Rádio Vaticana

Vatikán. Křesťan nehlásá sebe sama, nýbrž Pána – zdůraznil papež František v homilii při mši ze slavnosti Narození Jana Křtitele v kapli Domu sv. Marty. Papež mluvil o posláních „největšího z proroků“, totiž připravit, rozlišit a umenšit se.

Připravit Pánův příchod, rozlišit, kdo je Pán, umenšit se, aby Pán rostl. Do těchto třech sloves papež shrnul poslání Jana Křtitele, stále aktuálního vzoru křesťana. Jan připravoval cestu Pánu, řekl František, aniž by si něco sám bral. Byl významným mužem. Lid jej vyhledával a následoval, protože Janova slova byla působivá, pronikala do srdce. Právě v tom, podotkl papež, možná spočívalo jeho pokušení, totiž myslet si, že je důležitý. Nepodlehl však. Když k němu přišli učitelé Zákona, aby se jej zeptali, zda je Mesiášem, Jan odpověděl: Jsem hlas, pouhý hlas, ale přišel jsem připravit cestu Pánu. A to je první Křtitelovo poslání, podotkl papež: Připravit lid, připravit srdce lidu na setkání s Pánem. Kdo je však Pán?

„A to je druhé Janovo poslání: rozlišit mezi tolika dobrými lidmi, kdo je Pánem. Duch mu zjevil a on měl odvahu říci: »Ten to je. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa.« Učedníci spatřili tohoto muže, který šel kolem, a nechali jej jít. Na druhý den se stalo totéž: »To je on. Má větší důstojnost než já.«(srov. Jan 1,30) A učedníci šli za Ním. Během přípravy říkal Jan: »Přijde za mnou«. Při rozlišení, kterým dovedl určit a ukázat Pána, říká: »Je přede mnou«.“

Třetím Janovým posláním, pokračoval papež, bylo umenšovat se. Od té chvíle, poznamenal František, „se jeho život začal snižovat, umenšovat, aby rostl Pán, a to až k vlastnímu zániku. „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30). Za mnou, přede mnou a daleko ode mne...

„To byla Janova nejobtížnější etapa, protože Pán vystupoval stylem, který si Jan nepředstavoval. A to až do té míry, že ve vězení, kde se tehdy nacházel, trpěl nejenom temnotou cely, ale temnotou ve svém srdci. Říkal si: »Je to on? Nespletl jsem se? Vždyť Mesiášův styl je takový přístupný...Není to jasné«. Ale poněvadž byl Jan mužem Božím, požádal svoje učedníky, aby šli za Ním a zeptali se Jej: »Jsi to opravdu Ty anebo máme čekat jiného?« (srov. Mt 11,3).“

„Janovo ponížení – konstatoval dále papež – je dvojí. Byl ponížen smrtí, jež byla cenou za jeden rozmar, ale také temnotou duše. Jan, který dovedl Ježíše očekávat a rozlišit, vidí teď Ježíše daleko. Onen příslib se vzdálil – zdůraznil papež – a on skončil osamocen. Ve tmě a pokoření. Zůstává sám. Tolik se umenšil, aby Pán rostl. Jan - dodal papež - hledí na Pána, který je daleko. Je ponížen, ale v srdci má pokoj.“

„Tři poslání v jediném člověku: připravit, rozlišit, nechat růst Pána a umenšovat se. Je krásné takto nahlížet také dnešní poslání křesťana. Křesťan nehlásá sebe sama, nýbrž druhého, připravuje cestu Pánu. Křesťan musí umět rozlišovat, musí vědět jako rozlišit pravdu od toho, co se pravdou zdá, ale není jí. Být člověkem rozlišování. A křesťan musí být člověkem, který se umí snižovat, aby Pán rostl v srdci a v duši druhých.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)