Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Lid, který „nerespektuje prarodiče“, je bez paměti a tedy bez budoucnosti – řekl dnes ráno v homilii při mši v kapli Domu sv. Marty papež František, který přitom mimochodem převyprávěl báseň Dědova mísa, byť jejího autora nezmínil. Petrův nástupce komentoval biblický příběh starce Eleazara, který zvolil mučednictví, protože byl důsledný ve své víře v Boha a mladým lidem dal svědectví ušlechtilosti.

Zvolit smrt, místo aby se jí vyhnul za pomoci ochotných přátel, a to jen proto, aby nezradil Boha, a také proto, aby mladým lidem neukazoval, že přetvářka může být užitečná byť by šlo o zapření vlastní víry. To všechno obsahuje příběh ušlechtilého Eleazara, biblické postavy z knihy Makabejské, dnešního prvního liturgického čtení (2 Mak 6,18-31), které popisuje, jak jej pochopové chtěli donutit ke zřeknutí se víry, ale on dal přednost mučednictví a oběti života namísto záchrany získané přetvářkou. „Tento muž – poznamenal papež František – tváří v tvář volbě mezi apostazi a věrností neváhá a odmítá se přetvařovat, předstírat zbožnost, fingovat religiositu. Ba dokonce, namísto toho, aby hleděl na sebe, myslí na mládež, které může zanechat na památku svůj statečný čin:

„Důslednost tohoto muže, důslednost jeho víry, ale také odpovědnost zanechat šlechetný odkaz, pravý odkaz. Žijeme v době, kdy se nepočítá se starými lidmi. Je ošklivě to říci, ale jsou skartováni. Protože obtěžují. Staří jsou nositeli dějin, nositeli ponaučení, nositeli víry, kterou nám odkazují. Jsou to ti, kdo podobně jako dobré staré víno mají ve svém nitru sílu a předávají nám ušlechtilý odkaz.“

Papež František pak připomněl příběh (Dědova mísa), který slyšel vyprávět v dětství a jehož autora - Jana Nerudu - patrně rozpozná každý Čech. „Protagonistou je rodina – tatínek, maminka, mnoho dětí – a dědeček, který během jídla u stolu rozbíje talíř a zašpiní se,“ podává papež známý příběh. „Tatínek se rozmrzí, vysvětlí dětem, proč dědeček tak jedná, a pořídí mu zvláštní dřevěnou mísu. Po určité době se jednou tatínek vrací domů z práce a najde svého syna, jak si hraje se dřevem, a ptá se jej: „Copak to děláš? A proč?“ A dítě mu odpoví: „Tobě tatínku, abys měl svou mísu, až budeš starý, jako děda.“

„Tento příběh mi celý život mnoho dává. Prarodiče jsou pokladem. List Židům v kapitole třinácté praví: »Pamatujte na své předky, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru« (13,7). Paměť našich předků nás přivádí k napodobování víry. Stáří je však častokrát trochu kruté. Kvůli nemocem, které přináší a podobně, ale moudrost našich předků je odkaz, který musíme přijímat. Lid, který se nestará o své předky, lid, který je nerespektuje, nemá budoucnost, protože nemá paměť, ztratil paměť.“

„Prospěje nám – pokračoval papež – přemýšlet o tolika starcích a stařenkách, kteří jsou v domovech důchodců a jsou opuštěni. Je to smutné. Oni jsou však pokladem naší společnosti.

„Modleme se za svoje dědečky a babičky, kteří nezřídka hrdinsky předávali víru v době pronásledování. Před narozením tatínka a maminky měli možná podivné ideje, kterým je učila politika té doby, ale předali víru. Čtvrté přikázání je jediné, které slibuje odměnu. Je to přikázání slitovnosti, být slitovnými vůči předkům. Prosme dnes o milost staré světce – Simeona, Annu, Polykarpa, Eleazara a další staré světce. Prosme o milost, abychom opatrovali, poslouchali a ctili své předky, naše prarodiče.“

Končil Svatý otec dnešní ranní homilii.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)