Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Stydět se za hříchy je ctností pokorného a přípravou na přijetí Božího odpuštění,“ zdůraznil dnes papež František v homilii při slavení dnešní eucharistie v kapli Domu sv. Marty za účasti zaměstnanců Správy majetku apoštolského stolce a několika řeholnic. Se Svatým otcem koncelebrovali kardinál Domenico Calcagno, předseda zmíněné instituce a arcibiskup Francesco Gioa, předseda vatikánského úřadu Peregrinatio ad Petri Sedem.
Papež František ve své homilii komentoval první list svatého Jana, kde stojí, že „Bůh je světlo a tma v něm vůbec není,“ (1 Jan 1,5) a přitom podotkl, že naproti tomu „my všichni máme ve svých životech temná místa“, chvíle, kdy „je všechno, také v našem svědomí, tmou. Neznamená to však – dodal – že kráčíme v temnotě“:

„Kráčet v temnotách znamená být spokojen se sebou samým; být přesvědčen, že nepotřebuji spásu. Toto jsou temnoty! Jde-li někdo po této cestě, jež je vlastní temnotám, není snadné se vrátit zpět. Patrně proto svatý Jan, aby přivedl k zamyšlení, pokračuje: »Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda« (1 Jan 1,8). Hleďme na své hříchy, všichni jsme hříšníky, všichni… Toto je východisko. Pokud však své hříchy vyznáme, »On věrně plní, co slíbil, odpustí nám hříchy a očistí nás od všeho špatného«(1 Jan 1,9) . Takto se nám prezentuje Pán, který je tolik dobrý, tak věrný a tak spravedlivý, že nám odpouští.“

„Když Pán odpouští, zjednává spravedlnost“ – pokračoval papež – předně Sobě samému, „protože On přišel, aby nás spasil a odpustil nám“, přijal nás s otcovským jemnocitem jako děti: „Pán je milostivý k těm, kdo se ho bojí a kteří k Němu přicházejí. Vždycky nám rozumí a chce nás obdarovat oním pokojem, který dává jenom On. Toto se děje ve svátosti smíření – pokračoval Svatý otec – i když si někdy připadáme, že jít ke zpovědi, je jako jít do čistírny, abychom odstranili špínu ze svého oděvu“:

„Avšak Ježíš ve zpovědnici není čistírna. Jde o setkání s Ježíšem, který nás očekává. Čeká nás takoví, jací jsme. My se však stydíme říci pravdu: Udělal jsem toto, myslel jsem na tamto. Zahanbení je však opravdová křesťanská ctnost.. a také lidská. Nevím, zda se to italsky tak řekne, ale u nás se říká o těch, kteří se nedovedou stydět, že jsou »sin vergüenza« tedy nestoudní, protože se neumějí stydět. Zahanbení je ctností pokorného, tedy takových mužů či žen, kteří jsou pokorní.“

Je zapotřebí mít důvěru – pokračoval papež – protože hřešíme-li, máme u Otce přímluvce „Ježíše Krista, spravedlivého“. A On je nám oporou před Otcem“ a hájí nás před našimi slabostmi. Je však nezbytné se postavit před Pána „se svojí pravdou hříšníka“, „s důvěrou a taky radostí, bez přetvářky… Nikdy se nesmíme před Bohem přetvařovat!“. Zahanbení je ctnost: jakési „blažené zahanbení“. To je ctnost, kterou od nás Ježíš žádá: pokoru a mírnost.“

„Pokora a mírnost tvoří jakýsi rámec křesťanského života. Křesťan si vždycky počíná takto, tedy pokorně a mírně. A Ježíš nás očekává, aby nám odpustil. Můžeme se Jej zeptat: jít ke zpovědi tedy neznamená jít na mučidla? Ne. Znamená to chválit Boha, protože mne – hříšníka - spasil On. A když se zítra dopustím téhož? Jdi příště, a potom zas a zas a zas… On nás vždycky očekává. Taková je Pánova něha, pokora, mírnost..“

Tato důvěra nám „dá rozlet“. „Pán nám dává tuto milost, tuto odvahu jít vždycky za Ním s pravdou, protože pravda je světlo, a nikoli s temnotou polopravd nebo lží. Kéž nám Bůh udělí tuto milost. Ať se tak stane. – končil Svatý otec homilii při dnešní ranní eucharistii v Domě sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)