Vatikán. Právě před devíti lety, 2. dubna 2005 večer, se uzavřela pozemská pouť papeže Jana Pavla II. Po své velikonoční křížové cestě, v níž se stále více ztotožňoval s trpícím Kristem, odešel do Otcova domu v sobotu velikonočního oktávu, v předvečer neděle in albis, kterou sám vyhlásil za svátek Božího milosrdenství.

Nesmírnou lidskost Jana Pavla II., jeho velkou skromnost a bezpodmínečnou důvěru v Boha zdůrazňuje v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas kardinál Leonardo Sandri, současný prefekt Kongregace pro východní církve, který před davy shromážděnými na Vatikánském náměstí a v přilehlých ulicích, předal onoho večera světu zprávu o papežově smrti:

“Carissimi fratelli e sorelle, alle 21.37 il nostro amatissimo Santo Padre Giovanni Paolo II è tornato alla casa del Padre. Preghiamo per lui”.

„Prožíval jsem to hluboce. A nyní před blížící se kanonizací ve mně vzpomínka na to, že jsem ohlašoval přechod světce ze země do Otcova domu, budí emoce ještě větší. Cítím se nehodný. On byl skutečným evangelizátorem, mužem pokoje, člověkem hlubokého vnitřního života, z něhož vycházelo jeho konání, člověkem, který žil velmi střídmě a svou službu prožíval ve velké prostotě.

Svatost lze zahlédnout v celém jeho životě, v jeho osobnosti, která vyrostla z mnoha utrpení: smrt matky v dětském věku, pronásledování ze strany režimu - a na druhé straně byla formována bohatou kulturní zakořeněností, studiem filosofie a zejména fenomenologie, znalostí jazyků...

Vzpomínám však především na jeho velkou lidskost, jeho vhled do lidí a schopnost navazovat s nimi kontakty. Vzpomínám také na jeho poslední chvíle, kdy ležel na smrtelné posteli. Byla to naprostá odevzdanost člověka, také po materiální stránce, nenašli byste ani stopy po luxusu.” –

řekl Vatikánskému rozhlasu kardinál Leonardo Sandri, který před devíti lety v roli třetího muže ve Vatikánu (substitut vatikánského sekretariátu) oznámil zprávu o smrti Jana Pavla II.

(job)