Nový portál Vatikánského rozhlasu

A vězeň David přikládá jak šalvěj hojivé vyprávění:
?Za 2 roky života a misijní práce zde ve vězeňské poušti mám mnoho svědectví o lásce a milosti našeho Pána Ježíše Krista a o mocné ochraně a přímluvě Neposkvrněné P. Marie, sv. Josefa a sv. Prokopa.
Zatím nejurputnější boj o duši člověka tu Neposkvrněná svedla asi před měsícem (list je psán 18. dubna 2004).
Roman není zrovna beránek. Znám ho už dost dlouho dokonce z civilu. Byl umístněn přímo ke mně na celu. Od samého začátku se vysmíval, ponižoval ? vlastně každého. Neustále si dokazoval, že je nejlepší, ale nikdo mu na to nic neřekl.
Nejprve přijal ?Zázračnou medajlku? a já se spolu se všemi brášky za něho modlil. Často jsem to potřeboval sám, protože bez podpory a modliteb brášků bych nebyl schopen snášet všechny jeho urážky. ? Pak ale přišla první velmi zajímavá chvíle. Roman se dostl do střetu s jedním spoluvězněm v jídelně. Ale po prvé v životě ustoupil a bez ?boje? se vzdal. Později to sám vylíčil: ?Jako by mi někdo řekl: Nedělej nic! Uklidni se! Nemělo by to cenu!?

Asi o týden později si vyžádal, abychom mu upřímně řekli, co si o něm myslíme. Já mu to sice jemně a bez urážek, ale zcela pravdivě řekl. Naznačil jsem mu i možnosti nápravy. Pár dnů to vypadalo, že si to vzal k srdci... ale pak se zase zarputile snažil dokázat, že evangelium je klam, anebo aspoň že já nežiji podle něho, že to vlastně není možné ? vůbec reálné. Všechny jeho snahy, urážky, výpady a snaha zneužít dobrotu... byly často emotivní a bolestivé zkoušky i pro mne. Často jsem prožíval něco, co by se dalo nazvat ? hádka s Otcem?, v níž zaznívaly takové věty jako ?Otče, proč to musím snášet? Copak on se někdy zlepší? Já už nechci!?
Ale Otec mě vždycky dokázal nejen usvědčit z mé vlastní malověrnosti a slabosti, ale něžně a mocně posílit milostí. Krátce pozvihnout, posílit, poradit... Začal jsem se ptát: ?Co mám dělat? Čemu se má ještě naučit ? Co chceš, abych udělal..?? A to byla ta nejdůležitější změna, kterou Bůh se mnou udělal. Modlíval jsem se mimi jiné:
Maria, dej mi své oči, ať vidím všechno pravdivě. Ať každý den správně rozeznám, co je dobré a co je pouze klam. Ať mám vždycky cit pro dobro. Ať poznám, že mám odpustit. Maria, dej mi své oči, vždycky jasné a vždy laskavé.
Maria dej mi i své rty, ať mluvím jen to, co je správné, ať nesu radostné poselství všude, kde se tmí neláska. Kéž mluvím ve svých řečech více s Bohem, než s druhými o druhých. Maria, dej mi i své rty, ať zpívám tvé Magnificat.
Maria, i svůj sluch mi dej, abych slyšel co říká Bůh. Ať nezní marně Boží hlas, když ke mně zas a zas volá. Ať nepřeslechnu každý den hlas toho, kdo je opuštěn. Maria dej mi i svůj sluch, ať slyším to, co mluví Bůh.
Maria dej mi i své ruce, ať jsou mé skutky jako tvé. Když se modlím a pracuji, ať všechno rád dávám Bohu. Ty máš pomoc pro nás ve svých rukou, vždyť vidíš Ježíše v trpících. Maria, dej mi své ruce, a něhu, na rány jitrocel.
Maria, dej mi své srdce, abych miloval Boha jako Ty. Mou ubohost, mé starosti přetaví žár Tvé milosti. Maria, dej mi své srdce, navždycky Bohu oddané. Amen.

