VaticanNews.va

   26. 11. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8397
Poslechem z webových stránek.5189
Četbou textů na webových stránkách.7969
Poslechem i četbou.5014


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

O “covidových” situacích a trojí životní samotě

Biskupové USA neřekli papeži všechno, co věděli o McCarrickovi

Svatý otec: Poslední soud zakládá Pán na našich rozhodnutích


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

13.9.2013 

Uchopitelný Bůh

Homilie ke 24. neděli v mezidobí, cyklus C.

Richard Čemus

Kdo by nechtěl žít ve svobodě? Nejen jednotlivci, ale celé národy touží po sebeurčení a boje za osvobození patří k historii skoro všech států. Lidé jsou ochotni pro svobodu obětovat i vlastní život. Eklatantním příkladem je boj Palestinců za vlastní stát. I dějiny židovského národa začínají bojem o osvobození. Exodus, východ Izraelců z Egypta pod vedením Mojžíše, je jakýmsi pravzorem národního osvobození a zároveň universálním nadčasovým paradigmatem. Stane se dokonce předobrazem vykoupení a vejití do zaslíbené země Božího království.

Dosáhnutí svobody obyčejně nevyústí jen v samou radost. Že jásot časem přejde ve zklamání, známe i z moderních českých dějin. Když po válce vládla všeobecná euforie a lidé tancovali na ulicích, Josef Zvěřina (tehdejší kaplan u Sv. Mikuláše na Malé Straně a pozdější mukl) ji nesdílel. Měl zato, že doba, která od nás bude vyžadovat „maximální křesťanství“, teprve nastává. Nemýlil se. Nebo když sametová revoluce vyústila v nadšení, že pravda a láska definitivně zvítězily nad lží a nenávistí, Rádio svobodná Evropa to opěvovala Žalmem 126:

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany:
“Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.

Brzy však Karel Kryl zpíval opět písničky, které optimismem zrovna nepřekypovaly a ve kterých ani církvi nic nedaroval. A dnes víc než dvě desetiletí po sametové revoluci doléhá na všechny frustrace.

Mohlo to však být jinak? Vždyť i Židé po přechodu Rudým mořem zpívali a nedlouho potom už reptali na Mojžíše, proč je vůbec vyvedl z Egypta, kde to přeci nebylo zas až tak špatné. Chyběla sice svoboda, zato hrnce měli plné masa s cibulí. Promítnout toto historické paradigma do naší polistopadové doby se přímo nabízí (srov. Ex 32,7-11.13n).

Židům při putování pouští nešlo pouze o plné hrnce versus prázdný žaludek. Mnohem víc na ně doléhala duchovní prázdnota, pocit absence Boha. Hospodin, který hmatatelně projevoval svou moc v rozestoupení vod, v nebeské maně, ve vodě ze skály, či v měděném hadu, se jakoby stáhl a svůj lid v poušti opouští. Zaslíbená země se ochablé víře jeví nedosažitelnou chimérou. V poušti, kde není o co se opřít, lid musí pustit všechny jistoty. Když Bůh se stává nehmatatelným, nastupuje pokušení si ho hmatatelným udělat, vytvořit si bůžka k obrazu svému – modlu. Frustrovaný lid si jej ulije z drahocenného kovu své víry. Zredukuje transcendentního Boha, který se Mojžíši představil jako „Já jsem ten, který jsem (Jahwe),“ na lidský artefakt, na kýčovitý padělek. Němou tvář zlatého býčka vymění za živého Boha, jehož tvář už nehodlá hledat.

Ústy Mojžíše a proroků bude muset Hospodin svému lidu připomínat všechna ta velká znamení – zásahy Boží do dějin v minulosti, ze kterých Izrael se pomalu naučí čerpat víru a naději pro přítomnost i budoucnost. Tak vzniká Bible, která není historiografií, ale meditací vlastních dějin, výrazem údivu Židů nad tím, že ještě žijí, ačkoliv by měli být již dávno rozneseni na kopytech nepřátel. Obklopen supervelmocemi Egyptem a Babylonem malý národ nevysvětlitelně přežívá a bude pak hledat a nacházet Boha právě a jedině ve vlastních dějinách. Bude slavit liturgii jako vzpomínku, která nakonec přejde i do křesťanské liturgie, jež je též anamnesí, rozpomenutím se na velké činy Hospodina pro svůj lid, z nichž to největší je Boží vtělení v Kristu Ježíši. Poušť se stane ve vzpomínce Izraele místem očištění, smlouvy a místem, kde se ustanoví lid jako vyvolený národ. Poušť zůstane navždy zdrojem spirituality jako setkání s Bohem tváří v tvář.

V této tvrdé škole Boží lid často neobstojí a jeho dějiny se stanou dějinami hříchu. Hospodin hřích dopouští, ukazuje však znova a znova své milosrdenství a svou shovívavost. Hřích odpouští a učiní z něj dokonce cestu ke stále hlubšímu poznání své lásky. Dějiny hříchu se přetváří v dějiny spásy. Velikost Mojžíše možná nespočívá ani tak v jeho spektakulárních činech exodu, ale v tom, že svůj lid nezatratí a neustále se u Hospodina za něj přimlouvá. Stává se tak předobrazem Ježíše Krista, „který přišel na svět, aby zachránil hříšníky“ (1 Tim 1,12-17).

Všechna náboženství jsou více či méně výstupem člověka k Bohu. Bible naopak dosvědčuje neustále sestupování Boha mezi svůj lid, vrcholící sjednocením Boha s člověkem v Kristu Ježíši. Náboženství bázně a strachu se v Božím synu přetvoří v účast na osobním vztahu Otce a Syna v Duchu svatém. Na tom, aby člověk do tohoto synovského vztahu dorostl, Bohu Otci tak záleží, že je ochoten dopustit jakýkoliv hřích, dokonce i vraždu svého jednorozeného syna, jen když na konci je návrat hříšníka do Otcova domu (Lk 15,1-10).

Důvěrným my a Ty, Ty a já se neuchopitelný Bůh stává uchopitelným: ne v hromu a blesku a ani ne v přísnosti pravidel a zákona, ale v tichém sténání sestry a bratra v nouzi, jejichž ruku hledám. Hmatám po Bohu v dennodenním zázraku že žiji, cítím, vnímám a vidím, že v síle Toho, který sestoupil z výšin do pekla mých nížin, smím pro druhého být přístav, když v bouři hledá skrýš, či dokonce cestou, po které stoupá výš.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Bůh dává i žádá lásku

Křesťané v Anglii sestupují do podzemí

Blíží se beatifikace italského kněze a španělských mučedníků

Konzistoř částečně on-line

“Vraťme se k snům” – vychází nový knižní rozhovor s papežem Františkem

Proměnit svět - text papeže Františka o roli křesťanství v dějinách naší civilizace

Papež lékařům: Jste neoslavovanými hrdiny pandemie

Překlad Kodexu kanonického práva do svahilštiny si vyžádal sedm let

Vysvěcen nový čínský diecézní biskup

Svatý otec: Poslední soud zakládá Pán na našich rozhodnutích

Petrův nástupce: Soudce je přítomen v těch nejposlednějších

Papež jmenoval nového regenschoriho sboru Sixtinské kaple

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba rodící se církve

Publicistika: Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?

Publicistika: Proměnit svět

Rozhovory: O “covidových” situacích a trojí životní samotě

Homilie: Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých

Archiv zpráv listopad 20
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Bratrství se zrodilo z Kříže

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě