Nový portál Vatikánského rozhlasu

Ctění bratři,
Drazí bratři a sestry,

Církev dnes znovu naslouchá slovům, která pronesl Ježíš cestou do Jeruzaléma, kde se mělo naplnit tajemství Jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Jsou to slova, která vyjadřují smysl Kristova poslání na zemi, Jeho oběť a naprosté odevzdání. Tuto třetí říjnovou neděli, na niž připadá Světový den misií, jim církev naslouchá s obzvláštní intenzitou a obnovuje svoje vědomí, že je zcela a natrvalo ve službě člověku a evangeliu jako Ten, který daroval sebe sama obětováním života.

Srdečně zdravím vás všechny, kteří jste zaplnili náměstí sv. Petra, zejména oficiální delegace a poutníky, kteří přišli oslavit sedm nových světců. Zdravím kardinály a biskupy, kteří se v těchto dnech účastní biskupského synodu o nové evangelizaci. Šťastnou shodou okolností spadá Světový den misií do doby zasedání synodu a Boží Slovo, které jsme slyšeli, osvěcuje obojí. Ukazuje styl evangelizátora, povolaného dosvědčovat a hlásat křesťanské poselství tím, že se připodobňuje Ježíši Kristu a následuje Jeho život. Platí to, jak pro misie ad gentes, tak pro novou evangelizaci dávných křesťanských regionů.

„Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny (srov. Mk 10,45). Tato slova představují životní program sedmi blahořečených, které dnes církev slavnostně začlenila do zářivého šiku svatých. Darovali svůj život s heroickou odvahou, plně se zasvětili Bohu a velkoryse sloužili bratřím. Jsou to synové a dcery církve, kteří si zvolili život služby následováním Pána. Svatost v církvi má vždycky svůj pramen v tajemství Vykoupení, jehož předobraz podává prorok Izaiáš v dnešním prvním čtení: Pánův služebník je spravedlivý a „ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny“ (Iz 53,11). Je to ukřižovaný a vzkříšený Ježíš Kristus, který žije ve slávě. Dnešní kanonizace je výmluvným potvrzením této tajemné skutečnosti spásy. Pevné vyznání víry těchto sedmi velkodušných Kristových učedníků a jejich připodobnění Synu člověka dnes zazářilo v celé církvi.

Jacques Berthieu narozený roku 1838 ve Francii byl Ježíšem Kristem uchvácen záhy. Během svého ministrování ve farnosti pocítil horoucí touhu zachraňovat duše. Stal se jezuitou, chtěl jít do světa pro slávu Boží. Neúnavný pastýř nejprve na Mariánském ostrově a pak na Madagaskaru bojoval proti nespravedlnosti a zároveň přinášel úlevu chudým a nemocným. Malgašové jej považovali za kněze přišlého z nebe a říkali o něm: je to náš otec i matka! Stal se pro všechny vším a čerpal v modlitbě a v milujícím Kristově Srdci lidskou a kněžskou sílu až dosáhl mučednictví. Zemřel roku 1896 se slovy: „Raději zemřu než bych se zřekl své víry“. Drazí přátelé, život tohoto evangelizátora nechť je povzbuzením a vzorem pro kněze, aby byli Božími muži jako on! Jeho příklad ať pomáhá četným křesťanům, kteří jsou dnes pronásledováni pro svoji víru! Kéž jeho přímluva v tomto Roku víry přinese plody na Madagaskaru a africkém kontinentu. Bůh žehnej malgašskému lidu.

Pedro Calungsod se narodil roku 1654 v kraji Visayas na Filipínách. Jeho láska ke Kristu jej přivedla k tomu, že se stane pomocným katechetou u tamějších jezuitských misionářů. Roku 1668 spolu s dalšími katechety doprovázel O. Diega Luis de San Vitores na Mariánské ostrovy, aby evangelizovali tamější lid Chamorro. Život tam byl tvrdý a misionáři snášeli protivenství v důsledku závisti a pomluv. Pedro však prokazoval hlubokou víru a lásku, katechizoval četné konvertity a svědčil o Kristu svým čistým životem a odevzdaností evangeliu. Jeho touha získávat duše pro Krista byla obrovská a dovedla jej až k mučednictví. Zemřel 2. dubna 1672. Svědci vyprávěli, že se Pedro mohl zachránit, ale zůstal po boku otce Diega. Kněz dal Pedrovi rozhřešení než byl sám zabit. Kéž příklad a odvážné svědectví Pedra Calungsod inspiruje drahé obyvatele Filipín k mocnému šíření Božího království a získávání duší pro Boha!

Giovanni Battista Piamarta, kněz z diecéze Brescia, byl velkým apoštolem charity a mezi mládeží. Vnímal požadavek kulturní a sociální přítomnosti katolicismu v moderním světě a proto se věnoval křesťanskému, mravnímu a profesnímu růstu nových generací svým talentem lidskosti a dobrotivosti. Oduševňován skálopevnou důvěrou v Boží Prozřetelnost a vroucím duchem obětavosti čelil těžkostem a únavě, aby založil rozmanitá apoštolská díla jako například Institut pro řemeslníky, knižní vydavatelství Queriniana, mužskou řeholní kongregaci Svaté Rodiny Nazaretské a kongregaci malých služebnic Páně. Tajemství jeho intenzivního a činorodého života spočívalo v dlouhých hodinách strávených v modlitbě. Když byl zavalen prací, prodlužoval dobu niterných setkání s Pánem. Měl v oblibě návštěvy u Nejsvětější svátosti, rozjímání o utrpení, smrti a vzkříšení Krista, aby tak načerpal duchovní sílu a mohl znovu získávat srdce lidí, zvláště mladých, které přiváděl k pramenům života pomocí stále nových pastoračních iniciativ.

