VaticanNews.va

   13. 8. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.7741
Poslechem z webových stránek.4826
Četbou textů na webových stránkách.7387
Poslechem i četbou.4539


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Ježíš je podaná ruka Otcova


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

27.7.2013 

Dialog je podporován „sociální pokorou“

Promluva Svatého otce k představitelům politiky a kultury, Rio de Janeiro

Česká sekce RV

Excelence, dámy a pánové!
Dobrý den!

Děkuji Bohu za příležitost k setkání s natolik kompetentními zástupci, kteří nesou zodpovědnost za politiku, diplomacii, kulturu, náboženství, akademický svět a podnikatelský sektor této rozlehlé země, jakou je Brazílie.

Rád bych k vám promluvil ve vaší krásné portugalštině, avšak k lepšímu vyjádření toho, co mi leží na srdci, dávám přednost španělštině. Prosím vás o laskavé prominutí!

Všechny vás srdečně zdravím a vyjadřuji vám své uznání. Monsignoru Oranimu a panu Walmyru Júniorovi pak děkuji za vlídná slova na uvítanou, za představení a svědectví. Spatřuji ve vás paměť vaší vlasti i její naději – paměť dějinného vědomí a zároveň naději, že se vaše vlast v otevřenosti světlu Kristova evangelia bude dále rozvíjet za plného respektování etických principů, založených na transcendentní lidské důstojnosti.

Paměť minulého a utopie projektovaná do budoucnosti se střetávají v přítomnosti, která není událostí bez dějin a bez příslibů, nýbrž okamžikem v čase, výzvou k přijetí moudrosti a jejímu uplatnění v budoucnu. Lidé, kteří ve svém národě zastávají zodpovědné úlohy, jsou povoláni, aby šli vstříc budoucnosti „s klidným pohledem toho, kdo dokáže vidět pravdu“, jak říkal brazilský myslitel Alceu Amoroso Lima ( Il nostro tempo, in: La vita soprannaturale e il mondo moderno, Rio de Janeiro 1956, str.106 ). Chtěl bych se s vámi podělit o úvahu nad třemi aspekty tohoto klidného, vyrovnaného a moudrého pohledu. Prvním je původnost kulturní tradice, druhým solidární zodpovědnost při tvorbě budoucnosti a třetím konstruktivní dialog při nakládání s přítomností.

1. V prvé řadě je správné docenit dynamickou originalitu, kterou se vyznačuje brazilská kultura ve své mimořádné schopnosti integrovat různé prvky. Všeobecné cítění národa, základy jeho myšlení a kreativity, životní principy, měřítka při posuzování priorit a pravidel jednání se zakládají na celistvém pojetí lidské bytosti, slučují se s ním a spolu s ním rostou.

Tento pohled na život člověka, který je brazilskému lidu tak vlastní, také čerpal z mízy evangelia a obdržel z ní zejména víru v Ježíše Krista, v Boží lásku a bratrský vztah k bližnímu. Bohatství této mízy musí přinést plody v takovém kulturním procesu, který by zachoval věrnost brazilské identitě, a zároveň tvůrčím procesu, který by vedl k lepší budoucnosti pro všechny. Je to proces, který přispívá k růstu celkové humanizace a kultury setkávání a vztahů. Je to křesťanský způsob, jak podporovat společné dobro a radost ze života. Sbíhají se zde víra a rozum, náboženský rozměr s různými hledisky lidské kultury – umění, vědy, práce, literatury...Křesťanství spojuje přesah a vtělení, díky své schopnosti neustále dodávat svěžest myšlení i životu, na rozdíl od hrozícího zklamání a rozčarování, která mohou zaplavit srdce a šíří se ulicemi.

2. Druhým prvkem, jehož bych se chtěl dotknout, je sociální zodpovědnost, která vyžaduje určitý kulturní, a v důsledku rovněž politický vzorec. Jsme zodpovědní za formaci nových pokolení, musíme jim pomoci, aby byla schopna jednat v oblasti politiky i ekonomiky, a zároveň ukotvena v etických hodnotách. Budoucnost vyžaduje očištění politiky – je nutno obnovit politiku, která je jednou z nejvyšších forem lásky. Budoucnost rovněž vyžaduje humánní pohled na hospodářství a politiku, která by stále více a lépe vedla k účasti lidí, vyhýbala se elitářství a vymýtila chudobu. Ať nikdo nepostrádá prostředky nezbytné k životu a ať je všem lidem zaručena důstojnost, bratrství a solidarita. To je cesta, kterou navrhuji. Již v dobách proroka Amose často zaznělo Boží varování: „Za stříbro prodávali spravedlivého a chudáka za pár opánků, hlavy ubožáků drtili v prachu země a křivili právo pokorných“ ( Am 2,6-7 ). A volání po spravedlnosti dosud trvá.

Kdo má vůdčí úlohu – dovolte mi říci, koho život pomazal jako vůdce – musí mít konkrétní cíle a hledat specifické nástroje k jejich dosažení. Existuje tu však také nebezpečí, že pokud se tužby nenaplní, člověk upadne do deziluze, zahořklosti a lhostejnosti. Apeluji proto na dynamiku naděje, která nás podněcuje k neustálému přesahu, k vynaložení veškeré energie a schopností ve prospěch lidí, pro něž pracujeme. Přijímáme tak dosažené výsledky, vytváříme podmínky pro nové cesty, vydáváme své síly, aniž bychom leckdy viděli výsledky. Naději však udržujeme stále živou, s onou stálostí a odvahou, které vyvstávají, přijme-li své vůdčí poslání.

