Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Přichází čas bilancí prvního roku pontifikátu. Papež František ve své bezprostřednosti nehodlá jen přihlížet názorům druhých. Souhlasil proto s žádostí o rozhovor, s níž se na něj obrátil ředitel jednoho z hlavních italských deníků Corriere della Sera. V jednom ze salónků domu Svaté Marty odpověděl na otázky Ferruccia De Bortoliho.

Obsáhlý rozhovor se dotkl celé řady známých i méně rozšířených aspektů prvního vatikánského roku argentinského papeže. První delikátní slova se týkají vztahů s jeho předchůdcem: „Emeritní papež není sochou v muzeu. Je to instituce! – zdůrazňuje František a dodává: „Nebyli jsme na to zvyklí, ale možná přijdou další“. „Společně jsme rozhodli, že se bude účastnit života Církve,“ vysvětluje. „Jeho moudrost je Božím darem. Někdo by byl chtěl, aby odešel do benediktinského opatství daleko od Vatikánu. Já jsem si ale představil prarodiče, kteří svou moudrostí a svými radami dávají rodině sílu a nezaslouží si skončit v pečovatelském domě.“
Další otázky mířily do osobnější sféry. „Jsem rád mezi lidmi,“ potvrzuje papež evidentní pravdu. „Nelíbí se mi ale ideologické interpretace, určitá mytologie kolem papeže Františka... Malovat si papeže jako supermana či superstar, mi připadá urážlivé. Papež je normální člověk.“ Není sám pokud jde o práci, protože mu radí celá řada jiných lidí, je ale sám se svým smyslem pro zodpovědnost, ve chvíli kdy rozhoduje, dodává František.
Pak některá mediálně preferovaná témata: problém zneužívání mladistvých. „Zanechal hluboké rány,“ – říká papež – „církev udělala mnoho, na cestě otevřené Benediktem XVI., snad víc než kdokoli jiný“. Je patrně jedinou veřejnou institucí, která se problému zhostila transparentně a zodpovědně, a přece je zároveň „jedinou, která je napadána“.
Otázku globalizace vidí papež Bergoglio jednoznačně. „Snad skutečně mnoho lidí zachránila od chudoby, ale mnoho jiných odsoudila k smrti hladem.“ Stává se totiž selektivní, v jejím centru jsou peníze, nikoli člověk. Jde tedy o globalizaci ekonomickou a především finančnickou. Církev má jinou představu, chce dbát na to, aby si každý národ zachoval vlastní identitu.
K otázce rozvedených a znovu sezdaných papež zdůrazňuje, že jakékoli rozhodnutí bude plodem hluboké reflexe. Přiklání se rovněž k tomu, že neexistuje jednotný recept, každou kauzu je třeba zkoumat zvlášť.
Pokud jde o roli žen v církvi, papež opakuje, že by nejen „mohly a měly být více zastoupeny na rozhodujících místech“, ale podotýká, že „Církev je ženská od počátku“, „mariánský princip ji vede vedle petrinského“.
V otázce kontroly porodnosti papež ocenil odvahu Pavla VI. jít v encyklice Humanae vitae proti proudu, hájit morálku. Podle Františka nejde o to měnit učení, nýbrž jít do hloubky a brát v potaz konkrétní situace. I to bude tématem připravovaného synodu, slibuje.
Na hypotézu o interkomuniu s pravoslavnými u příležitosti blížící se cesty do Svaté země odpovídá papež výzvou k trpělivosti: „všichni jsme netrpěliví, chtěli bychom hned hotové výsledky. Ale cesta jednoty znamená především kráčet a pracovat společně.“
Zamiloval jste se někdy – ptá se na závěr novinář, v marné snaze zakrýt zvědavost odkazem na lehkomyslné mládí sv. Františka. „Už jsem vyprávěl na jiném místě. V sedmnácti jsem měl známost. A v semináři mi jedna dívka na týden zamotala hlavu.“ A jak to skončilo, smím-li se zeptat: „Promluvil jsem o tom se svým zpovědníkem.“ – končil s širokým úsměvem papež František.

(job)