Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Kardinál Jorge Mario Bergoglio S.I., arcibiskup Buenos Aires (Argentina), ordinář pro věřící východního obřadu v Argentině, kteří nemají vlastního ordináře. Narodil se 17. prosince 1936 v piemontské rodině otci Mariovi, zaměstnanci železnic a matce Regině Sivori v domácnosti, kteří měli celkem pět dětí. Vystudoval střední chemicko-technologickou školu, ale potom zvolil kněžství a vstoupil do semináře ve Villa Devoto. 11. března 1958 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, vykonal humanistická studia v Chile a roku 1963 zpět v Buenos Aires dosáhl magisterského stupně ve filosofii na Filosofické fakultě koleje „San Jose“ v San Miguel.

Mezi lety 1964 a 1965 působil jako učitel literatury a psychologie v koleji Neposkvrněné ze Santa Fe a roku 1966 učil tytéž matérie v koleji Salvátor v Buenos Aires. Od roku 1967 do roku 1970 studoval teologii na Teologické fakultě v koleji „San Jose“ v San Miguel, kterou úspěšně absolvoval. 13. prosince 1969 byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-71 vykonal tzv. třetí probaci (závěrečnou etapu jezuitské formace) v Alcalá de Henares (Španělsko) a 22. dubna 1973 složil definitivní řeholní sliby. Byl novicmistrem ve Villa Barilari, San Miguel (1972-1973), vyučoval na Teologické fakultě, byl konzultorem provincie a rektorem koleje. 31. července 1973 byl na šest let jmenován provinciálem Argentinské jezuitské provincie. Mezi lety 1980 a 1986 byl rektorem koleje a Filosofické a Teologické fakulty tamtéž a zároveň farářem ve farnosti sv. Josefa v diecézi San Miguel. V březnu 1986 odešel do Německa, kde dokončil doktorská studia, a představení jej určili do koleje Salvátor, odkud přešel do jezuitského kostela v městě Cordoba jako zpovědník a spirituál.

20. května 1992 jej Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Auca a pomocným biskupem v Buenos Aires. 27. června téhož roku přijal v katedrále v Buenos Aires biskupské svěcení z rukou kardinála Antonia Quarracino, apoštolského nuncia, mons. Baldo Calabreseho, a biskupa z Mercedes-Luján, mons. Emilia Ogñénovich.

3. června 1997 byl jmenován arcibiskupem koadjutorem v Buenos Aires a 28. února 1998 po smrti kardinála Quarracino se stává arcibiskupem hlavního města a tak také primasem Argentiny. Od 6. listopadu téhož roku je také ordinářem pro věřící východního ritu, kteří nemají vlastního ordináře.

Jan Pavel II. jej jmenoval kardinálem na konzistoři 21. února 2001 s titulárním kostelem sv. Roberta Bellarmina.

Jako kardinál byl generálním relátorem 10. generálního zasedání biskupského synodu v říjnu 2001. Účastnil se konkláve 18. a 19. dubna 2005. Byl také členem posynodální rady XI. generálního shromáždění biskupské synody ve dnech 2.-23. října 2005. Působil ve vatikánských Kongregacích pro bohoslužbu, klérus a instituty zasvěceného života; dále Papežské radě pro rodinu, Papežské komisi pro Latinskou Ameriku.

V církvi v Argentině byl velkým kancléřem Katolické argentinské univerzity, předsedou biskupské komise pro Papežskou univerzitu v Argentině; moderátorem národního církevního soudu druhé instance a moderátorem interdiecézního soudu v Buenos Aires. Od listopadu 2005 do listopadu 2011 byl předsedou biskupské konference Argentiny.

Je autorem následujících knih:

Meditaciones para religiosos – 1982
Reflexiones sobre la vida apostólica – 1986
Reflexiones de esperanza – 1992
Diálogos entrée Juan Pablo y Fidel Castro – 1998
Educar: exigencia y pasión – 2003
Ponerse la patria al hombro – 2004
La nación por construir – 2005
Corrupción y peccado – 2006
Sobre la acusación de si mismo – 2006
El verdadero poder es el servicio - 2007


(mig)