Vatikán.
„Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem a kdo se od Něho nechávají vysvobodit z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty a osamění. S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obrozuje radost“. Toto jsou úvodní slova apoštolské exhortace
Evangelii gaudium, jejíž oficiální text zveřejnil Svatý stolec dnes v pravé poledne. Papež František se při redakci dokumentu opíral o závěrečné propozice loňského synodu o nové evangelizaci (7.-28.10.2012). Zároveň však „vyjadřuje starosti, které na něj doléhají v této konkrétní chvíli evangelizačního úsilí církve“. Na více než sto stranách pojednává sedmero z mnoha témat, která vyplynula z promluv synodních otců a která nahlíží z pohledu stálého misijního poslání církve. „Sním o misionářské volbě, schopné proměnit každou věc, aby se zvyklosti, styly, rozvrhy, slovník i každá církevní struktura staly vhodným kanálem pro evangelizaci nynějšího světa spíše než pro sebereprezentaci“ (27).
Jak na dnešním prezentačním brífinku sdělil tiskový mluvčí Svatého stolce, papež František napsal exhortaci letos v srpnu po návratu ze Světových dní mládeže v Riu de Janeiro. Originál je španělský.
„Sedm bodů, shromážděných v pěti kapitolách exhortace, vytvářejí opěrné sloupy papežova pohledu na evangelizaci. Reforma církve; pokušení pastoračních pracovníků; církev vnímaná jako Boží lid, který evangelizuje; homilie a její příprava; společenské začlenění chudých; pokoj a sociální dialog; duchovní motivace misionářského nasazení.“
Vyjmenoval názvy kapitol nového dokumentu arcibiskup Rino Fisichella. Pojítkem všech těchto témat je milosrdná Boží láska, doplnil předseda Papežské rady pro novou evangelizaci.
Jak papež poukazuje ihned zpočátku dokumentu, nemíní podat nějaký traktát, nýbrž vymezit určitý evangelizační styl, k jehož přijetí také zároveň vybízí. Tímto stylem je radost. „Evangelium, kde slavně září Kristův kříž, naléhavě vyzývá k radosti. (…) Proč nevstoupit do této řeky radosti?“(5), táže se Svatý otec v úvodu apoštolské exhortace.
Ačkoliv papež František upozorňuje, že „od papežského magisteria není nutné očekávat definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa“ (16) , nabízí v programovém textu svého pontifikátu obsáhlý a vyčerpávající pohled na stav věcí. A činí tak natolik přístupnou a čtivou formou, která nezavdává obavy, že by tento papežský dokument „nevzbudil stejný zájem jako v minulosti, či že by snad rychle upadl v zapomnění“(25). Vyplynulo to ostatně také z dnešní tiskové konference, na které apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium prezentovali zástupci tří vatikánských úřadů.
„Je to apoštolská exhortace s vlastním stylem a jazykem. Rád bych zdůraznil, že se nese v téměř důvěrném tónu a že se vyznačuje hlubokou pastorační souhrou. Jak říká papež František: „Obracím se k věřícím křesťanům, abych je vyzval k nové etapě evangelizace (…) a ukázal putující církvi cesty příštích desetiletí“(1). Při četbě textu vnímáme, že před sebou máme pastýře, který rozjímá v rozmluvě s věřícími.“
Poznamenal arcibiskup Claudio Maria Celli. Jako předseda Papežské rady pro sdělovací prostředky pak vysvětlil, jak papež vnímá úlohu komunikace. „Žijeme v epoše znalostí a informací, které se stávají zdrojem nových forem moci, a to velice často anonymních“ (52), píše v dokumentu papež František.
„Papež si je plně vědom toho, že současná společnost je bez rozmyslu přesycována daty, což vede k nesmírné povrchnosti při formulaci morálního stanoviska. Papež proto zdůrazňuje, že je nezbytné vychovávat ke kritickému myšlení a k hodnotové zralosti (64).“
Exhortace neopomíná zmínku o mediální kultuře a věnuje velký prostor jazyku církevního poselství i způsobu, jakým je podáváno. Papež poukazuje také na cestu krásy via pulchritudinis a umělecké vyjádření při hlásání evangelia. Neváhá je označit za nový jazyk podobenství.
Z hlediska synodality a biskupské kolegiality exhortaci nahlížel generální sekretář biskupského synodu, arcibiskup Lorenzo Baldisseri:
„Papež měl na zřeteli synodní propozice – cituje je celkem sedmadvacetkrát. Exhortaci rozvíjí v solidním doktrinálním rámci. Za povšimnutí stojí zvláště odkazy na apoštolskou exhortaci Evangelii nuntiandi papeže Pavla VI., které se vyskytují celkem třináctkrát. Kromě citací z církevních otců a středověkých teologů tu figurují zástupci moderní teologie – bl. John Henry Newman, Henri de Lubac a Romano Guardini – i spisovatelé, kupříkladu Georges Bernanos. Papež se opírá o dokumenty latinsko-amerických episkopátů z Aparecidy a Puebla, o závěry 15. shromáždění katolických blízkovýchodních patriarchů a přihlíží k textům biskupských konferencí z Indie, Spojených států, Francie, Brazílie, Filipín a Konga.“
Papež tedy do dokumentu zahrnuje pastorační podněty místních církví, což sekretář biskupského synodu považuje za „kolegialitu v praxi“. Svatý otec z pohledu „vycházejí církve“ (20), tedy církve „putující od sebe k bratru (179), vybízí ke konverzi pastorace.
„Vnímáme, že do této „pastorace v konverzi“ touží zahrnout také papežský úřad, když píše: „Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku. Také papežství a centrální struktury všeobecné církve potřebují slyšet výzvu k pastorální konverzi“ (32).“
Plodem podnětů z místních církví je část věnovaná lidové zbožnosti (124), kterou papež nazývá „lidovou mystikou“, „pravou spiritualitou vtělenou do prostoty“, a dále kapitoly věnované dialogu s různými kulturami a náboženstvími.
„Tváří v tvář epizodám násilného fundamentalismu, které nás znepokojují, nás mají sympatie vůči ryzím věřícím islámu dovést k tomu, abychom se vyhnuli nenávistným zevšeobecněním. Jak nás totiž učí katoličtí patriarchové Blízkého východu, pravý islám a korán jsou prosty násilí (253).“
Citoval arcibiskup Baldisseri z apoštolské exhortace. Ze všech příspěvků dnešní tiskové konference vyplynulo, že nový dokument papežského magisteria je klíčovým textem a skutečnou smrští.
„Papež František obnažuje problémy, se kterými se potýká dnešní člověk a které, ze strany církve, vyžadují více než pouhou přítomnost.(…) Evangelium se musí dostat ke všem, bez rozdílu. Církev je však musí přinášet ve světle adorace – papež nám ihned na počátku připomíná ústřední mystérium naší víry. „Neutíkejme před Ježíšovým vzkříšením, nikdy se nevzdávejme, ať se děje, co se děje.“(3)“
Zakončil arcibiskup Fisichella.
S apoštolskou exhortací Evangelii gaudium vás budeme postupně seznamovat na webu české redakce Vatikánského rozhlasu a v našem vysílání.
(jag)