Rádio Vaticana

Vatikán. Do auly Pavla VI. se dnes na audienci s papežem Františkem sjeli žáci, studenti a vyučující albánských a italských jezuitských škol. Vatikánskou audienční síň zaplnil zhruba devítitisícový zástup převážně mladých lidí a dětí z Říma, Milána, Turína, Neapoli, Palerma a z vůbec nejstarší jezuitské školy v sicilské Messině. Albánský Skadar zastupovala šedesátka studentů – tamní jezuitská kolej byla znovuotevřena před devíti lety a přijímá mladé katolíky, pravoslavné, muslimy i ateisty. Nechyběli bývalí žáci ignaciánských kolejí či studenti vzdělávacích ústavů, které ukončily činnost (Janov, Arcireale, Bari, Livorno). Dostavili se rovněž studující ze sítě jezuitských škol Fe y Alegría - Víra a radost, která poskytuje vzdělání chudým dětem, zejména emigrantům.

Audienci se Svatým otcem předcházel bohatý program, ve kterém se střídala svědectví, hudba a videoprojekce. Šest italských a jedna albánská škola společně sestavily dvousetčlenný pěvecký sbor. Žáci jezuitských vzdělávacích ústavů pro papeže připravili dárky a výkresy.

Papež odložil připravenou promluvu a zahájil se studenty bezprostřední dialog. Ve své psané úvaze, která byla nicméně všem přítomným rozdána, Petrův nástupce poukázoval na okolnosti, za jakých vznikl název Tovaryšstva Ježíšova. To si volbou natolik zavazujícího jména vložilo do vínku „co nejbližší přátelství a lásku k Ježíši, a tím i jeho následování“. Pro sv. Ignáce byl Ježíš životním vzorem a učitelem – a tento model promítal do své výchovné činnosti.

Podle učení sv. Ignáce je pro školu zásadní, aby vedla k velkodušnosti. ( Non coerceri maximo, contineri tamen a minimo, divinum est. Nebýt omezován největším, při tom být obklopen nejmenším, jest božské). Co znamená být velkodušný? Znamená to mít velké srdce, velkou duši a velké ideály. Znamená to toužit po vykonání velkých věcí jako odpovědi na to, co po nás Bůh žádá. A právě proto to značí vykonávat dobře všední povinnosti, činnosti a závazky, každodenní setkávání s lidmi a všechny nepatrné denní záležitosti se srdcem otevřeným vůči Bohu a druhým.

Je tudíž důležité pěstovat formaci zaměřenou na velkodušnost, nerozšiřovat pouze intelektuální obzory, nýbrž také lidské, pokračuje papež a dodává: Jezuitské školy mají rozvíjet zejména ctnosti : loajálnost, úctu, věrnost, pracovitost. Svatý otec se poté zastavuje u dvou základních hodnot takovéto výchovy – svobody a služby.

V prvé řadě buďte svobodnými lidmi! Co tím chci říci? Být svobodný znamená dokázat přemýšlet nad tím, co dělám, umět rozlišit dobro a zlo, rozpoznat to, co přispívá k růstu. Znamená to volit stále dobro. Jsme svobodni pro dobro. V tomto ohledu nemějte strach jít proti proudu, ačkoliv to není snadné. Být svobodný kvůli trvalé volbě dobra je náročné, avšak stanou se z vás lidé s rovnou páteří . Lidé, kteří se dovedou životu postavit s odvahou a trpělivostí.

Druhým zásadním pojmem je služba. Papež studenty jezuitských škol vybízí, aby se neuzavírali do svého světa, nýbrž sloužili světu kolem sebe a zlepšovali ho. Velkodušnost, vnitřní svoboda a duch služby vyžaduje trvalou duchovní formaci, upozorňuje Svatý otec a vyzývá mladé lidi k modlitbě, dialogu s Pánem a četbě Bible. Pak se obrací k jejich učitelům a vychovatelům:

Vychovatel – ať již jezuita, učitel, pomocný vyučující či rodič – svými slovy předává znalosti a hodnoty. Mládež ovlivní pouze tehdy, doprovodí-li své výroky svým svědectvím a uceleností svého života. Nelze vychovávat bez osobní stálosti. Vychovateli jste vy všichni, v oblasti výchovy nelze přenést plnou moc na jiné.

Papež v závěru psané promluvy povzbuzuje členy Tovaryšstva Ježíšova k většímu úsilí na poli výchovy. Hledejte nové, nekonvenční formy vzdělání, které by odpovídaly místním, časovým i lidským potřebám, přeje si Svatý otec v promluvě určené žákům a zaměstnancům jezuitských škol z Itálie a Albánie.

(jag)