Vedoucí vrstva dokáže po úvaze zvolit nejsprávnější z daných možností, pokud je vedena vlastní zodpovědností a zájmem o společné dobro. Touto cestou vstupuje do středu problémů dané společnosti a smělostí odvážných a svobodných činů je dokáže překonat. Naší zodpovědností, byť stále ohraničenou, je pochopit celou realitu jejím pozorováním, zvažováním a hodnocením, abychom dokázali učinit rozhodnutí v přítomnosti, avšak zároveň rozšířit pohled i do budoucnosti a přemýšlet nad důsledky svých rozhodnutí. Kdo jedná zodpovědně, konfrontuje své skutky s právy druhých a předkládá je Božímu soudu. Tento etický smysl se dnes jeví jako bezprecedentní dějinná výzva. Musíme o něj usilovat a začlenit jej do společnosti. Kromě vědecké a technické racionality je dnes požadován také morální závazek, který obnáší sociální a hluboce solidární zodpovědnost.

3. Kromě integrálního humanismu, dbajícího na původní kulturu, a kromě solidární zodpovědnosti, doplním tuto reflexi o třetí prvek, který považuji v přítomnosti za zásadní. Je to konstruktivní dialog. Mezi sobeckou lhostejností a násilným protestem vždy existuje ještě jedna volba – dialog. Dialog mezi generacemi, dialog v rámci národa, aby všichni utvářeli jeden lid; schopnost dávat a přijímat a zachovat si přitom otevřenost vůči pravdě. Stát roste, pokud spolu rozmanité oblasti jeho kulturního bohatství zahájí činorodý dialog – lidová kultura, univerzitní kultura, mladé kultury, kultura umění a technologie, ekonomická a rodinná kultura, kultura sdělovacích prostředků. Je nemožné myslet si, že by mohla mít budoucnost společnost, do níž by výraznou měrou nepřispívaly morální síly; v takové demokracii, která by zůstala uzavřena do pouhé logiky vyvažování a zástupnictví ustavujících zájmů. V rámci tohoto dialogu považuji rovněž za zásadní přínos významných náboženských tradicí, které sehrávají plodnou roli ve kvasu společenského života a oživení demokracie. Laicita státu podporuje pokojné soužití různých náboženství. Stát, aniž by přijal za vlastní jedno z vyznání, ctí a doceňuje přítomnost náboženské dimenze ve společnosti a umožňuje její konkrétnější vyjádření.

Když se mne leadeři různých sektorů dotazují na radu, dávám jim stále tutéž odpověď: dialog, dialog, dialog. Jediný způsob, jak růst jako osobnost, rodina, či společnost, jak pokročit v životě národů, je kultura setkávání. Kultura, do níž může každý něco dobrého vložit a z níž na oplátku může něco dobrého získat. Druhý člověk mi vždy může něco dát, pokud se k němu dokážu přiblížit v otevřeném a ochotném postoji, bez předsudků. Tento otevřený a ochotný postoj bez předsudků bych definoval jako „sociální pokoru“ . Právě ona podporuje dialog. Pouze takto se může dobře rozvíjet porozumění mezi kulturami a náboženstvími a jejich vzájemná úcta, bez předsudků a za oboustranného respektování příslušných práv. Buď dnes vsadíme na dialog a na kulturu setkávání, anebo všichni prohrajeme. Tudy vede cesta, přinášející plody.

Excelence, dámy a pánové!

Děkuji za vaši pozornost. Přijměte tato slova jako výraz starostlivosti církevního pastýře a jako vyjádření úcty a sympatií, které chovám k brazilskému národu. Bratrství mezi lidmi a spolupráce při tvorbě spravedlivější společnosti nejsou smyšleným snem, nýbrž jsou výsledkem spojeného úsilí ve prospěch společného dobra. Povzbuzuji vás ve vaší snaze o společné dobro, která vyžaduje ze strany každého člověka moudrost, rozvahu a velkorysost. Svěřuji vás nebeskému Otci a žádám jej, aby na přímluvu Naší Paní z Aparecidy naplnil svými dary každého z přítomných, vaše rodiny, lidská i pracovní společenství. Ze srdce prosím Boha, aby vám požehnal. Mnohokrát děkuji.

Jana Gruberová

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
9.1.20 Novoroční setkání papeže Františka s diplomatickým sborem: Naděje vyžaduje realismus
9.9.19 Idolatrická ekonomie potřebuje oběti lidských životů na oltáři spekulace a profitu
23.5.19 Papež k velvyslanců: Pozornost k nejzranitelnějším má jméno. Bratrství!
7.1.19 Papež k velvyslancům o krizi multilaterální diplomacie
5.5.18 Papež František: Vatikánská diplomacie má stát na straně dialogu, ale nebát se cesty kříže



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kardinál Brandmüller: Vyhýbat se hermeneutice podezřívání

Papež: Víra nás nabádá odporovat lhostejnosti

Jen modlitba a dialog může odvrátit občanskou válku, říká arcibiskup Minska

Papež pokřtil dvě děvčátka ze Středoafrické republiky

Nebýt němými hlasateli, říká nový misijní biskup Mongolska

Nestyďme se křičet jako Petr: Pane zachraň mě!

Náš život je milostí Ducha svatého povolán stát se modlitbou

Papež: Hume byl ušlechtilá duše ve službách míru

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Papež: Užití atomovové energie k válečným cílům je nemorální

Papežský reskript o jurisdikci východních katolických patriarchů pro Arábii

 Nově na webu
Svatý otec: Uzdravit svět – 2. Víra a lidská důstojnost

Publicistika: Čeho se bát a čeho ne

Publicistika: Druhý vatikánský koncil: úskalí interpretace

Rozhovory: Kardinál Koch: Ekumena dnes potřebuje především vědět, kam chce dojít

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv srpen 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása