Drazí bratři a sestry,
Je to pro mne radost a zvláštní milost sejít se společně zde, u hrobu apoštola Pavla, na zakončení Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Srdečně zdravím přítomné kardinály, předně kardinála Harveye, archipresbytera této baziliky a spolu s ním opata a mnišskou komunitu, která nás hostí. Zdravím kardinála Kocha, předsedu Papežské rady pro jednotu křesťanů a všechny spolupracovníky tohoto dikasteria. Srdečně a bratrsky zdravím Jeho eminenci, metropolitu Gennadiose, představitele ekumenického patriarchátu, důstojného pána kanovníka Richardsona, osobního zástupce Canterburského arcibiskupa v Římě, a všechny představitele různých církví a církevních společenství, kteří jsou dnes večer zde. Kromě toho zdravím s obzvláštním potěšením členy Smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a pravoslavnými církvemi a přeji zdar jejich práci na plenárním zasedání, které se v těchto dnech koná v Římě, jakož i studenty Ecumenical Institute of Bossey, kteří jsou na návštěvě Říma, aby prohlubovali svoji znalost katolické církve, a mladé pravoslavné věřící, kteří zde studují. Nakonec zdravím také všechny, kdo se přišli modlit za jednotu všech Kristových učedníků.
Tato bohoslužba spadá do kontextu Roku víry, který začal 11. října v den 50. výročí zahájení Druhého vatikánského koncilu. Základem ekumenismu je společenství v téže víře. Jednota je totiž darována Bohem neoddělitelně od víry. Výstižně to vyjadřuje svatý Pavel: „Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech“ (Ef 4,4-6). Vyznání křestní víry v Boha, Otce a Stvořitele, který se zjevil v Synu, Ježíši Kristu sesláním Ducha, který oživuje a posvěcuje, už sjednocuje křesťany. Bez víry, která je prvotním darem Boha, ale také odpovědí člověka, by bylo celé ekumenické hnutí redukováno na formu jakési „dohody“, na níž se přistupuje ve společném zájmu. Druhý vatikánský koncil připomíná, že „čím těsnější bude společenství, které křesťany sjednocuje s Otcem, Slovem a Duchem, tím hlouběji a snadněji budou schopni rozvíjet vzájemné bratrství“ (Unitatis redintegratio, 7). Věroučné otázky, které nás dosud rozdělují, nesmějí být přehlíženy nebo minimalizovány. Spíše je třeba se s nimi odvážně vyrovnávat v duchu bratrství a vzájemné úcty. Dialog reflektující prioritu víry umožňuje otevření vůči Božímu působení v pevné důvěře, že jednotu nemůžeme vytvořit sami, ale Duch svatý nás vede k plnému společenství a dává nám pochopit duchovní bohatství různých církví a církevních společenství.
Zdá se, že v dnešní společnosti má křesťanské poselství stále menší vliv na osobní i komunitní život, což je výzva pro všechny církve a církevní společenství. Jednota je sama o sobě přednostním prostředkem a jakoby předpokladem stále věrohodnějšího hlásání víry těm, kteří dosud neznají Spasitele anebo těm, kteří již přijali evangelní zvěst, ale téměř na tento drahocenný dar zapomněli. Pohoršení nejednoty otupující misijní činnost bylo podnětem zrodu ekumenického hnutí, jak je známe dnes. Plné a viditelné společenství mezi křesťany je totiž třeba chápat jako základní charakteristiku zřetelnějšího svědectví. Cestou k plné jednotě je nezbytné usilovat o konkrétní spolupráci mezi Kristovými učedníky kvůli předávání víry soudobému světu. Dnes existuje velká potřeba smíření, dialogu a vzájemného porozumění nikoli v moralizující perspektivě, nýbrž právě ve jménu křesťanské autenticity za pronikavější přítomnost v realitě naší doby.
Pravá víra v Boha je pak neoddělitelná od osobní svatosti a zároveň od hledání spravedlnosti. V Týdnu modliteb za jednotu křesťanů, který se dnes končí, bylo našemu rozjímání nabídnuto motto: „Co od nás Hospodin žádá“, které bylo inspirováno slovy proroka Micheáše (Mich 6,6-8). Bylo navrženo hnutím Student Christian Movement in India ve spolupráci s All India Catholic University Federation a National Council of Churches in India, kteří připravili také texty k reflexi a modlitbě. Těm, kteří se na tom podíleli, chci vyjádřit svoji vděčnost, a s velkou sympatií ujišťuji o svojí modlitbě všechny Indické křesťany, kteří jsou někdy voláni vydávat svědectví v obtížných podmínkách. „Pokorně chodit s Bohem“ znamená především kráčet v radikalitě víry jako Abrahám, s důvěrou v Boha, do něhož vkládáme veškerou svoji naději a touhu, ale znamená také překračovat překážky, jít mimo nenávist, mimo rasismus, sociální i náboženskou diskriminaci, která rozděluje a poškozuje celou společnost. Jak praví svatý Pavel, křesťané mají jako první dávat příklad hledáním smíření a společenství v Kristu, které překoná každý druh rozdělení. V listu Galaťanům apoštol národů říká: „Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena, všichni jste jeden v Kristu Ježíši“ (Gal 3,26-28).
Naše hledání jednoty v pravdě a lásce nesmí nikdy ztratil ze zřetele, že jednota křesťanů je dílem a darem Ducha svatého a značně přesahuje naše úsilí. Proto je jádrem ekumenického úsilí duchovní ekumenismus, zvláště modlitba (srov. Unitatis redintegratio, 8). Nicméně, ekumenismus nepřinese trvalé plody, pokud nebude provázen konkrétními gesty obrácení, která hýbají svědomím a působí hojení vzpomínek a vztahů. Jak praví dekret o ekumenismu Druhého vatikánského koncilu, „opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení“ (č.7). Autentické obrácení, které požaduje prorok Micheáš a jehož je významným vzorem apoštol Pavel, nás přivádí blíže k Bohu a do středu našeho života a také nás vzájemně sbližuje. A toto je základ našeho ekumenického úsilí. Obnova vnitřního života našeho srdce a naší mysli odrážející se v našem každodenním životě je klíčová v každém dialogu a procesu smíření a činí z ekumenismu vzájemnou snahu o porozumění, úctu a lásku, „aby svět uvěřil“ (Jan 17,21).
Drazí bratři a sestry, prosme s důvěrou Pannu Marii, nesrovnatelný vzor evangelizace, aby církev, „znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva“, (Lumen gentium, 1) hlásala směle i v naší době Krista Spasitele.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
