Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Pasáž z Lukášova evangelia z této neděle nám podává Ježíše, který cestou do Jeruzaléma prochází Jerichem. Je to poslední etapa cesty, která v sobě shrnuje smysl celého Ježíšova života, věnovaného hledání a záchraně ztracených ovcí Izraelského domu. Čím více se však blíží k cíli, tím více se kolem Ježíše uzavírá kruh nevraživosti.

A přece v Jerichu dojde k jedné z nejradostnějších událostí, které podává svatý Lukáš: obrácení Zachea. Tento člověk je ztracenou ovcí, je pohrdaný, „exkomunikovaný“, protože je celníkem, ba dokonce vrchním celníkem tohoto města, přítel nenáviděných římských okupantů, zloděj a vykořisťovatel.

Když mu nebylo umožněno přiblížit se k Ježíši, pravděpodobně z důvodu jeho špatné pověsti a protože byl malé postavy, Zacheus se vyšplhá na strom, aby mohl spatřit procházejícího Mistra. Toto vnější, poněkud úsměvné gesto, však vyjadřuje nitro tohoto člověka, který se snaží dostat nad zástupy, aby mohl s Ježíšem navázat kontakt. Samotný Zacheus nezná hluboký smysl svého gesta, neví, proč tak jedná, ale učiní to. Neodvažuje se ani doufat, že by vzdálenost, která jej dělí od Pána, mohla být překonána. Spokojuje se s tím, že jej uvidí procházet. Když však Ježíš přijde blíže k onomu stromu, zavolá jej jménem: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě“ (Lk 19,5). Onen muž malé postavy, všemi odmítaný a vzdálený od Ježíše, je jakoby ztracený v anonymitě, ale Ježíš jej volá. A jméno Zacheus v jazyce té doby má krásný a příznačný význam. Zacheus totiž znamená „Bůh pamatuje“.

Ježíš vstupuje do Zacheova domu, vzbudí kritiku obyvatel Jericha, protože i v té době kolovalo mnoho drbů. Říkali: Jak je to možné? Tolik skvělých lidí je ve městě, ale on jde na návštěvu k celníkovi? Ano, protože byl ztracený. A Ježíš říká: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův“ (Lk 19,9). Do Zacheova domu toho dne vstoupila radost, pokoj a spása. Vstoupil tam Ježíš.

Neexistuje profese nebo společenské postavení, není hříchu či zločinu jakéhokoli druhu, který by mohl z paměti a srdce Boha vymazat jediné z jeho dětí. „Bůh pamatuje“, vždycky, nezapomíná nikdy na ty, které stvořil. On je Otcem, vždycky bděle a laskavě čeká, až uvidí, že se v srdci tohoto dítěte znovu rodí touha vrátit se domů. A když rozpozná, byť jen v náznaku onu touhu, kolikrát téměř neuvědomělou, ihned je mu po boku a svým odpuštěním mu ulehčuje cestu obrácení a návratu.

Hleďme dnes na Zachea, který je na stromě. Je to úsměvné gesto, ale vede ke spáse. A já ti říkám: tíží-li tě svědomí, stydíš-li se za spoustu věcí, kterých ses dopustil, zastav se chvíli, neděs se. Pomysli, že někdo tě očekává, protože na tebe nikdy nepřestal pamatovat, a tím někým je Bůh, Otec, který tě čeká! Vylez jako Zacheus na strom touhy po odpuštění, ujišťuji tě, že nebudeš zklamán. Ježíš je milosrdný a nikdy neochabuje v odpouštění. Pamatujte si to dobře. Takový je Ježíš.

Bratři a sestry, nechme se Ježíšem také zavolat jménem! V hloubi srdce slyšme Jeho hlas, který nám říká: „Dnes musím zůstat v tvém domě“, tedy v tvém srdci, v tvém životě. A přijměme Jej s radostí: On nás může změnit, přetvořit naše kamenné srdce na srdce z masa, může nás vysvobodit ze sobectví a učinit z našeho života dar lásky. Ježíš to může učinit. Nech na sobě spočinout Ježíšův pohled.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus