VaticanNews.va

   28. 10. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8225
Poslechem z webových stránek.5090
Četbou textů na webových stránkách.7810
Poslechem i četbou.4873


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Markantní manipulace papežových výroků o stejnopohlavních párech

Papež oznámil jmenování třinácti nových kardinálů

Plnomocné odpustky pro duše v očistci po celý měsíc listopad


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

15.11.2013 

Konec světa

Homilie ke 33. neděli v mezidobí, cyklus C.

Richard Čemus

Že přijde jednou konec světa, je jasné. Alespoň nám Evropanům, jejichž kultura stojí na židovsko-křesťanských základech. „Konec světa“ je totiž vysloveně biblická myšlenka. Nejsem zrovna expert, abych mohl svá tvrzení podložit, ale pokud vím, náboženství dálného Východu nic takového nepřipouští. Dualistické mýty starého Orientu se zakládaly na představě nekonečného kosmického střetu dobra se zlem. Marxismem hlásaný neustálý třídní boj je jakýmsi odvarem těchto orientálních mytologií. Člověk by jej nemusel brát vážně, kdyby jeho realizace nebyla stála tolik životů: Solženicyn odhaduje, že v samotném Sovětském svazu za sedm desetiletí jich bylo na 60 milionů.

Na zahájení akademického roku na Institutu náboženských nauk v Rimini byl pozván jistý muzikolog, který úchvatným způsobem ukázal, že kdyby nestála naše kultura na židovsko-křesťanském základu, nevznikla by jediná Mozartova nebo Beethovenova symfonie. Neboť jejich kompozice předpokládá dynamický způsob myšlení a zkušenost, že dějiny mají svůj počátek, rozvíjí se a skončí. Kdyby tato dynamika chyběla, neexistovaly by ani dějiny spásy. Existovala by jenom jakási kosmická nuda, od které však nejsme ani my v našich představách o Nebi příliš vzdáleni. A skutečně, jsou ta naše kázání o posmrtném životě tak nezáživná, že se ani dobrému katolíkovi na onen svět moc nechce. Množství vtipů, které na toto téma kolují, není asi také zrovna náhodou.

Už ruský myslitel Vladimír Solovjov (+1900) měl toho nevěrohodného vychvalování posmrtného života dost. Nejvíc ho rušilo popření jakékoli kontinuity. Zde slzavé údolí, tam plnost radosti a štěstí. Proč by měla vidina něčeho úplně nového nahradit svět, který znám a mám rád. Ne bez ironie odpovídal kardinál Špidlík na otázku, jak se mu daří, s oblibou takto: „Zatím se mi v tomto slzavém údolí pláče docela dobře“.

Před léty ještě jako bohoslovec jsem viděl v Rakousku film režiséra Jodorowského Montagna sacra. Šlo o výstup na posvátnou horu, jejíž vrchol údajně skrýval tajemství věčného života. Po namáhavém výstupu však účastníci výpravy zjistí, že byli oklamáni, a že na vrcholu nic není. Byl jsem tehdy tím filmem pohoršen. Dnes si však kladu spíše otázku: Proč se na věčný život vlastně netěšíme? Solovjov odpověď našel. Tkví to podle něj v obrazu, který o věčném životě máme. Sám nabízí jako nejlepší obraz věčného života eucharistii. Chléb a víno, které věřící přinášejí na oltář, jsou „plod země a lidské práce“. Modlitbou kněze, který jedná in persona Christi, se víno promění v jeho krev a chléb v jeho tělo. A věřící tento svůj prací vydobytý chléb dostanou zpět při přijímání, ovšem nikoli pouze pro zachování pozemského života, nýbrž pro život věčný.

Na hrobě kardinála Špidlíka ve velehradské bazilice čteme tato jeho vlastní slova: „Vše co jsme na tomto světě vykonali s láskou, přechází s Kristem na věčnost“. A kde je Kristus, tam je život a to život věčný. Nemusíme pak radikálně přehodnotit naši představu o onom světě? Pokud je pro nás nebe jen místem hřbitovního klidu, nedivme se, že tolik lidí se vzpírá ně uvěřit. Nebe není žádným místem, ale setkáním s trojjediným Bohem, k němuž cesta je samotný Kristus. Tak jako je spojeno lidství a božství v jeho osobě, tak musí být i spojeno nebe se zemí, aby se tam dalo vůbec žít. Je to pěkně vyjádřeno v písni Baroko, kde Richard Müller zpívá: „Zem, která nemá své nebe, ztratila všechno i sebe“.

To ale znamená, že tváří v tvář apokalyptickým událostem, které předjímají konec světa, viz tajfun na Filipínách, nesmíme složit ruce do klína. Všechno, co dobrého uděláme, zůstane navěky. A je tedy pravda, co říkali naši předkové, že člověk si s sebou do rakve nevezme nic než dobro, které vykonal. Zůstává však jedna otázka: proč je konec světa líčen jako utrpení a zkáza? Asi bude i velkým očištěním nás samých! „Hle, přijde den, který plane jako pec, – říká prorok Malachiáš – slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! […] Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení“ (Mal 3,19-20). Proto žádná řeč o konci světa ať neústí v zoufalství, ale do naděje! Tak jako píseň Petera Maffaye Eiszeit. Líčí v ní konec světa jako novou hrůznou dobu ledovou, kde i ten poslední člověk na zemi si nepřeje nic, než smrt. A přesto, teskný tón kytary přerůstá v jásot a plný naděje předjímá nové jaro.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Ježíš se neustále modlí s námi

Papež: Rodina sjednocuje rozdílnosti, počínaje základním rozdílem mezi mužem a ženou

Kardinál Eijk: Být kreativní menšinou

Třináct nových kardinálů: faráři, františkáni, bývalý nuncius a též první Afroameričan

Žádost o propuštění indického jezuity o. Swamyho zamítnuta

Papež oznámil jmenování třinácti nových kardinálů

Testem našeho obrácení a svatosti je vždycky láska k bližnímu

Svatý otec: Svět bez matek nemá budoucnost

Papež: Ideologie vlast rozkládá, nikoli buduje

Arcibiskup Pizzaballa jeruzalémským patriarchou latinského obřadu

Vatikán podpořil další světové setkání hnutí neformální ekonomiky

Markantní manipulace papežových výroků o stejnopohlavních párech

 Nově na webu
Svatý otec: Ježíš, muž modlitby

Publicistika: O kulhajících vatikánských médiích

Publicistika: Sen o Evropě

Rozhovory: Měl jsem pocit, že mluvím k přízrakům

Homilie: Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých

Archiv zpráv říjen 20
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 

Starší zprávy >

Náš tip

Bratrství se zrodilo z Kříže

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě