Paní prezidentko,
Vážení státní představitelé,
Bratři a přátelé!
Bůh si ve své láskyplné prozřetelnosti přál, aby mi první mezinárodní cesta mého pontifikátu poskytla možnost návratu do milované Latinské Ameriky. Konkrétně pak do Brazílie – země, která se pyšní svým pevným svazkem s Apoštolským stolcem, svou hlubokou vírou a přátelstvím, kterými odjakživa udržovala svou výjimečnou jednotu s Petrovým nástupcem. Vzdávám díky za tuto Boží laskavost.
Naučil jsem se, že kdo chce mít přístup k brazilskému lidu, musí vstoupit branou jeho obrovského srdce. Kéž je mi tedy nyní dovoleno jemně zaťukat u těchto dveří. Prosím o svolení vstoupit a strávit s vámi tento týden. Nemám zlato ani stříbro, avšak přináším to nejcennější, co mi bylo dáno: Ježíše Krista! Přicházím Jeho jménem, abych přiživil plamen bratrské lásky, který plane v každém srdci. Toužím, aby se všem společně a každému zvlášť donesl můj pozdrav: „Pokoj Kristův ať je s vámi!“.
Zdravím uctivě paní prezidentku a vážené členy její vlády. Děkuji vám za velkorysé přijetí a za slova, kterými jste vyjádřila radost Brazilců z mé přítomnosti ve vaší zemi. Zdravím také guvernéra tohoto státu, který nás laskavě přijímá ve vládním paláci, primátora Ria de Janeiro, členy diplomatického sboru, akreditovaného u brazilské vlády, další státní představitele a všechny, kdo se zasloužili o to, aby se má návštěva uskutečnila.
Chci se též s láskou obrátit ke svým bratřím biskupům, na kterých spočívá závažný úkol vést Boží stádce v této rozlehlé zemi, a k jejich milovaným místním církvím. Přeji si, aby touto návštěvou pokračovalo pastorační poslání, vlastní římskému biskupovi – utvrzovat bratry ve víře v Krista, povzbuzovat je, aby svědčili o důvodech naděje, která z Něj pramení, podněcovat je, aby každému člověku nabízeli nevyčerpatelné bohatství Jeho lásky.
Je známo, že hlavní důvod mé přítomnosti na území Brazílie přesahuje její hranice. Přijel jsem kvůli Světovým dnům mládeže. Přijel jsem, abych se setkal s mladými lidmi, kteří přicestovali ze všech částí světa, přitahováni otevřenou náručí Krista Vykupitele. Chtějí nalézt útočiště v jeho objetí, blízko jeho Srdce a znovu naslouchat jeho jasné a mocné výzvě: „Jděte, získejte za učedníky všechny národy”.
Tito mladí lidé pocházejí z různých kontinentů, hovoří rozdílnými jazyky, jsou nositeli nejrůznějších kultur, a přesto v Kristu nalézají odpověď na své nejvyšší a společné touhy. Mohou u Něho utišit hlad po průzračné pravdě a ryzí lásce, které by je přes veškerou jejich rozdílnost sjednotily.
Kristus jim poskytuje prostor. Ví totiž, že není nic silnějšího, než energie vyzařující ze srdcí mladých lidí, které si podmanilo Jeho přátelství. Kristus mladým lidem důvěřuje a svěřuje jim budoucnost svého vlastního poslání: "Jděte, získávejte učedníky”; jděte za hranice lidských možností a utvářejte bratrský svět. Také mladí lidé však Kristu důvěřují – s Ním nemají strach riskovat svůj jediný život, neboť vědí, že je nečeká zklamání.
Jsem si dobře vědom toho, že když se na počátku této své brazilské cesty obracím k mladým, hovořím zároveň také k jejich rodinám, jejich církevním komunitám, národům, z nichž pocházejí, a společnostem, do nichž jsou zapojeni, k mužům a ženám, na kterých velkou měrou závisí budoucnost nových generací.
Běžně u vás slýcháme rodiče, kteří říkají: „Děti jsou zřítelnicí našich očí”. Jak krásným vyjádřením je tato brazilská moudrost, která mladým lidem dává podobu oční panenky, okna, kterým do nás vstupuje světlo, aby nám darovalo zázrak vidění. Co z nás bude, nebudeme-li pečovat o své oči? Jak budeme moci jít dál? Mým přáním je, aby si v tomto týdnu každý z nás kladl tuto provokativní otázku.
Avšak pozor ! Mládí je okno, kterým do světa vstupuje budoucnost. Toto okno nám tudíž předkládá nemalé výzvy. Naše generace projeví, že je na úrovni příslibu, skrytého v každém mladém člověku, dokáže-li mladým lidem poskytnou prostor. Znamená to tedy: obhájit materiální a duchovní podmínky pro jejich plný rozvoj, dát jim solidní základy, na kterých mohou v životě stavět, zaručit jim bezpečnost a výchovu, aby se stali tím, čím mohou být, předat jim trvalé hodnoty, pro něž se vyplatí žít, zajistit jim transcedentní horizont k utišení jejich žízně po ryzím štěstí a k jejich prospěšné tvořivosti, odevzdat jim jako dědictví svět, který by odpovídal míře lidského života, probudit v nich jejich nejlepší schopnosti, aby se stali protagonisty vlastních zítřků, spoluzodpovědnými za osud všech. Zaujmeme-li tyto postoje, předjímáme budoucnost, která vstupuje oknem mládí.
V samém závěru všechny prosím o laskavou pozornost a, bude-li to možné, také o empatii, nutnou k navázání přátelského dialogu. V tomto okamžiku se papežova náruč otevírá, aby objala celý brazilský národ, v jeho všestranném lidském, kulturním a náboženském bohatství. Kéž se nikdo necítí vyloučen z papežovy lásky – od Amazonie po pampu, od suchých oblastí po (bažinatý) Pantanal, od malých vesnic po metropole. Pozítří, dá-li Bůh, mám v úmyslu vás všechny připomenout Naší Paní z Aparecidy a vzývat její mateřskou ochranu nad našimi domovy a rodinami. Již nyní vám všem žehnám a děkuji vám za přijetí!
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
