Vatikán.
Strážce nezměrného pokladu, jehož dar je zcela nezasloužený, a zároveň křehká hliněná nádoba – k těmto obrazům Svatý otec připodobnil Kristova následovníka ve své dnešní ranní homilii. S římským biskupem v kapli Domu sv. Marty koncelebrovali prefekt a sekretář Kongregace pro klérus, kard. Mauro Piacenza a arcibiskup Celso Morga Iruzubieta, dále kuriální kard. Giuseppe Bertello, argentinský biskup z diecéze Humahuaca mons. Pedro Olmedo Rivero a mons. Benjamin J. Almoneda, emeritní biskup filipínského Daet.
Papež se zamýšlel nad prvním čtením, ve kterém apoštol Pavel vysvětluje korintským věřícím, že „nesmírná moc“ víry je Božím dílem, které bylo vloženo do hříšného člověka, „hliněné nádoby“. Právě ze vztahu mezi „Ježíšovou milostí a mocí“ a ubohostí nás hříšníků pramení „dialog spásy“, poznamenal Svatý otec. Tento dialog se však musí vyvarovat jakéhokoliv „sebeospravedlňování“, „musí být takový, jací jsme my“, dodal.
“Pavel mnohokrát mluvil o svých hříších – vrací se to u něj jako refrén. „Nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev“, říká opakovaně. Jeho hřích se mu stále vrací na mysl, vnímá sám sebe jako hříšníka. Netvrdí také– „Byl jsem hříšník, ale nyní jsem svatý“. Naopak, svěřuje se s tím, že mu byl do těla dán osten, posel satanův. Ukazuje svou slabost a hřích. Je to hříšník, který přijímá Ježíše Krista a vede s ním dialog.
Klíčem k víře je tedy pokora, upozornil Svatý otec. Sv. Pavel nás veřejně seznamuje se svým „životopisem služby“ – tedy se svou prací apoštola, vyslaného Ježíšem. Neznamená to však, že by skrýval to, co papež nazval „apoštolovým manuálem“ – tedy své hříchy.
“Tento vzor pokory platí také pro nás kněze. Když se chlubíme jenom svým curriculem a ničím jiným, svede nás to na nepravou cestu. Nemůžeme hlásat Ježíše Krista Spasitele, když to z hloubi necítíme. Musíme být pokorní – avšak s opravdovou pokorou, která má jméno a příjmení. Musíme umět říci: Jsem hříšník a mým hříchem je to či ono. Musíme být konkrétními hříšníky tak, jako to dělá Pavel: „Pronásledoval jsem církev“. Nikoliv hříšníky s pokorou, která se tváří jako svatý obrázek. Ne, ne, naše pokora musí být pevná.
Pokora kněze, pokora každého křesťana je konkrétní, zdůraznil papež František. Pokud si věřící své hříchy nedokáže přiznat a neumí se z nich vyznat před církví, něco tu nefunguje. Nedokážeme-li vykonat tento krok jako první, znamená to, že nejsme schopni „porozumět kráse spásy, kterou nám Ježíš přináší“.
“Bratři, máme poklad – je to poklad Ježíše Krista, Spasitele. Pokladem, kterým se chlubíme, je kříž Ježíše Krista. Máme však tento poklad ve hliněných nádobách. Chlubme se také svým „manuálem“, svými hříchy. Takový je křesťanský, katolický dialog – konkrétní, protože Ježíšova spása je konkrétní. Kristus nás nespasil ideou, intelektuálním programem. Ponížil se, stal se člověkem, vtělil se – až do samého konce. Lze to však pochopit a přijmout jedině do hliněných nádob“.
Také Samaritánka po svém setkání s Ježíšem jde za svými lidmi a vypráví jim o svém hříchu a teprve poté o svém setkání s Pánem, podotkl papež František. „Věřím, že tato žena je zajisté v nebi“, pokračoval, „neboť, jak říká Manzoni, ´Pán nikdy nezačíná zázrak, aniž by ho dovedl k dobrému konci´. Tento zázrak jistě dospěl k dobrému konci v nebi. Prosme proto tuto ženu, aby nám pomáhala být hliněnými nádobami, abychom mohli nést slavné tajemství Ježíše Krista a rozumět mu“, zakončil Svatý otec svou dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
