Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Velká aula římské Papežské univerzity Urbaniana od úterka nese jméno Benedikta XVI., informuje dnešní vydání listu L´Osservatore Romano. Slavnostní ceremonie, která byla zároveň zahájením nového akademického roku, se zúčastnil osobní sekretář emeritního papeže, arcibiskup Georg Gänswein. Přečetl poselství, které emeritní papež napsal k této příležitosti a které vatikánský list přináší ve vlastním shrnutí.

Benedikt XVI. poukazuje na rozměr univerzality, kterým dýcha život Papežské urbaniánské univerzity, a připomíná její akademické obci, že církev „nikdy nehleděla pouze na jediný národ či jednu kulturu, nýbrž od samého počátku byla určena celému lidstvu.“ V tomto smyslu se církev stává viditelným nástrojem onoho pokoje, který Kristus přislíbil svým učedníkům a který je dnes „ve zmučeném a násilném světě nutné ještě naléhavěji budovat a upevňovat“.

Avšak při hledání tohoto cíle, táže se Benedikt XVI., je misijní poslání církve dosud aktuální? Nebo se máme raději zaměřit na dialog mezi náboženstvími, která se spojují ve společné službě mírové kauze? Podle Josepha Ratzingera je nezbytné hledat odpověď, aniž bychom ztratili ze zřetele „otázku pravdy“. Není možné se vzdát pravdy ve jménu obecné touhy po „míru mezi náboženstvími ve světě“, tvrdí emeritní papež, který v tomto ohledu na náboženství nepohlíží jako na „varianty jediné a téže reality“, která „nabírá různých forem“, nýbrž jako na skutečnost „v pohybu na dějinné úrovni, tak jako jsou v pohybu národy a kultury“. Z křesťanského pohledu může setkání s Ježíšem tyto národy a kultury „plně dovést k jejich pravdě“. Kristus totiž neničí dějiny a kultury, se kterými vstupuje do kontaktu, nýbrž vkládá je „do čehosi vyššího, k čemuž tyto národy a kultury putují“, vede je k „očišťování a dozrávání“. Z tohoto setkání pramení nový život a projevují se nové rozměry víry, přinášející radost, pokračuje Benedikt XVI.

Náboženství přirozeně není jednotný jev, podotýká se dále v poselství. Můžeme v něm „bezpochyby nalézt krásné a ušlechtilé věci, stejně jako věci nízké a destruktivní“, tvrdí Joseph Ratzinger a vysvětluje předpoklady kontrapozice mezi náboženstvím a vírou v teorii Karla Bartha a posléze Dietricha Bonhoeffera. Emeritní papež jejich pohled posuzuje jako „jednostranný“, ačkoliv uznává, že, křesťanstvím počínaje, má každé náboženství, „zároveň pěstovat kritiku vůči náboženství, aby zůstalo na správné cestě“.

Benedikt XVI. každopádně odmítá pozitivistickou hypotézu, podle které se náboženství může považovat za překonané. „Člověk se umenšuje, a nikoliv zvětšuje, pokud zde již není prostor pro éthos, který člověka na základě jeho autentické přirozenosti odkazuje za pragmatismus a směřuje jeho pohled k Bohu“. Odtud tedy pochází přesvědčení, „že v hluboce změněném světě je i nadále odůvodněná úloha komunikovat druhým evangelium Ježíše Krista“. A to také z toho důvodu, uzavírá Benedikt XVI., že „radost vyžaduje, aby byla sdělována“, stejně jako láska a pravda. Nikoliv s cílem „zajistit našemu společenství co nejvyšší možný počet členů“, a tím méně s „mocenskými cíly“. Avšak kvůli tomu, že láska, žitá v pravdě, „je ryzím důkazem pravdivosti křesťanství“, stojí v poselství, které emeritní papež zaslal na římskou univerzitu Urbaniana.

(jag)