Neposkvrněná mi dodávala sílu, odvahu vše trpělivě a klidně snášet. Pán mě ve skrytu duše poučoval a radil mi.
Události vzali spád. Roman si vytvořil problém. Prohrál v kartách peníze, které potřeboval pro svou ženu, aby mu mohla zaplatit obhájce: Všichni se k němu obrátili zády. Dokonce se zadlužil. Počítal s tím, že se i já k němu obrátím zády, ale já mu nabídl pomoc a povzbuzení. Díky tomu vyrovnal svůj dluh a zaplatil i svému obhájci.
Pak se několikrát vyznal ze svých provinění: ? Abe! (tak mě oslovuji spoluvězni, dodává David) Ty jsi zvláštní člověk. Po všech těch urážkách jsem čekal, že mi napomůžeš, že dokonce toho využiješ, ale ty jediný jsi mi pomohl...Díky?
?Mně neděkuj! To Bůh tě miluje , brácho!?
? Tobě ani nejde ublížit! Několikrát jsem se o to pokoušel, ani nevím proč, ale vždy se to nějak zvrtlo proti mně nebo jsem ztratil sílu a odvahu... jako by tě něco chránilo...?
? Tak chráni své Boží děti Nepokskvrněná!?
Nakonec si Roman řekl o vyprávění příběhů ze Starého zákona nebo podobenství z evangelia. Každý večer před spaním. Když mi pak přišla ?Duchovní obnova? od sr Bernardetty, která začínal rojímáním Lk 23. 39-43, pročítal jsem ji přesvědčivě... Roman se zeptal, co to čteš? Zamyslel jsem se a s modlitbou v srdci jsem mu odpověděl: ?Příběh o nás, o tobě, Romane? ? ?Ukaž!? vytrhl mi brožurku z rukou. Začetl se. Viditelně ho text zasáhl hluboko v srdci: ?To je síla! Můžeš mi říci o Ježíšovi víc? Máš nějakou knížku na čtení, víš, něco, co bych pochopil a našel tam sebe?? .
?Myslím že mám?, a podal jsem mu knihu ?Dvakrát udělená milost?. I do té se začetl a pak v ní čítal každou volnou chvilku. Nutno dodat, že to byla první kniha, kterou opravdu četl.

Nadešel den projednávání jeho podmíněného propuštění. Byl napjatý a nervozní...
?Romane, je-li tvé srdce čisté, pak už brzo budeš u své rodiny. Budeš-li se držet své touhy najít pravdu o Ježíšovi, změní se tvůj život a budet žít v lásce a Boží milosti?
Jen se na mne usmál a utrousil : ?Díky!?
Když se vrátil od soudu, nechtěl s nikým mluvit dřív než se mnou.
?Brácho, Bůh existuje!?
?Jak jsi na to přišel??
?Pamatuješ si na tu brožurku? A pamatuješ si na Harolda z té knihy? Mně se to také stalo... než jsem vešel do síně, modlil jsem se: Bože, jestli existuješ, odpusť mi a dej mi šanci, dej se mi poznat jako lotrovi na křízi, jako Haroldovi...Myslím, že ti rozumím, Abe. Myslím si, že mě dnes propustil Bůh a dal mi novou šanci?.
?Brácho, pamatuj si to ! Hledej pravdu o Bohu celým srdcem. Dá se ti poznat a tvůj život bude lepší.?
?Díky!?
?Už jsem ti to říkal, mně neděkuj. To Bůh tě miluje.?
Roman odešel do civilu a již brzo budeme moci slyšet o jeho další cestě. Bůh mu žehnej!

Vysíláno 18. května 2004

2. část

Na vigilii slavnosti Seslání Ducha svatého psal mi David z věznice dopis, v němž se chce ?podělit o svědectví, které je úchvatnou Boží milostí? A vypráví:

Náš bráška František se obrátil na víru v Boha v roce 2002. Tehdy tu byl pár dnů. Nastala dokonce doba (asi 3 měsíce), kdy jsem se o něho upřímně bál. Četl předpovědi Nostradama a dostával se na scestí: papouškoval otřepaná obvinění církve a jejího učení, poukazoval na scestnost Nostradamových proroctví a tím se vytvářela mezi námi ?zeď?. Nebylo možné se s ním bavit, neposlouchal argumenty, ani vysvětlování, jen trvdošíjně opakoval své. Pak nás dokonce rozdělili, každého dali na jiný oddíl. To je zde běžné. Modlil jsem se za něho a svěřoval ho Neposkvrněné. Po třech měsících jsme se setkali při mši svaté.

? Bráško, díky. Měl jsi pravdu?. Pro mne to bylo úžasné povzbuzení. Neposkvrněná úspěšně provedla Františka ?pouští? pochybností a on se vrátil k pravdě a víře v Krista. Aleluja!
Rozjímali jsme pak spolu Písmo, úryvek z Mt 8, 1-4 ?Uzdravení malomocného?. Pán nás vedl a ukázal nám, jak úžasné je milost, kterou nám dává ve svaté Eucharistii.
Malomocný ? možná to můžeme i rozdělit na ?málo ? mocný ? tedy člověk , který nemá moc, sílu cokoliv změnit, padl před Kristem na kolena a řekl: ?Pane, chceš-li, můžeš mě očistit?.

