sv Vincence. V roce 1949 dosáhla doktorátu v lékařství a chirurgii na univerzitě v Pavii , v roce 1950 otevírá lékařskou ordinaci v Mesero (v obci v magentinském okrese); pak se specializuje na pediatrii na univerzitě v Milánu v roce 1952 a s velkou láskou se věnuje právě maminkám dětem, starým a chudým.
I když je plně nasazena jako lékařka, nachází ještě dost času a sil věnovat se v rámci Katolické akce ?nejmladším dívkám? a zároveň se její radost ze života projevuje ve vášnivém lyžování a alpinismu, tedy chození po horách. Právě tam dokáže předávat svůj úžas nad nádherou stvoření svým mladým kolegyním . Modlí se s nimi diskutuje o budoucím životě, o svém povolání, které považuje za Boží dar. Rozhodne se pro manželství a s velkým nadšením se chce zcela dát, aby ?vytvořila opravdu křesťanskou rodinu?. Zasnoubí se s Ing Petrem Mollou a prožívá snoubenecké údobí s radostí a láskou. Děkuje Pánu a prosí ho potřebné milosti a Jeho lásku, aby dokázala milovat jako On. 24. září 1955 pak uzavírá manželství v basilice sv. Martina v Magentě a je šťastnou manželkou. V listopadu 1956 pak její štěstí vyvrcholí narozením syna Pieriluigiho, v prosinci 1957 pak přichází na svět dcerka Mariolina a v červenci 1959 Laura. Až obdivuhodně dokáže prostě a vyrovnaně sladit povinnosti matky, manželky, lékařky a nakažlivou radost ze života. V září 1961 v druhém měsíci dalšího těhotenství ji zasáhne utrpení a tajemství bolesti; v lůně se jí vytvoří fibrom (benigní nádor vazivé tkáně). Před nutným chirurgickým zákrokem, i když ví o riziku jež hrozí jejímu těhotenství, zapřísahá chirurga, aby zachránil život, dítěte, které nosí v lůně. Život je zachráněn , Gianna děkuje Pánu, a stráví sedm měsíců k porodu s obdivuhodnou sílou ducha a neúnavnou péči matky a lékařky. Rozechvěna se obává , že by se nové dítě mohl narodit s nějakou vadou a prosí Boha, aby je uchránil.
Několik dní před porodem, i když stále důvěřuje v Boží prozřetelnost, je ochotna darovat svůj život, jen aby se to dítě narodilo: ?Budete-li se muset rozhodovat mezi mnou a dítětem, žádné váhání: volte ? a to vyžaduji ? dítě. Zachraňte je!? Na úsvitu 21. dubna 1962 porodí děvčátko Giannu Emanuelu a 28. dubna, navzdory všemu úsilí a kúrám k záchraně obou životů svatě umírá ve velkých bolestech s opakovanou modlitbou na rtech: ?Ježíš miluji Tě, Ježíši, já Tě miluji!?
Měla 39 let. Její pohřeb byl strhující manifestací jednomyslného hlubokého pohnutí, víry a modlitby. Byla pohřbena na hřbitově v Mesero, zatímco se rychle šířila pověst o svatosti jejího života a gestu lásky a mučednictví, který jej korunovalo.
?Promeditovaná oběť?, tak Pavel VI. definoval gesto blahoslavené Gianny, když ji připomínal při promluvě před Anděl Páně v neděli 23. září 1973. ?Mladá matka z milánské diecéze, která cílevědomě obětovala svůj život pro své dítě.? Zřejmě se Svatý Otec odvolával na oběť Krista na Kalvárii a v eucharistii.
Gianna Beretta Molla byla blahořečena Janem Pavlem II. 24. dubna 1994 během Mezinárodního roku rodiny.
odeslat článek
vytisknout článek
