VaticanNews.va

   21. 4. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5606
Poslechem z webových stránek.3565
Četbou textů na webových stránkách.5630
Poslechem i četbou.3366


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Církev a skandál zneužívání

Papež k požáru pařížské katedrály

Papež: Když Bůh vychází do boje, je třeba nechat jednat Jeho


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

24.11.2012 

Církev je katolická, protože Kristus chce spasit celé lidstvo

Benedikt XVI. na kardinálské konzistoři, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev“.

Drazí bratři a sestry!

Tato slova, která budou za chvíli pronášet noví kardinálové při slavnostním vyznání víry, jsou součástí nicejsko-konstantinopolského kréda, syntézy víry církve, kterou obdržel každý při křtu. Jedině vyznáváním a uchováváním tohoto pravidla pravdy jsme Pánovými učedníky. Na této konzistoři bych se chtěl pozastavit u termínu „katolický“ (v českém misálu je přeloženo slovem „všeobecný“ – pozn. překl.), který vyjadřuje podstatný rys církve a jejího poslání. Pojednání by mohlo být dlouhé a dalo by se pojmout z různých hledisek. Dnes poukáži na pár myšlenek.

Tyto charakteristické rysy církve odpovídají Božímu plánu, jak praví Katechismus katolické církve: „Je to Kristus, který skrze Ducha svatého dává své církvi, aby byla jedna, svatá, katolická (všeobecná); on ji také volá, aby uskutečnila každý z těchto charakteristických znaků“ (KKC, 811). Církev je tedy katolická, protože Kristus do svého spasitelského poslání pojímá celé lidstvo. Třebaže Ježíšovo poslání v jeho pozemském životě bylo omezeno na židovský národ, „ztracené ovce domu izraelského“ (Mt 15,24), přesto mělo od začátku za účel přinést světlo evangelia všem národům a uvést do Božího království všechny národy. Poté co setník v Kafarnaum vyznal víru, Ježíš zvolá: „Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království“ (Mt 8,11). Tato všeobecná perspektiva vyplývá mimo jiné z toho, že Ježíš prezentuje sebe samého nejenom jako „Syna Davidova“, ale také jako „Syna člověka“ (Mk 10,33), jak jsme slyšeli v úryvku z evangelia, které se před okamžikem četlo. Titul „Syn člověka“, který je ve slovníku židovské apokalyptické literatury inspirován vizí dějin z knihy proroka Daniela (srov. 7,13-14), odkazuje na osobnost, která přijde „s nebeskými oblaky“ (v.13) a je obrazem, který předpovídá zcela nové království, nesené nikoli lidskou mocí, nýbrž pravou mocí pocházející od Boha. Ježíš používá tento bohatý a složitý výraz a vztahuje jej sám na Sebe, aby manifestoval pravý charakter Svého mesiášství jakožto poslání určeného celému člověku a každému člověku a překonávajícího každý etnický, národnostní a náboženský partikularismus. Následováním Ježíše, svolením ke vtažení do Jeho lidství a tedy do společenství s Bohem, vstupuje se do tohoto nového království, které církev zvěstuje a předjímá a které překonává zlomkovitost a rozptýlenost.

Ježíš pak posílá svoji církev nikoli k jedné skupině, ale k celému lidskému rodu, aby jej shromáždila ve víře a v jediném lidu s cílem spasit jej, jak to dobře vyjadřuje Druhý vatikánský koncil v dogmatické konstituci Lumen gentium: „Všichni lidé jsou voláni do nového Božího lidu. Proto i když tento lid zůstává jeden a jediný, má se šířit po celém světě a ve všech dobách, aby se splnil záměr našeho Boha“ (č.13). Všeobecnost církve tudíž čerpá ze všeobecnosti jediného Božího plánu spasit svět. Tento všeobecný charakter vysvítá jasně v den Letnic, kdy Duch svatý naplňuje svojí přítomností první křesťanské společenství, aby se evangelium šířilo do všech národů a vytvářelo ze všech národů jediný Boží lid. Církev je tak od svého počátku orientována kat´holon, zahrnuje veškerenstvo. Apoštolové dosvědčují Krista a obracejí se na lidi, kteří přicházejí ze všech končin země a každý z nich rozumí jakoby slyšel svůj rodný jazyk (srov. Sk 2,7-8). Od toho dne církev podle Ježíšova příslibu hlásá „mocí Ducha svatého“ zabitého a zmrtvýchvstalého Pána „v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8). Všeobecné poslání církve proto nevychází zdola, ale sestupuje shůry, od Ducha svatého, a již od svého prvopočátku se vyjadřuje v každé kultuře, aby tak byl vytvořen jediný lid Boží. Není ani tak místním společenstvím, které se šíří a postupně expanduje, ale spíše je kvasem, který míří k veškerenstvu, k celku a nese všeobecnost v sobě samém.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mk 16,15); „získejte za učedníky všechny národy“ (Mt 28,19). Těmito slovy Ježíš posílá apoštoly k celému stvoření, aby spasitelské působení Boha dosahovalo všude. Pozorujeme-li však okamžik Ježíšova nanebevstoupení, jak je podávají Skutky apoštolů, zjistíme, že učedníci jsou ještě uzavřeni do svojí vize, pomýšlejí na restauraci nového davidovského království, a ptají se Pána: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ (Sk 1,6). Jak odpoví Ježíš? Svou odpovědí jim otevře horizonty, dává jim příslib a úkol. Slibuje jim, že budou naplněni mocí Ducha svatého, a pověřuje je, aby Jej dosvědčovali v celém světě, překračovali kulturní a náboženské hranice, v jejichž rámci byli zvyklí přemýšlet a žít, a otevřeli se tak všeobecnému Božímu království. Na počátku církevního putování se apoštolové a učedníci vydávají na cestu bez jakéhokoli lidského zajištění, ale s jedinečnou mocí Ducha svatého, evangelia a víry. Je to kvas, který je roznášen do světa, vstupuje do různých událostí a rozmanitých kulturních a sociálních kontextů, ale zůstává jedinou církví. Křesťanská společenství vznikají kolem apoštolů, ale jsou církví; v Jeruzalémě, Antiochii a Římě jsou stále toutéž, jedinou a všeobecnou církví. Když apoštolové mluví o církvi, nemluví o svém vlastním společenství, ale mluví o Kristově církvi a zdůrazňují tuto jedinečnou identitu, všeobecnou a úplnou Catholica, která se uskutečňuje v každé místní církvi. Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská; odráží se v ní pramen jejího života a jejího putování: jednota a společenství Trojice.