Oba jsme žasli a obdivovali, kolik víry, pokory a důvěry měl ten malomocný. A tak i my vždycky před Tělem Krista, kterého pak přijímáme, padáme na kolena a význáváme : ?Pane nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena? ? A On ? Ježíš ? hleděli jsem oba na něho očima malomocného ? se ho dotkl a řekl : ?Chci buď čistý?.
Ježíš k nám vztahuje ruku kněze, aby se dotkl i toho nejšpinavějšího, nejbolestnějšího místa v duši i těle. Vkládá se nám do úst, ochotně vstupuje do našeho nitra a říká: Ano, chci, abys byl čistý. Očišťuji Tě. Dávám Ti svou moc a sílu vzkříšení. Buď čistý ! Uchovávej si svou čistotu ! Konej dobro ! Dávám Ti k tomu sílu.?
Malomocný byl ihned očištěn a na svědectví kněžím, měl obětovat dar, který nařídil Mojžíš. ? Co je tím darem? My sami. Sami sebe máme přinášet jako bohumilou oběť, tímže konáme dobro, tímže se modlíme, tímže plníme Boží vůli, tímže jsme milosrdní a tímže milujeme.

Tato slova jsou živá a pohnula nejen mým srdcem, nýbrž i Františkovým. Dala mu sílu dojít až k přijetí svátosti křtu a pak žít podle víry. Dnes je už v civilu. Dal se opravdu pokřtít a žije vírou. Posuďte sami, jak úžasně prožívá tajemství mše svaté ?

a David přikládá Františkův dopis:
Drahý bráško Davide! ? Svět se spíše obejde bez slunce, nežli beze mše svaté?.
Mám takovou radost, když čtu Tvá slova o působení Ducha svatého, o tom že i ?tam? (ve věznici, za mřížemi) se koná - sice ne tak často ? mše svatá, že se lidé dávají pokřtít a chtějí následovat našeho přesladkého Ježíše, a i o tom, že jste neustále společně v modlitbách za mnohé. Alleluja! Pokoj a požehnání Otce, Boha a Pána Ježíše Krista ať vás neustále doprovází na vašich cestách a je s vámi se všemi. Amen.... U mne, díky štědrosti a požehnání Otce i Pána Ježíše, došlo v životě ke změnám, za které mohu jen a jen děkovat. Díky Otče, díky Kriste, díky i Tobě Duchu svatý, mám vás převelice rád. Mé srdce hoří láskou k Vám.
Bráško, mám novou práci se stejným zaměřením, vyrábím plastová okna... Také jsem se znovu narodil. Můj křest se konal v den Božího hodu vánočního 25. 12. 2003, no, a mým křestním patronem je svatý František z Assisi, který mi náramně pomáhá. Mám radost v srdci, že je mým patronem.
Bráško, chtěl jsem Tě i tímto požádat o pomoc. U nás ve farnosti je otec Josef, který dokáže neuvěřitelně cítit a trpět s druhými. Ale horší je to už v otázce duchovního vedení. A tak Tě prosím, zda bys mi nemohl poradit a pomoci. Nevím, na koho se obrátit... ať světlo Kristovo ve vás stále září v lásce k Bohu i ke druhým ...
František.

Rád bych vyzval posluchače ? klade mi pak na srdce David ? k modlitbě za vlády, které uvažují o uzákonění homosexuálních vztahů i za ty kteří trpí tímto otroctvím.
V naší věznici je člověk, který takto žil daleko od Pána. Říkal si Vivien. Bylo pro nás velmi těžké najít k němu správný přístup. Totiž přístup, kdy ho přijímáme jako člověka, ale odmítáme hřích a jsme připraveni mu pomoci, když se jej zřekne. Je to tu složitější, protože se tu vždy o všem ví.
Jednou přišel na bohoslužbu slova. Mnohé z nás vedl Duch svatý k modlitbě i za něho. Z Boží milosti se ho to velmi hluboce dotýkalo. Svěřili jsem ho mocné přímluvě Neposkvrněné. O týden později jsem byl svědkem toho, jak hlásá Krista těm, kteří ho uráželi.

A před dvěma dny ? v týdnu novény k Duchu svatému ? veřejně řekl všem posměvačům s velkou rozhodností: ?Přijal jsem Krista do svého srdce jako Pána a Spasitele. Znovu jsem se narodil. Už nejsem Vivien, ale Michal. Jsem muž!?.
Nebude to mít jednoduché. Prostředí je velmi nepřátelské, ale s Boží pomocí to zvládne. Vděčně přijal obrázek sv. Faustiny Kowalské s modlitbou ?Korunka Božího milosrdenství?. Požádal nás ? brášky- o růženec, abychom mu jej opatřili a naučili se jej modlit.

Buď pochválena Neposkvrněná P. Maria, která pro slávu Boží přivádí všechny duše ke svému Synu. Prosím o modlitby za světlo Ducha svatého pro vlády, jež ovládá duch bludu, aby je přivedl Pán k poznání pravdy i k odvaze správně rozhodnout ve shodě s Boží vůlí. Prosím o modlitby za všechny duše, zvláště za ty, které duch tohoto světa mate a zotročuje smilstvím, cizoložstvím, rozbroji ? aby je Pán naplnil Duchem, usvědčil ze hříchu a dal jim poznat pravdu, že Ježíš je jedinou cestou, pravdou a životem. Buď chvála Otci, Synu i Duchu svatému!
S bratrskou láskou a modlitbami v srdci
David- ?Abé? z vězeňské pouště

3.část

V den, kdy slavilo nebe i my na zemi patrona mládeže sv. Aloise Gonzagy, který umírá v Římě 21.6. 1597 jako victima caritatis - ?obět lásky? při ošetřování morem postižených, mi napsal David, jemuž spoluvězňové říkají důvěrně ?Abé? další svědectví.

? Přál bych Vám vidět a zažít tu obrovskou milost. Je pro mě velkou ctí jít s Kristem ?křížovou cestou? a vidět jak mocně působí jeho láska v životech spoluvězňů i personálu věznice.
Bratr vychovatel udělal zkoušky na teologickou fakultu a jeho sestra také. Prý tam měl možnost mluvit s některými svými spolužáky o našem společenství.
Máme nového brášku Romana H. Je velkou posilou a Nerposkvrněná mu vyprosila mnoho milostí. Doslova prorokuje, až na malé chyby cituje Písmo, které nikdy předtím nečetl. Nedávno to málem porazilo i mne. Po jedné modlitbě nadšeně vyhrkl: ?David 16! Je něco takového?? Neřekl jsem nic, protože jeho výraz byl tak přesvědčivý... Samuel , pomyslel jsem si a začal listovat. Ano, 1. Samuelova 16. kapitola! Malý šok! Opravdu 16. kapitola je o pomazání krále Davida za krále. S úžasem jsem četli tu kapitolu a každého oslovila. Aleluja!

Romanova vlastní slova: ?Tolik jsem hledal Boha a nevěděl jsem že jeho náruč je tak sladkou nářučí Otce!? Jeho úžasná a viditelná láska k nebeskému Otci svou horlivostí a upřímností podněcuje i starší brášky, kteří pomalu ochabovali. Hlavně Karla, který je tu se mnou vlastně nejdéle. Zažil dobu, kdy jsem byli ?sami proti všem?. A právě on nás občas ?donutí?, abychom se za něho intenzivně modlili, když se u něho objeví trochu sobectví, pýchy... které mu brání přijmout některá dogmata nebo pravdy katechismu. Nejúčinnější odpovědí je pak ticho a modlitba. Pán s ním už urazil velký kus cesty. A Karel nachází pokoru i katechismus. Je úžasné to vidět.

Jsou s Romanem na cele. Mají tam 3 zmatené duše v zajetí Satana, které přímo hlásají toto své pekelné vyznání. Takže diskuse jsou u nich na cele na denním pořádku. Ale jsou klidné. A je vidět, jak se srdce satanistů ozývá a volá po pravdě.
? Karle, tebe berem! Ty jsi ještě normální, ale oni dva to přehánějí. Vždyť se věčně modlí!!!?
? No, tak to je u mne něco špatného. měl bych to změnit, protože je správné to, jak to dělají oni?.
Ticho, plné tázavých pohledů i pak - sklopených očí.

