Nový portál Vatikánského rozhlasu

Institut náboženských děl – zkráceně IOR (Istituto per le Opere di Religione) založil roku 1942 papež Pius XII., aby „uchovával a obhospodařoval statky jemu svěřené fyzickými či právnickými osobami za účelem vykonávání náboženských nebo dobročinných děl“. Institut dnes spravuje fondy v celkové hodnotě zhruba 7 miliard euro. Má asi 19 000 klientů. Převážná část spravovaných vkladů – více než 85 procent – náleží katolickým institucím, které si v Institutu založily více než pět tisíc účtů (5200). Individuálních účtů je necelých 14 tisíc (13700) – kromě vatikánských zaměstnanců a řeholníků jsou jejich držiteli také další specifické kategorie, např. diplomaté akreditovaní u Svatého stolce.

V polovině února tohoto roku do čela Institutu po dlouhém a pečlivém výběru nastoupil nový ředitel, německý právník s bohatými finančními zkušenostmi Ernst von Freyberg. Pro Vatikánský rozhlas s ním rozmlouval šéfredaktor jeho německé sekce, O. Bernd Hagenkord. A ihned první otázka mířila do černého – zakládají se kolující pověsti o IORu na realitě?

„Když jsem nastoupil do úřadu, domníval jsem se, že se budu muset zaměřit na nastolení pořádku a „pročištění“ neregulérních běžných účtů. Dosud jsem se však nesetkal s ničím, co by stálo za povšimnutí. Neznamená to, že by tu žádná pochybení nebyla. Nejsou však nyní naší hlavní starostí; nejvíce nás naopak zaměstnává naše dobrá pověst. Má práce se tedy týká především komunikace – v mnohem větší míře, než bych si původně představoval. V minulosti se v rámci církve dostatečně nekomunikovalo. Začínáme tudíž u svých vlastních zaměstnanců, u spolupracovníků v římské a světové církvi. V první řadě jsme tedy dlužníky transparentnosti a zřetelného objasnění toho, co děláme a jak se snažíme sloužit.“

Této komunikaci Ernst von Freyberg věnuje větší část svého pracovního dne: Vystupuji v rámci církve, mluvím s novináři či diplomaty, vysvětluje. Jeho práce je podřízena nejvyšší instanci Institutu – pětičlenné kardinálské komisi. Supervizi dále vykonává Finanční dozorčí úřad (Autoritá d´informazione finanziaria, AIF).

„Zaměstnal jsem rovněž určitý počet externích poradců, o kterých se domnívám, že ve světě patří k nejrenomovanějším v oblasti prevence praní špinavých peněz. Účelem těchto konzultací je prověřit každý jednotlivý účet, naše struktury a postup, kterým jsme praní špinavých peněz schopni identifikovat. Najali jsme komunikační poradce a jednu z vedoucích právních kanceláří, aby nám pomohla v lepším porozumění našim interním normativním směrnicím a k fungování v souladu se zákony.“

Čtyřiapadesátiletý německý právník a člen Suverénního řádu maltézských rytířů opětovně zdůrazňuje, že Svatý stolec v oblasti praní špinavých peněz a prevence terorismu plně respektuje nastolené mezinárodní standardy.

„Aplikujeme zákony a nejvyšší standardy požadované odpovídajícími bankami. Každý týden mám na pracovním stole přehled všech podezřelých operací a pravidelně je projednávám se zodpovědným dozorčím úřadem. Vyhlásili jsme nulovou toleranci vůči klientům a zaměstnancům, kteří se zapojují do praní špinavých peněz.“

Vatikánská banka – již toto mediálně běžné označení IORu vyvolává řadu otazníků, dohadů a mýtů. Institut náboženských děl však skutečně není banka, zdůrazňuje von Freyberg.

„IOR je přesně tím, čím byl roku 1942 ustaven. Dělá pouze dvě věci – přijímá vklady od svých zákazníků a bezpečně je uchovává. Druhá služba, která se platí, jsou peněžní převody do celého světa, určené na činnost kongregací a vatikánských úřadů. Neposkytujeme půjčky, přímo neinvestujeme, nevystupujeme jako finanční protistrana - nezajišťujeme směnu ani pojišťovací služby, neprovozujeme obchodní spekulace. Naše vklady investujeme do státních dluhopisů, firemních obligací a na mezibankovním trhu. Ukládáme je na nepatrně vyšší úrokovou míru, abychom byli schopni kdykoliv vrátit svým zákazníkům jejich vklady.“

Každoroční výnos z těchto operací dosahuje zhruba 50-70 milionů eur. Po odečtení nákladů, které činí zhruba 25 milionů euro, je zbývající částka vkládána na vatikánský účet. IOR je tedy jedním z důležitých ekonomických pilířů v hospodaření Svatého stolce. V porovnání s ostatními finančními instituty nevyniká svou velikostí. Existuje pouze málo ještě menších bank, upozorňuje ředitel von Freyberg, zvláštností Institutu je něco jiného:

„Skutečně unikátní jsme v tom, že rozumíme církvi a jejímu poslání. V IORu pracuje 112 zaměstnanců, kteří jsou k dispozici 19 tisícům klientů. Všechny tyto zákazníky denně oslovují konkurenční banky, aby se svěřili do jejich služeb. Oni ale přicházejí k nám, neboť k nám mají důvěru a nacházejí zde osobní vztahy. Kdybyste se jich zeptal, zda chtějí Institut zavřít, 99 procent by prohlásilo, že ne. Zkušenost prokázala, že jejich peníze jsou tady v bezpečí. IOR je vysoce kapitalizovaný, jeho vlastní kapitál činí 800 milionů euro v pětimiliardové bilanci. To je dvojnásobek v porovnání s bankami vně Vatikánu. Finanční krize se nás nikdy nedotkla a nemusela nás zachraňovat žádná vláda. Jsme skutečně naprosto bezpeční.“

Navzdory tomu hlasy volající po uzavření IORu nepřestávají kolovat. Proč by měl mít Vatikán vlastní banku?, dotazují se mnozí.

„Nahlédl bych to z dvojí perspektivy. Prvním hlediskem jsou naši zákazníci, kteří jsou spokojení a chtějí nás. Druhým je služba, kterou poskytujeme Svatému otci. A s pověstí, kterou máme, jsme dobrou službu neposkytli. Naše pověst zastínila poslání, které máme. Napravit ji považuji za svou hlavní a nejdůležitější úlohu.“

Jedním z klíčů je finanční transparence. Musíme si však uvědomit, že bankovní tajemství bylo ještě před 15 lety něčím zcela normálním pro všechny soukromé finanční instituty, podotýká německý právník a dodává: Také v rámci Evropské unie na toto téma dosud probíhají rozsáhlé debaty.

„Myslím si, že naše finanční instituce je čistá a dobře spravovaná. Potřebujeme jenom více komunikovat. V minulosti nikdo s nikým systematicky nemluvil – s kardinály, kurií, církví. Právem každého katolíka na celém světě je mít o IORu detailní informace. Proto chceme hovořit se sdělovacími prostředky a pravidelně informovat církev. Začneme tím, že budeme zveřejňovat naše výroční zprávy tak, jak by to učinil jakýkoliv jiný peněžní ústav. První z nich budeme 1. října tohoto roku publikovat na našich webových stránkách.“

Uzavírá v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas ředitel Institutu náboženských děl, Ernst von Freyberg.

Přeložila Jana Gruberová