Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Evangelium této neděle nám představuje Ježíše, jak se pře se saducei, kteří popírali vzkříšení. Právě na to se Ježíše ptají, aby jej uvedli do úzkých a zesměšnili víru ve vzkříšení z mrtvých. Vycházejí z imaginárního případu, že „jedna žena měla sedm manželů, kteří postupně zemřeli“, a ptají se Ježíše: „Kterému z nich bude ta žena náležet, až zemře?“ (srov. Lk 20,27) Ježíš stále mírný a trpělivý nejprve odpovídá, že život po smrti nemá stejné parametry jako ten pozemský. Věčný život je jiný a v jiné dimenzi, kde mimo jiné už nebude manželství, které je spjato s naší existencí na tomto světě. Vzkříšení – říká – budou jako andělé a budou žít v odlišném stavu, který nyní nemůžeme zakusit ani si představit.
Ježíš pak přechází takříkajíc do protiútoku a cituje Písmo svaté s jednoduchostí a originalitou, která nás naplňuje obdivem k našemu Učiteli, jedinému Učiteli! Důkaz o vzkříšení nachází Ježíš v epizodě o hořícím keři (srov. Ex 3,1-6), kde se Mojžíšovi Bůh zjevuje jako Bůh Abrahamův, Jakubův a Izákův. Jméno Boží se pojí se jmény mužů a žen, ke kterým se váže Bůh, a tento svazek je silnější než smrt. A můžeme to říci také o vztahu Boha k nám, s každým z nás. On je náš Bůh! On je Bohem každého z nás! Jako by nesl naše jméno. Jemu se líbí jej pronášet a to je smlouva. Proto Ježíš praví: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho“ (Lk 20,38). A toto je rozhodující svazek, základ smlouvy s Ježíšem. On sám je Smlouva, On sám je život a vzkříšení, protože svou ukřižovanou láskou přemohl smrt. V Ježíši nám Bůh dává věčný život, dává jej všem a všichni díky Němu mají naději na ještě opravdovější život než tento. Život, který nám Bůh připravuje, není pouhým okrášlením toho nynějšího, ale překonává naši představivost, protože nás neustále udivuje svou láskou a svým milosrdenstvím.
To co nadejde, je proto úplný opak toho, co očekávali saduceové. Tento život není vztažným bodem pro věčnost, pro ten jiný život, který nás čeká, nýbrž věčnost – onen život – osvěcuje a dává naději pozemskému životu každého z nás. Tento je vidět, ale jedině, díváme-li se lidskýma očima. Ježíš tuto perspektivu obrací a potvrzuje, že naše pouť jde od smrti k životu, plnému životu! Jsme na cestě, na pouti k plnému životu a tento plný život nás na naší cestě osvěcuje! Smrt je tedy vzadu, za námi, nikoli před námi. Před námi je Bůh živých, Bůh smlouvy, Bůh, který nese moje jméno, jak to sám řekl: „Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův“, také Bůh s mým jménem, s tvým jménem, s tvým jménem, s naším jménem. Bůh živých!... Definitivní porážka hříchu a smrti je začátkem nového času radosti a světla bez konce. Avšak již na této zemi, v modlitbě, ve svátostech, v bratrství potkáváme Ježíše a Jeho lásku a můžeme tak okoušet něco ze vzkříšeného života. Zkušenost, kterou činíme s Jeho láskou a Jeho věrností, rozněcuje v našem srdci plamen a posiluje naši víru ve vzkříšení. Pokud je totiž Bůh věrný a miluje, nemůže být takovým jen na dobu určitou. Věrnost je věčná, nemůže přestat. Láska Boží je věčná, nemůže přestat! Netrvá dobu určitou, ale navždy, abychom mohli jít vpřed! On je věrný navždy, očekává každého z nás a provází každého z nás touto věčnou věrností.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
