Řím.
Očekáváním a entuziasmem přetékající atmosféru hodin předcházejících svatořečení dobře reprezentují jedni z důležitých aktérů příprav: 26 tisíc dobrovolníků, připravených pomoci v jakýchkoli těžkostech. Reflexní uniformy, stany, pohotovostní jednotky, ale i jednotlivci se zdravotnickou brašnou prozrazují příslušnost k členům civilní obrany, Italského červeného kříže, zdravotníkům z řádu Maltézských rytířů, Unitalsi a celé řady dalších:
Volontariát znamená být připraven přiložit ruku k čemukoliv. Být tady je pro nás samozřejmě důležité. Ve skutečnosti to považujeme za poctu.
Jedna skupina dobrovolníků přijela například z toskánského ostrova Elba:
Ano. přijeli jsme z Ostrova Elba, vyjeli jsme dnes ráno první lodí... Naším úkolem jsou pěší hlídky, chodíme mezi lidmi s brašnou první pomoci, kdyby se snad někdo cítil špatně – doufejme, že ne...
Přímo pod naším rádiem stojí velký stan Červeného kříže:
Naším cílem je odpovědět na jakoukoli nouzovou situaci, která by nastala během této události. Máme samozřejmě k dispozici sanitky a pokud by náš zásah na místě nebyl dostačující, obrátíme se na nemocnici. Příležitost je to samozřejmě zvláštní, historická – ale naše práce a nasazení je stejné jako vždycky.
My máme na starosti tzv. „Punto mamma“, tedy podporu pro maminky s malými dětmi... máme tady všechno, co mohou novorozenci potřebovat.
Na otázku, zda je trochu nemrzí, že musí stát v zázemí, v tak historickém okamžiku:
Vůbec ne. Myslím totiž, že stejně tak jako papež Bergoglio také Jan Pavel II. byl vždy pozorný k dobrovolníkům. Takže my víme, že svým srdcem je tady s námi.
A když se zeptáme, jaké vlastnosti musí mít dobrovolník, aby mohl pracovat a sloužit v takovýchto situacích, dostáváme odpověď:
Lásku, pohotovost, pevnou vůli a spoustu, spoustu pokory.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
