VaticanNews.va

   20. 2. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5415
Poslechem z webových stránek.3463
Četbou textů na webových stránkách.5412
Poslechem i četbou.3253


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Svatý stolec zbavil duchovenského stavu bývalého kardinála McCarricka

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí

F. Lombardi k případu McCarricka


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

19.4.2013 

Krásný pastýř

Homilie ke 4. neděli velikonoční – cyklus C

Richard Čemus

„Je lepší žít jeden jediný den jako lev, než sto dní jako ovce,“ řekl prý Benito Mussolini. Podobný nádech heroismu čpí i z motta Friedricha Nietzscheho „Wille zur Macht – vůle k moci“. Znamená to vztáhnout svět na sebe a podmanit si ho. Lev je symbol této síly, odhodlání a moci, zatímco ovce tu ve srovnání se lvem stojí jako smutná existence člověka, který nemá na to, aby sám rozhodoval a byl strůjcem svého osudu. Žije v závislosti na druhých a nechá se dominovat, zato je o něj postaráno a nemá za nic zodpovědnost. Na tomto principu fungují totalitní režimy.

Může to být ideálem křesťana? Těžko! Jak ale rozumět slovům evangelia, které se čte tuto neděli – zvanou „Dobrého pastýře“, kde Ježíš říká: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme..“ (Jan 10,27-30).

Po dvou světových válkách působí Mussoliniho výrok spíš trapně. Na druhé straně ani obraz ovcí, které jdou poslušně za pastýřem, ve věku psychologie, práva na sebeurčení a realizace sebe sama, zrovna nepřitahuje. Má zralý člověk vůbec zapotřebí se nechat vodit na pastvu? Odpovídá důstojnosti křesťana nekriticky konat vůli někoho druhého? Nemáme spíš jednat podle hlasu vlastního svědomí? Zdálo by se, že moderní člověk si vystačí sám. Proč pak ale právě v tento věk tolik lidí hledá duchovního otce – pastýře, takového, jakým byl otec Špidlík? A jelikož jej nenachází, zaplňují se psychoterapeutické ordinace.

Při posledním rozloučení s kardinálem Tomášem Špidlíkem dne 30. dubna 2010 na Velehradě biskup Josef Hrdlička v památné homilii řekl: „V neděli v evangeliu zazněla zmínka o dobrém pastýři, kterého ovce poznají podle hlasu a jdou za ním. Vzpomínám si na své vůbec první setkání s P. Špidlíkem na Sv. Hostýně po jeho návratu z dlouhého exilu do vlasti. Když jsme spolu před basilikou živě hovořili o tom, že pocházíme ze stejného kraje, šla kolem skupina venkovských poutníků a jedna žena ze zástupu k němu přistoupila a oslovila ho: „Nejste vy Otec Špidlík?“ On se podivil, odkud ho může znát, když 50 let byl mimo vlast. A ona odvětila: „Já jsem vás poznala po hlase.“ I Ježíš říká, že ovce poznají dobrého pastýře po hlase. A jdou za ním. Za hlasem cizích nepůjdou, protože jim nevěří. – Otec kardinál právě toto uměl, jeho svědectví bylo bytostně živé a v jeho blízkosti se lidská srdce otvírala. Kdo ho poznal, viděl či slyšel, s důvěrou k němu tíhnul.“

Co kvalifikuje pastýře jako dobrého? Jistě ne to, že udržuje své ovce v závislosti od sebe, nýbrž že je vede k samostatnosti. Kdo je ale skutečně samostatný? Ten, co vykoná, co ho zrovna napadne, bez ohledu na druhé? Jednat podle impulsů je znak nezralosti a vnitřní rozháranosti. Zralý a svobodný je naopak ten, kdo sestoupí do hlubin vlastního srdce, kde vane Duch a naslouchá jeho vnuknutím. Jen ty myšlenky, přání a činy jsou skutečně naše, které se zrodily v dialogu s Božím duchem. Ten pak dává svou pečeť správnosti našich rozhodnutí. Jsou-li skutečně z Ducha, sdílejí je s nám druzí, kteří mají stejného ducha. Dobrý pastýř vede své ovce právě k této jistotě úsudku a ke svobodě rozhodnutí. Vyžaduje to ochotu naslouchat a svobodu poslouchat, když pastýř káže jít, kam se mi nechce.

Nejlepší pastviny nejsou vždy ty nejchutnější, ale ty co dávají organismu růst. A to nejen mně samotnému, ale společenství věřících, Církvi. To vše zní ale jako povinost. Skutečnou povahu vztahu „dobrého pastýře“ a jeho „oveček“ nám přiblíží řecký výraz kalos, který překládáme jako „dobrý“ , může však znamenat i „krásný“. Pojmen kalos pak znamená „krásný pastýř“. Ježíš je tedy onen krásný pastýř-ženich, kterého ovce milují a jej poslouchají, neboť touží po spojení s Ním. Předobrazem slasti sjednocení duše s Kristem jsou ony svěží pastviny, které opěvuje už žalm 23: „Hospodin je můj pastýř.“ „Multi habent aures corporis, sed non habent aures cordis“, povzdychne si sv. Řehoř, mnozí mají uši těla, ale ne uši srdce. Jenom kdo miluje, slyší záchvěvy druhého srdce a chce být s ním jedno, jako Kristus s Otcem v nejsvětější Trojici. Musí však předtím projít s Kristem smrtí.

Že se nejedná o romantickou vzpomínku na prvotní křesťany, ale o současnou realitu, vyjádřil papež František v těchto dnech takto: „Doba mučedníků neskončila. I dnes můžeme říci, že Církev má opravdu více mučedníků než během prvních staletí; má četné muže a ženy, kteří jsou pomlouváni, pronásledováni a vražděni z nenávisti k Ježíši, z nenávisti k víře.“ Z nich však žije mysticky Církev a my jim musíme být vděční za jejich svědectví, neboť v nich se Církev obnoví. V knize Zjevení Jan o nich píše: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. […] Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň,… protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí“ (Zj 7,9.14b-17).

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Bůh není abstraktum z čistých idejí; má Srdce

Papež sňal kanonický trest z otce Ernesta Cardenala

Nadace Jana Pavla II. pro Sahel jedná v Dakaru

Vatikán vyzývá kněze k plnění rodičovských povinností

Vražda kněze v Kolumbii

Francouzská církev rázně odsoudila projevy antisemitismu

Setkání delegací Jižní a Severní Koreje

O nepříjemných otázkách a vyhýbavých odpovědích

Tisková konference představila setkání o ochraně nezletilých

Málo kněží odsouzených za pohlavní zneužití, stěžuje si Výbor OSN pro práva dětí

V Lurdech probíhá Bernadettin rok

Paraguay zakládá poutní stezku po jezuitských redukcích

 Nově na webu
Svatý otec: Zbořit světské idoly a otevřít se živému a pravému Bohu

Publicistika: Ochrana nezletilých. Před čím?

Publicistika: Ochrana nezletilých v církvi: Nejsme v bodě nula

Rozhovory: Obviňují mne, že se nechávám používat od muslimů, ale i od novinářů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv únor 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru

O teologii manželství