Do této linie a perspektivy jednoty a všeobecnosti církve patří také kardinálské kolegium, které představuje rozmanitost tváří, neboť vyjadřuje všeobecnost církve. Touto konzistoří chci položit zvláštní důraz na to, že církev je církví všech národů a proto se vyjadřuje v různých kulturách různých kontinentů. Je to církev Letnic, která v polyfonii hlasů nechává vystupovat k živému Bohu jediný harmonický zpěv.

Srdečně zdravím oficiální delegace různých zemí, biskupy, kněze, zasvěcené osoby, věřící laiky různých diecézních společenství a všechny, kteří se podílejí na radosti z nových členů kardinálského kolegia, s nimiž je pojí svazky příbuzenství, přátelství a spolupráce. Noví kardinálové, kteří reprezentují různé diecéze světa, jsou ode dneška přidruženi zcela zvláštním způsobem k římské církvi a posilují tak duchovní pouta, která sjednocují celou církev, jež je oživována Kristem a semknuta kolem Petrova nástupce. Dnešní obřad zároveň vyjadřuje svrchovanou hodnotu věrnosti. V přísaze, kterou za chvíli složíte, ctění bratři, totiž stojí slova plná hlubokého, duchovního i církevního významu: „Slibuji a přísahám, že od nynějška a dokud budu živ, zachovám věrnost Kristu a Jeho evangeliu a ustavičnou poslušnost Apoštolskému stolci římské církve.“ A při přijímání purpurového biretu uslyšíte pobídku, „že máte být připraveni kvůli růstu křesťanské víry, pro pokoj a blaho Božího lidu jednat statečně až k prolití krve“. Předání prstenu bude zase provázet povzbuzení: „Věz, že spolu s láskou ke Knížeti apoštolů poroste tvoje láska k církvi.“

V těchto gestech a vyjádřeních, která je provázejí, se ukazuje fyziognomie, kterou dnes v církvi přijímáte. Od nynějška budete ještě úžeji a niterněji sjednoceni s Petrovým stolcem: tituly nebo diakonie kostelů vám budou připomínat spojení, které vás zvláštním způsobem přimyká k této římské církvi, jež předsedá všeobecné lásce. Svojí spoluprací s úřady římské kurie budete zvláštním způsobem mými cennými spolupracovníky zejména v apoštolské službě celé katolicitě jakožto Pastýře celého Kristova stádce a prvního ručitele nauky, kázně a morálky.

Drazí přátelé, chvalme Pána, který „svými dary nepřestává štědře obdarovávat svoji církev roztroušenou ve světě“ (Vstupní modlitba) a posiluje ji neustálou mladostí, kterou jí dodává. Jemu svěřujeme novou církevní službu těchto ctěných a vážených bratří, aby mohli odvážně dosvědčovat Krista povzbuzujícím dynamismem víry a znamením ustavičné a obětavé lásky.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
28.6.18 Autorita v církvi roste schopností prosazovat důstojnost druhého
28.6.17 Mějte oči upřené ke skutečnosti, Kříži a Vzkříšení
19.11.16 Virus polarizace a nevraživosti proniká naším myšlením, cítěním a jednáním
14.2.15 Láska roste tam, kde je pokora a něha
22.2.14 Církev vás potřebuje



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Urbi et Orbi: Velikonoce jsou začátkem nového světa

Papež při Velikonoční vigilii: Řídíme se svými problémy nebo Ježíšem?

Papež: Vidět v Ježíšově kříži všechny kříže světa

Kardinál Poupard o katedrále Notre Dame: Požár zapaluje víru

Cantalamessa: Největší nebezpečím pro člověka je iluze všemohoucnosti

O křížovou cestu (nejenom) v Koloseu se zasloužil františkán sv. Leonard

Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách

Papež František se vydal sloužit památku Večeře Páně mezi vězně ve Velletri

Donald Trump zatelefonoval papeži Františkovi

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

Papež: Slávou Boží je láska

Obraz česko-rakouského malíře ve Vatikánském pavilónu na pekingském Expo

 Nově na webu
Svatý otec: Vzkříšený Kristus je mládím každého z nás i celého světa

Publicistika: Pravé smíření nelze uskutečnit verbálně

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 19
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru