Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Požehnané Velikonoce! „
Christos anèsti – Alethos anèsti! - Kristus vstal z mrtvých – Opravdu vstal!“. Je mezi námi, tady na náměstí. Toto velikonoční přání si můžeme vyměňovat celý tento týden jako by to byl jediný den, velký den, který učinil Pán.
Převažující dojem, který vysvítá z evangelních vyprávění o Zmrtvýchvstání je radost naplněná úžasem, ale obrovským úžasem! Radost, která vychází z nitra! V liturgii znovu prožíváme duševní rozpoložení učedníků nad zprávou, kterou jim přinesly ženy: Ježíš vstal z mrtvých! Viděli jsme Jej!
Tuto zkušenost vtištěnou do evangelií si nechme vtisknout do svých srdcí, aby prozařovala z našich životů. Dovolme, aby radostný úžas Velikonoční neděle zazářil v myšlenkách, pohledech, postojích, gestech a slovech… Kéž bychom tak zářili! Není to však nějaké nalíčení. Vychází zevnitř, ze srdce ponořeného do pramene této radosti jako srdce Marie Magdalské, která plakala nad zmizením svého Pána a nevěřila svým očím, když Jej spatřila vzkříšeného. Kdo učiní tuto zkušenost stává se svědkem Zmrtvýchvstání, protože v jistém smyslu sám vstal či vstala z mrtvých. Potom je schopen nést paprsek světla Zmrtvýchvstalého do různých situací: do těch šťastných, aby je učinilo krásnějšími a uchránilo je před egoismem; a do těch bolestných, aby přineslo projasnění a naději.
Tento týden nám přinese užitek, vezmeme-li do rukou knihu evangelia a začteme se do kapitol, které mluví o Ježíšově Zmrtvýchvstání. Velmi nám to prospěje. Vzít si knihu, najít tu kapitolu a přečíst si ji. Prospěje nám také, budeme-li přemýšlet o radosti Marie, Ježíšovy matky. Jako byla niterná její bolest, takže pronikla její duši, tak byla niterná a hluboká její radost, z níž mohli čerpat učedníci. Srdce Marie, která prošla zkušeností smrti a vzkříšení svého Syna, v nichž vírou viděla svrchovaný výraz Boží lásky, stalo se zdrojem pokoje, útěchy, naděje a milosrdenství. Všechny výsady naší Matky plynou z toho, že se účastnila Ježíšovy Paschy. Ona, od pátku do nedělního rána, neztratila naději. Rozjímali jsme o bolestné Matce, ale současně o Matce plné naděje. Ona Matka všech učedníků, Matka církve, je matkou naděje.
Prosme Ji, tichou svědkyni smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, aby nás uvedla do velikonoční radosti. Učiňme to modlitbou Regina Caeli, která během velikonoční doby nahrazuje modlitbu Anděl Páně.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus