Drazí bratři a sestry, drahé děti, drahá mládeži – dobrý den!
Adventní období nás už dva týdny vybízí k duchovnímu bdění, abychom připravili cestu Pánu, který přijde. Tuto třetí neděli nám liturgie podává další niterný postoj, se kterým toto čekání na Pána máme prožívat, totiž radost. Ježíšovu radost, neboť „S Ježíšem je doma radost.“
Srdce člověka touží po radosti. Všichni toužíme po radosti. Každá rodina, každý lid touží po štěstí. Jaká je však radost, kterou je křesťan povolán žít a dosvědčovat? Je to ta, která proudí z blízkosti Boží, z Jeho přítomnosti v našem životě. Když Ježíš vešel do dějin svým narozením v Betlémě, lidstvo obdrželo zárodek Božího království jako půda, která přijala setbu, příslib budoucí žně. Netřeba hledat jinde! Ježíš přinesl radost všem a navždy. Nejde o radost pouze kýženou či odloženou do ráje jako bychom tady na zemi měli smutek, ale v ráji radost. Nikoli! Tak to není. Jde o radost reálnou a vnímatelnou již nyní, protože sám Ježíš je naše radost a náš domov s Ježíšem je radostí, jak říkal nápis na jednom vašem transparentu: S Ježíšem je doma radost. A je radost bez Ježíše? Nikoli! On je živý, Vzkříšený a působí v nás a mezi námi zejména Slovem a svátostmi.
My, všichni pokřtění, děti církve, jsme povoláni stále nově přijímat Boží přítomnost mezi námi a pomáhat ji druhým objevovat anebo znovu objevovat, pokud byla zapomenuta. Jde o překrásné poslání podobné tomu, které měl Jan Křtitel, tedy nasměrovat lidi ke Kristu – nikoli k sobě – protože Kristus je cílem, k němuž cílí srdce člověka hledajícího radost a štěstí.
Svatý Pavel nám v dnešní liturgii ukazuje podmínky, jak být „misionářem radosti“: bez přestání se modlit, vždycky děkovat Bohu, následovat Jeho Ducha, držet se dobra a varovat se zla (srov. 1 Sol 5,17-22). Bude-li styl našeho života takový, pak bude moci dobrá zvěst vstoupit do mnoha domovů a pomáhat lidem a rodinám objevovat, že v Ježíši je spása. V Něm je možné nalézt vnitřní pokoj a sílu, jak denně čelit různým životním situacím, včetně těch nejvíce tíživých a obtížných. Nikdy nebylo slýcháno, že se nějaký světec či světice tvářil chmurně. Nikdy! Bylo by to nesmyslné. Křesťan je člověkem, jehož srdce oplývá pokojem, protože umí svoji radost klást v Pána i tehdy, když prochází obtížnými životními momenty. Mít víru neznamená neprožívat obtížné momenty, nýbrž čelit jim s vědomím, že nejsme sami. A to je pokoj, který Bůh dává svým dětem.
Církev hledící vstříc přicházejícím Vánocům nás vybízí, abychom dosvědčovali, že Ježíš není postavou minulosti. On je Božím Slovem, které i dnes osvěcuje lidské putování. Jeho gesta – svátosti – jsou projevem jemnocitu, útěchy a Otcovy lásky ke každé lidské bytosti. Panna Maria, Příčina naší radosti, ať nás neustále činí radostnými v Pánu, který nás přichází osvobodit z mnohého, vnitřního i zevnějšího otroctví.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
