Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí přátelé,

Slova apoštola Pavla nás přivádějí k pochopení pravého významu liturgického roku, který dnes večer začínáme společnou bohoslužbou prvních adventních nešpor. Celý církevní rok je zaměřen k objevování a prožívání věrnosti Boha Ježíše Krista, který se nám představuje dětskou tváří v Betlémské jeskyni. Celé dějiny spásy jsou jakousi trasou lásky, milosrdenství a shovívavosti, počínaje stvořením až k vysvobození Izraelského lidu z Egyptského otroctví přes dar Zákona na hoře Sinaj až k návratu z babylonského zajetí zpět do vlasti. Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův byl vždycky blízkým Bohem, který svůj lid nikdy neopouštěl. Mnohokrát zarmoucen snášel nevěrnost a trpělivě čekal na návrat, vždycky ve svobodě lásky, která předchází a podporuje milovaného, dbá na jeho důstojnost a nejhlubší touhy.

Bůh se neuzavřel do Svého nebe, ale sklonil se k lidskému počínání. Je to obrovské tajemství, které přesahuje veškeré možné očekávání. Bůh vstupuje do lidského času nepředstavitelným způsobem, stává se dítětem a prochází jednotlivými etapami lidského života, aby celá naše existence – duch, duše i tělo, jak připomíná svatý Pavel – uchovala neporušenost a byla pozvednuta k výšinám Boha. A toto vše činí ze své věrné lásky k lidstvu. Pravdivá láska svou povahou tíhne k dobru druhého, k největšímu možnému dobru; neomezuje se na pouhé dodržování přijatých přátelských závazků, ale jde dále bez vypočítavosti a bez odměřování. Právě to uskutečnil pravý a živý Bůh, jehož hluboké tajemství vyjevují slova svatého Jana: „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8.16). Tento Bůh na Sebe v Ježíši Nazaretském bere celé lidství, celé dějiny lidstva a dává jim nový, rozhodující směr vedoucí k novému bytí lidské osoby charakterizované zrozením z Boha a směřováním k Němu (srov. L´Infanzia di Gesu, Rizzoli-LEV 2012, str. 19).

Drahá mládeži, vážení rektoři a profesoři! Je pro mne velkým potěšením, že se mohu podělit o tyto úvahy s vámi, kteří reprezentujete římský univerzitní svět, kde se ve svých specifikách sbíhají státní a soukromé univerzity i papežské instituce, které již dlouhé roky společně rozvíjejí a dosvědčují plodnost dialogu a spolupráce různých druhů vědění a teologie. Zdravím kardinála prefekta Kongregace pro katolickou výchovu, rektora Římské univerzity „Foro Italico“ a vašeho zástupce a děkuji za jejich úvodní slova, která pronesli vaším jménem. Srdečně zdravím kardinála vikáře, ministra školství, univerzit a výzkumu jakož i ostatní přítomné akademické představitele. Se zvláštní sympatií zdravím vás, drazí studenti římských univerzit, kteří jste obnovili svoje vyznání víry nad hrobem apoštola Petra. Prožíváte dobu příprav na velká životní rozhodnutí ve službě církvi a společnosti. Dnes večer se můžete přesvědčit, že nejste sami. Spolu s vámi jsou profesoři, univerzitní kaplani, animátoři kolejí. I Papež! Jste součástí velké římské akademické obce, kde se můžete rozvíjet v modlitbě, studiu, konfrontaci a svědectví evangeliu. Je to drahocenný dar! Kéž byste dovedli jej vnímat jako znamení věrnosti Boha, který vám dává příležitosti připodobňovat svůj život Kristu a nechávali se Jím posvěcovat až k dokonalosti (srov. 1 Sol 5,23).

