Stále stejná písnička. Od dob, kdy francouzská revoluce (a ještě před ní Luther) potlačila katolické školství a nahradila ho otevřenou antikatolickou indoktrinací, nazvanou vznosně státním školstvím, pravidelně se opakují pokusy zavádět výchovu dětí a mládeže k morálce osvícenské a osvobozené (od Božího zvejení, církevního učení i zdravého rozumu). Jakobíni a liberálové, zednáři a komunisté, nacisté a dnešní osvícenské elity různých proveniencí se shodují v myšlence, že tou nejvhodnější institucí k výchově nových generací není rodina. Tento úkol prý náleží státu vzhledem k údajné nepřipravenosti, zpozdilosti a přízemnosti rodinného prostředí. Rodiče mají nedostatky na kulturním poli, jsou plni předsudků a proto je výchova věcí státu. S touto myšlenkou asi před rokem vystoupila italská ministrně sociálních věcí Elsa Fornero jako bychom si snad všichni mysleli totéž.
Nyní si tyto liberální požadavky vzala do hlavy Francie. Žádné referendum, které by ukázalo, zda je gay manželství opravdu tak populární, a úlohou školy má být „produkce svobodných individuí“, jak to prohlásil francouzský ministr školství Vincent Peillon. Je třeba vyučovat „laickou morálku“. To znamená běžnou morálku? Nikoli, nýbrž takovou, kterou definuje socialistická a radikálně-zednářská vládnoucí třída, takovou, která popírá realitu, aby budovala svět diktovaný požadavky osvícenského rozumu: žádná pohlaví, ale gendery. Žádní muži a ženy, nýbrž „bytosti, které praktikují určité formy sexuality“ – jak řekl jmenovaný francouzský ministr. Výchova není úkolem rodiny, ale laického státu, který se v morálce přece vyzná a jak!
Mazzini, jeden z otců vlasti, sjednocené Itálie, vyslovil stejnou myšlenku. Tato špičková osobnost mezinárodního sektářství 19. století napsala roku 1861 v díle Dell´unita italiana: „Lidé, kteří ve jménu nezávislosti individua odporují principu státní výchovy, si neuvědomují, že chtějí dítěti odebrat výuku bratrství, které mu dává duši a nezávislost na tyranské zvůli jediného individua, otce.“ Mazzini připisuje sobě a svým „bratřím z lóže“ pedagogickou schopnost vyprošťovat mládež zpod tyranie rodičů a uvádět ji do světa pravé svobody, vnucované revolucemi těch, kteří jsou si jisti, že jedině oni jsou ztělesněním nejryzejších požadavků svobody. O třicet let později, 11. prosince 1889, se jeden z následovníků Mazziniho, Francesco Crispi, domáhal v italském parlamentu této kreativní funkce státu slovy: „Všechno, co lze kreovat legislativně, je legitimní, a autorita vlády, která pramení v zákoně, není nikdy přehnaná.“
Doufejme, že se výuka zestátněné morálky už opakovat nebude.
Z internetového deníku Nuova Bussola Quotidiana z 1. června 2013
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