„Sešli nám Pane své milosrdenství, jak v Tebe doufáme“. Těmito slovy nás liturgie vybízí, abychom přijali za svůj tento hymnus k prozřetelnému Bohu Stvořiteli a přijali Jeho plán do svého života. Tak to činila svatá Maria del Carmelo Sallés y Barangueras, řeholnice narozená ve Vic ve Španělsku roku 1848. Když po mnoha životních peripetiích mohla spatřit splnění své naděje a sledovat rozmach řeholní kongregace misijních učitelek, kterou založila v roce 1892, recitovala spolu s Matkou Boží: „Jeho milosrdenství od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí“. Její školské dílo svěřené Neposkvrněnému Početí přináší hojné plody mládeži ve velkorysém nasazení jejích dcer, které se jako ona svěřují do rukou Boha, který může všechno.

Nyní pohleďme na Mariannu Cope narozenou roku 1838 v Heppenheimu v Německu. Když jí byl jeden rok ocitla se ve Spojených státech. Roku 1862 vstoupila do třetího řádu svatého Františka v Syracuse v New Yorku. Jako generální představená svojí kongregace pak matka Marianna, poté co mnozí jiní odmítli, přijala jako Boží vůli povolání pečovat o malomocné na Havaji. Vydala se tam spolu se šesti spolusestrami, aby vedla nemocnici v Oahu. Potom založila nemocnici v Malulani a Maui a otevřela dům pro děvčata, jejichž rodiče byli stiženi malomocenstvím. Po pěti letech otevřela dům pro ženy a děvčata přímo na ostrově Molokai, kam sama odvážně odešla a prakticky ukončila své kontakty s vnějším světem. Pečovala tam o otce Damiana, známého pro své heroické působení mezi malomocnými. Ošetřovala jej až do smrti a zaujala pak jeho místo v péči o malomocné muže. Pomáhala těm, kteří trpěli touto hroznou nemocí, a v nejvyšší míře se vyznačovala láskou, odvahou a nadšením. Marianna Cope je zářivým a mocným příkladem té nejlepší katolické tradice v péči o sestry i ducha jejího milovaného svatého Františka.

Kateri Tekakwitha se narodila v dnešním státě New York roku 1656 otci z kmene Mohawků a algonquinské křesťanské matce, která ji předala vnímavost pro živého Boha. Byla pokřtěna ve dvaceti letech a aby se vyhnula pronásledování utekla do misie sv. Františka Xaverského nedaleko Montrealu. Tam pracovala ve věrnosti tradicím svého lidu, třebaže nesdílela jeho náboženství, až do své smrti ve 24 letech. Kateri žila prostým životem, věrná lásce k Ježíšovi v modlitbě a denní účastí na mši. Její největší touhou bylo poznat Boha a dělat, co je Mu milé. Kateri nás udivuje, protože milost působila v jejím životě bez vnějších opor a protože měla odvahu žít povolání, jež je v její kultuře neobvyklé. Víra a kultura se v ní vzájemně obohacují! Její příklad kéž nám pomáhá žít tam, kde jsme, aniž bychom popírali to, co jsme, a milovat Ježíše! Svatá Kateri, patronka Kanady a první rodilá severoamerická světice, svěřujeme ti obnovu víry u původních národů severní Ameriky! Bůh žehnej domorodým národům!

Anna Schäffer z Mindelsteinu chtěla od mládí vstoupit do řeholního misijního řádu. Protože byla ze skromných poměrů, chtěla nejprve jako pomocnice v domácnosti vydělat potřebný peněžní obnos, aby mohla být přijata do konventu. Při této práci utrpěla vážný úraz s nevyléčitelnými následky na nohou, což ji upoutalo po zbytek života na lůžko. Bolestné lůžko se jí stalo řeholní celou a utrpení bylo její misionářskou službou. Zpočátku si na svůj osud naříkala, ale postupně se naučila vykládat svou situaci jako povolání lásky Ukřižovaného k Jeho následování. Posilována každodenním svatým přijímáním stala se neúnavným nástrojem přímluvné modlitby a odleskem Boží lásky pro mnoho lidí, kteří u ní hledali radu. Kéž se její apoštolát modlitby a utrpení, obětí a usmiřování stane zářivým příkladem pro věřící v její vlasti a její přímluva ať posílí křesťanské hospicové hnutí v jeho požehnané službě.

Drazí bratři a sestry. Tito noví svatí rozmanitého původu, jazyka a sociálního postavení jsou spojeni s celým Božím lidem v tajemství spásy Krista, Vykupitele. Spolu s nimi také my zde shromáždění ve spojení se synodními otci, kteří přišli ze všech částí světa, volejme k Pánu slovy Žalmu: „On je naše pomoc a štít“ (Žl 32,20-22). Kéž svědectví nových světců, jejich život velkoryse obětovaný Kristově lásce dnes promlouvá k celé církvi a jejich přímluva ať ji posílí a podpoří v jejím poslání šířit evangelium na celém světě.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie