Nový portál Vatikánského rozhlasu

Dnes večer jsme se společně modlili posvátný růženec, rozjímali jsme o některých událostech Ježíšovy pouti a o naší spáse spolu s Tou, která je naší Matkou, Marií, Tou která nás bezpečně vede ke svému Synu Ježíšovi.
Dnes slavíme svátek Navštívení Panny Marie u příbuzné Alžběty. Chtěl bych spolu s vámi rozjímat o tomto tajemství, které ukazuje, jak se Maria stavěla k životu: s velkým realismem, člověčenstvím a konkrétností.
Mariin postoj shrnují tři slova: naslouchání, rozhodnutí, čin. Tato slova ukazují cestu také nám ve vztahu k tomu, co od nás v životě žádá Pán.

1. Naslouchání. Z čeho se rodí Mariino gesto vydat se na návštěvu příbuzné Alžběty? Z vyjádření Anděla Páně: „I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna…“ (Lk 1,36). Maria umí naslouchat Boha. Ale pozor: není to pouhé povrchní „slyšení“, nýbrž pozorné „naslouchání“, přijetí a ochota vůči Bohu. Není to roztěkanost, s níž někdy přistupujeme k Pánu nebo ke druhým: slyšíme slova, ale nenasloucháme doopravdy. Maria je vůči Bohu pozorná, naslouchá Mu.
Maria naslouchá také faktům, chápe události svého života, je pozorná ke konkrétní skutečnosti, neulpívá na povrchu, ale jde do hloubky, aby porozuměla smyslu. Příbuzná Alžběta je již pokročilého věku a čeká dítě. To je fakt. Maria však pozorně vnímá a chápe jeho smysl: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).

Platí to také v našem životě: naslouchat Bohu, který k nám promlouvá, ale zároveň každodenní skutečnosti, pozorně vnímat lidi i fakta, protože Pán je u dveří našeho života a mnohými způsoby klepe, dává nám během cesty znamení i schopnost je vidět. Maria je matkou naslouchání, pozorného naslouchání Bohu a podobně pozorného vnímání životních událostí.

2. Rozhodnutí. Maria nežije „uspěchaně“, ukvapeně, nýbrž „uchovává to všechno v srdci a rozjímá o tom“ (srov. Lk 2,19.51). I v rozhodující chvíli Andělova zvěstování se ptá: „Jak se to stane?“ (Lk 1,34). Ani když přemýšlí, se však nezastavuje, činí krok vpřed a přijímá rozhodnutí. Nežije ve spěchu, ale když je třeba, „pospíchá“. Maria se nenechává vléci událostmi, nevyhýbá se námaze rozhodování. A děje se tak během zásadního rozhodnutí, které změní její život: „Hle, jsem služebnice Páně…“ (srov. Lk 1,38), jakož i během rozhodnutí spíše všedních, ale také významově bohatých. Přichází mi na mysl epizoda ze svatby v Káni Galilejské (srov. Jan 2,1-11). Také tady je patrný realismus, člověčenství a konkrétnost Marie, která je vnímavá vůči faktům i problémům, vidí a chápe těžkosti oněch dvou novomanželů, jimž dojde na svatební hostině víno; přemýšlí a ví, že Ježíš může něco udělat, a rozhodne se svěřit to Synovi, aby zasáhnul: „Už nemají víno“ (Jan 2,3).
V životě je těžké podstupovat rozhodnutí, často se kloníme k jejich oddalování a necháváme druhé, aby rozhodli místo nás, často se raději necháme vléci událostmi, následujeme momentální módu, někdy víme, co máme dělat, ale nemáme k tomu odvahu anebo máme za to, že je to příliš obtížné, protože to znamená jít proti proudu. Maria jde při Zvěstování, Navštívení a při svatbě v Káni proti proudu, naslouchá Bohu, rozjímá a snaží se porozumět realitě, přijímá rozhodnutí, že se naprosto svěří Bohu, a přestože je sama těhotná, vydá se na návštěvu starší příbuzné, rozhodne se naléhat na Syna, aby zachránil svatební veselí.

3. Čin. Maria se vydala na cestu „a spěchala…“ (Lk 1,39). Minulou neděli jsem zdůraznil tento způsob Mariina konání, že se totiž navzdory těžkostem a kritikám, kterých se jí dostalo za její rozhodnutí vydat se na cestu, nezastavuje před ničím. A tady začíná „spěch“. V modlitbě, před Bohem, který mluví, v přemýšlení a rozjímání o faktech svého života Maria nespěchá, nenechá se chvilkově unášet, nenechá se vléci událostmi. Jakmile má jasno, co od ní Bůh chce, co má učinit, neváhá, neotálí, ale „pospíchá“. Svatý Ambrož to komentuje: „milost Ducha svatého nevede ke zdráhání“ (Expos. Evang. sec. Lucam., II, 19). Marino jednání je důsledkem její poslušnosti Andělovým slovům ve spojení s činorodou láskou: jde za Alžbětou, aby jí byla užitečná. A tímto vyjitím ze svého domu kvůli lásce přináší to nejcennější: Ježíše, přináší svého Syna.
Někdy se také zastavíme, abychom naslouchali, přemýšleli o tom, co bychom měli dělat, možná máme také jasno v tom, jaké rozhodnutí máme přijmout, ale nepřistoupíme k činu. A především nedáváme všanc sami sebe, abychom „spěchali“ za ostatními a poskytli jim svoji pomoc, svoje porozumění, svoji činorodou lásku a abychom stejně jako Maria přinesli také my to nejcennější, co jsme přijali - Ježíše a Jeho evangelium - slovem a především konkrétním svědectvím svých činů.
Naslouchání, rozhodnutí, čin.

Maria, naslouchající ženo, otevři naše uši; učiň, ať umíme uprostřed tisíců slov tohoto světa naslouchat Slovu tvého Syna Ježíše; učiň, ať dovedeme naslouchat realitě, v níž žijeme, každému člověku, kterého potkáme, zvláště chudému, potřebnému a tomu, kdo je v nouzi.

Maria, rozhodná ženo, osviť naši mysl a naše srdce, abychom uměli poslouchat Slovo tvého Syna Ježíše bez otálení, daruj nám odvahu se rozhodnout, nenechat se vléci tak, aby náš život orientovali druzí.

Maria, činorodá ženo, učiň, ať naše ruce a naše nohy „spěchají“ ke druhým, aby jim přinesly činorodou lásku, lásku tvého Syna Ježíše, a aby - stejně jako ty - nesly světu světlo evangelia.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy