Soul. 1. Bohoslužba za smíření a pokoj v Koreji.
2. Setkání s představiteli ostatních křesťanských a nekřesťanských vyznání.

ad 1. Papežova návštěva na Korejském poloostrově vyvrcholila v soulské katedrále dopolední bohoslužbou za mír a smíření. Církev je v jižní Koreji významnou společenskou složkou usilující o národní smíření a překonání importovaného ideologického rozdělení.

Korea je zemí mučedníků křesťanské víry. Teprve roku 1886 zde přestal být závazný konfucianismus a jejím obyvatelům byla politicky přiznána svoboda náboženského vyznání. Země však ztratila samostatnost. Roku 1910 ji obsadilo Japonsko, které ji okupovalo až do roku 1945, kdy byla osvobozena sovětskou armádou. Ještě před skončením druhé světové války se však spojenecké velmoci dohodly, že si Korejský poloostrov rozdělí 38. rovnoběžkou na dvě sféry vlivu. 6. srpna 1945 byla sice vyhlášena Korejská lidová republika, která zahrnovala celý poloostrov, ale v září téhož roku se v zemi vylodilo 70 tisíc příslušníků armády USA. Roku 1948 byly založeny dva státy: Korejská republika a Korejská lidově-demokratická republika. V jižní části poloostrova byl zaveden režim orientovaný antikomunisticky a v severní části komunistická diktatura. Na obou stranách docházelo k porušování lidských práv. V Jižní části poloostrova byl studenoválečný režim uvolněn v 80. letech, v severní části panuje tyranie, která se vyvinula z komunistické diktatury. Válka, která vypukla roku 1950 s účastí čínské a americké armády, přinesla jen v korejském národě 3 miliony obětí. Polovinu z nich tvořili civilisté. Roku 1953 bylo podepsáno příměří, které trvá dosud, protože mírovou dohodu mezi oběma státy se stále nepodařilo uzavřít. Ve společnosti panuje napětí. V jižní části poloostrova je dosud přítomen kontingent armády USA. V severní Koreji vládne patrně nejkrutější politický režim na světě.

Závěrečná část programu papežovy návštěvy se dotkla právě tohoto velmi citlivého bodu korejské historie i současnosti. Církev je hlavním, ne-li jediným mírotvorným společenským činitelem na Korejském poloostrově a organizuje pro obyvatele severní části Koreje humanitární pomoc, kterou však tamější režim přijímá jen výjimečně. Arcibiskup Soulu je současně apoštolským administrátorem Pchjongjangu. V katedrále Myendog, která byla vybudována roku 1898 na místech působení první korejské křesťanské komunity, koncelebrovali spolu s Petrovým nástupcem všichni korejští biskupové. Mše se účastnila také Jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje. František ve své homilii mimo jiné řekl:

„Ježíš nás žádá, abychom věřili, že odpuštění je branou, která vede ke smíření. Když nás nabádá, abychom bezvýhradně odpouštěli svým bratřím, žádá po nás něco zcela radikálního, ale dává nám k tomu také milost. Co se z lidské perspektivy jeví jako nemožné, neprůchodné, ba dokonce odpudivé, činí Ježíš možným a plodným skrze nekonečnou moc svého kříže. Kristův kříž zjevuje Boží moc odstranit každé rozdělení, zahojit každé zranění a obnovit původní svazky bratrské lásky.
To je tedy poselství, které vám zanechávám na závěr své návštěvy v Koreji. Důvěřujte v moc Kristova kříže! Přijměte Jeho smiřující milost do svých srdcí a sdílejte ji s druhými! Žádám vás, abyste přesvědčivě dosvědčovali poselství o Kristově smíření ve svých domovech, svých komunitách a v každé oblasti národního života. Věřím, že v duchu přátelství a spolupráce s ostatními křesťany, stoupenci jiných náboženství a se všemi muži a ženami dobré vůle, kterým leží na srdci budoucnost korejské společnosti, budete kvasem Božího království v této zemi. Potom budou naše modlitby za pokoj a smíření vystupovat k Bohu z čistých srdcí a z milosti Jím darované dostane se jim onoho drahocenného a všemi kýženého dobra.
Modleme se tedy, aby vzešla nová příležitost k dialogu, setkání a překonání rozdílů, za neustálou velkorysost při poskytování humanitární pomoci všem potřebným a za stále širší uznání skutečnosti, že všichni Korejci jsou bratři a sestry, členové jediné rodiny a jediného lidu, kteří mluví týmž jazykem.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Po skončení mše sestoupil papež ještě do katedrální krypty, kde jsou uloženy ostatky devíti mučedníků zabitých z nenávisti k víře v letech 1839 až 1866, aby se zde v tichu pomodlil.

ad 2. Ještě přede mší v soulské katedrále se Petrův nástupce krátce setkal s jihokorejskými náboženskými představiteli. Podle posledního sčítání (2007) se v Jižní Koreji 45% obyvatelstva nehlásí k žádnému náboženství. Křesťanů je necelých 30%, z toho zhruba jedna třetina (10,9%) katolíků. Buddhismus vyznává necelých 23% obyvatelstva. Z ostatních náboženství jmenujme konfucianismus, šamanismus a islám.

Papež osobně pozdravil mimo jiné soulského anglikánského biskupa, předsedu svazu luterských církví a hlavu presbyteriánské církve. Pravoslavný korejský metropolita římskému biskupovi daroval byzantský kříž. Papeže tento dar velmi potěšil a slíbil, že kříž užije při závěrečném liturgickém požehnání, což také učinil. Krátkého setkání se zúčastnili také představitelé dalších křesťanských společenství a korejští buddhističtí vůdci. Svatý otec se k přítomným obrátil spontánními slovy ve španělštině, která tlumočil provinciál korejských jezuitů O. Chong.

”Chtěl bych vám poděkovat za laskavost a náklonnost, kterou jste mi prokázali vaším příchodem. Život je pouť, dlouhá pouť, kterou se však člověk nemůže ubírat sám. Je nezbytné jít s bratry za Boží účasti. Proto vám děkuji za toto společné putování v Boží přítomnosti, tedy za to, co Bůh žádal po Abrahamovi. Jsme bratři, poznávejme v sobě bratry a kráčejme společně. Kéž nám Pán žehná. A prosím, modlete se za mne. Mnohokrát děkuji!”

Loučil se papež František s korejskými náboženskými představiteli.

Tak zakončil papež František zakončil svou třetí mezinárodní apoštolskou cestu, která jej zavedla na asijský kontinent. Na letišti v jihokorejském Soulu se s ním ve 13 hodin místního času oficiálně rozloučila prezidentka republiky a další státní představitelé, stejně jako zástupci katolické církve. Krátce před šestou hodinou večerní a po více než jedenáctihodinovém letu dosedl letoun korejských aerolinek na římské letiště Ciampino. Odtud Svatý otec odjel vozem do Vatikánu. Cestou se zastavil v římské bazilice Panny Marie Větší, aby poděkoval za vykonanou zahraniční cestu a položil k obrazu Matky Boží kytici růží - dar jedné korejské dívky.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)