Vystřihli jsme kdesi z novin článek ?Rozhovor se Satanem?, který líčil exorcismus P. Gabriela Amortha, hlavního exorcisty římské diecéze. Dali jsem jej na nástěnku a kousek pod něj namaloval jeden ukrajinský bráška sv Pprokopa s modlitbou o osvobození z moci ďábla. Rázem to bylo aktuální téma. I dozorci jej čtou. Chvála Pánu, díky Neposkvrněné, která nás vede a chrání.
Samozřejmě se to objevilo v diskusích. Jeden z ?hledajících? položil ?satanistovi? otázku: ? Hele, proč taky vy nevymítáte třeba Boha?? Roman s Karlem se jen usmáli a Karel dodal: To je dobrá otázka!? Ticho pak přerušil Roman: Protože to nejde!? Už přistihli jednoho satanistu, jak si otevřel Písmo svaté. Skvělé na tom bylo právě to, že je otevřel na místě, kde byla odpověď na jeho věčnou otázku: ?Když je Bůh milující, proč je tolik zla 2. Makabejská 6, 12-17 (citát přečíst) Alleluja !

Ale dejme slovo samému Romanovi, vždyť jeho vyznání je úžasné:
Hledal jsem Boha a On se mi dává poznat. Teď už vím, že není nic lepšího než s důvěrou přijít k Otci , který mně miluje, v doprovodu Neposkvrněné Matky Panny Marie skrze Ježíšovo srdce.?

A tak nemohu přidat nic víc než:
?Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše! Ať poznají, že Bůh je jejich milující Otec, který se o ně stará a touží po jejich lásce!
S modlitbou v srdci a bratrskou láskou, se synovskou úctou Vás otče, svěřuji pod mocnou ochranu Neposkvrněné P. Marie, sv Josefa, sv. Prokopa a modlíme se za Tovaryšstvo Ježíšovo, za novokněze a kardinála Špidlíka.

David ?Abé? z pouště.

V dopisu bylo přiloženo tak svědectví Romana Hauka, jež má v záhlaví ?Ave Maria."

?Chtěl bych vás povzbudit svým svědectví. byl jsem pokřtěn v dětství. Vzpomínám si že jsem i ministroval. měl jsem nádherné dětství, Ale jak život utíkal já se vzdaloval Bohu. Vzpomněl jsem si na něho jen když jsem byl v tísni, nebo když jsem míjel kapličku, kostel či kříže u cest, ale jinak jsem si žil po svém ? bez něho. Napáchal jsem mnoho zlého. nyní jsem ve vězení, ale jsem svobodnější víc než kdy předtím. Proč? Z velké Boží milosti jsem tu potkal brášky, Davida, Martina,Karla atd. kteří se modlí za spásu světa, rodin, za svou...Vyprosil jsem si od nich medajlku Neposkvrněné. nebylo to ještě z čisté víry, ale spíše ?pro štěstí?. Když pak za mnou bráškové po několika dnech přišli s úsměvem a přijetím a s modlitbou mi předali zázračnou medajlku, mé srdce poskočilo radostí. Bylo to jako ve snu.
- ?Přijmi tuto medajlku jako mateřské políbení, něžnou výzvu na cestu k Bohu. Otec tě miluje a chce se ti dát poznat?
? Jakoby znali tajemství mého srdce. Hledal jsem skutečného, živého Boha a On mě vyslyšel. Zažehl v mém srdci oheň víry, dal mi sílu a horlivost. Díky! Nyní mám chuť číst Písmo svaté a modlit se. Modlitba se pro mne změnila. Už to není plané odříkávání slov, ale skutečný rozhovor s Bohem. Samého mě to náramně překvapuje. Přiběhnu k bráškům anebo zase mluvím ke spoluvězňům, kteří mi rozmlouvají víru i modlitbu a nevědomky jim cituji Písmo svaté. Často místa, která neznám, jež jsem nikdy nečetl.
? Abé, je to vůbec možné??ptám se ohromen. Bráška se jen usmívá: ?Děkuj Pánu. Pán je s tebou, vyučuje tě, Duch svatý promlouvá ve tvých modlitbách. Jeho zákon máš vepsaný do srdce. Raduj se! Neposkvrněná ti vyprosila velké milosti? ? No, a pak mi ukáže v bibli text, který jsem citoval... až na malé chybičky přesně. Je to tak úchvatné vědět, že nebeský Otec je tak blízko, že s Marií a Ježíšem můžeme k němu a On nám dává tolik ze své lásky, stará se o nás... Nikdy před tím jsem něco tak nádherného nezažil, má víra byla jen úvaha rozumu, ale teď je to realita života, která mě změnila. Díky Bohu, chvála Ježíši Kristu a Neposkvrněné P. Marii. Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše! ? S bratrskou lásklou a prosbou, aby se dal milující Otec poznat všem Vás svěřuji P. Marii, sv. Josefovi a sv. Prokopovi.

Roman Hauk

Připravil P. Josef Koláček, SJ