Liturgický rok, který začínáme těmito nešporami bude i pro vás cestou, během níž budete opět prožívat tajemství této Boží věrnosti, na níž jste povoláni stavět svůj život jako na pevné skále. Slavením a životem této cesty víry spolu s celou církví zakusíte, že Ježíš Kristus je jediným Pánem kosmu a dějin, bez něhož hrozí každému lidskému budování zánik. Liturgie žitá v jejím pravém duchu je vždycky základní školou života křesťanské víry, „teologální“ víry, která zapojuje celé vaše bytí – ducha, duši a tělo – abyste se stali živými kameny budovy církve a spolupracovníky nové evangelizace. Zejména v eucharistii je Bůh blízký, protože se stává pokrmem, který je oporou, a přítomností, která proměňuje ohněm své lásky.

Drazí přátelé žijeme v kontextu, který se často vyznačuje lhostejností vůči Bohu. Myslím si však, že v hloubi těch, kteří i mezi vašimi vrstevníky, žijí vzdáleni od Boha, přebývá vnitřní stesk po nekonečnu a transcedenci. Je vaším úkolem dosvědčovat v univerzitních aulách blízkého Boha, který se projevuje při hledání pravdy, jež je duší každého intelektuálního snažení. V této souvislosti s potěšením přijímám a povzbuzuji pastorační univerzitní program nazvaný „Otec jej spatřil zdálky. Dnešek člověka, dnešek Boha“, navržený pastoračním odborem pro univerzity při římském vikariátu.

Víra je branou, kterou Bůh otevírá v našem životě, aby nás vedl k setkání s Kristem, ve kterém se dnešek člověka setkává s dneškem Boha. Křesťanská víra není přilnutím k nějakému všeobecnému a nedefinovanému bohu, nýbrž k živému Bohu, který v Ježíši Kristu, Slovu učiněném tělem, vstoupil do našich dějin a zjevil se jako Vykupitel člověka. Věřit znamená odevzdat svůj život Tomu, který jediný jej může naplnit v čase a otevřít pro naději, která čas přesahuje. Chtěl bych v tomto Roce víry vyzvat celou římskou akademickou obec k přemýšlení o víře. Neustálý dialog mezi státními, soukromými a papežskými univerzitami dává naději v rostoucí zastoupení církve v prostředí nejenom římské, ale také italské a mezinárodní kultury. Kulturní týdny a mezinárodní sympozia profesorů, která se budou konat v červnu příštího roku, budou příkladem takovéto zkušenosti, která by se mohla uskutečnit v každém univerzitním městě, kde se působí státní, soukromé a papežské univerzity.

Drazí přátelé, „věrný je ten, který vás povolává a všechno uskutečňuje (srov. 1 Sol 5,24); učiní z vás hlasatele svojí přítomnosti. Vydejme se v modlitbě dnes večer na duchovní pouť k betlémské jeskyni, abychom mohli zakusit opravdovou radost Vánoc: radost z toho, že podle příkladu Panny Marie a svatého Josefa přijmeme do středu svého života ono Dítě, které nám dosvědčuje, že se oči Boha dívají na svět a na každého člověka (srov. Zach 12,4). Oči Boha na nás hledí, protože je věrný své lásce! Jedině tato jistota může dovést lidstvo v této choulostivé a složité historické době k cíli, kterým je pokoj a blaho. Také příští Světový den mládeže v Rio de Janeiro bude pro vás mladé studenty velkou příležitostí, abyste ukázali dějinnou plodnost věrnosti Boha nabídkou svého svědectví a nasazení za mravní a sociální obnovu světa. Předání mariánské ikony Sedes sapientiae brazilské univerzitní delegací univerzitním společenstvím Roma Tre, které letos slaví své 20. výročí, je znamením společného závazku mladých studentů.

Panně Marii, Trůnu moudrosti, svěřuji vás všechny i vaše drahé; studium, výuku, univerzitní život a zvláště formaci a svědectví probíhajícího Roku víry. Svítilny, které si donesete do svých studentských kaplí, ať jsou stále živeny vaší vírou, skromnou, ale plnou úcty, aby pro každého z vás byly v univerzitním prostředí světlem naděje a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie