Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Dnes, čtvrtou a poslední adventní neděli, nás liturgie připravuje na Vánoce, které jsou již přede dveřmi, a vybízí nás, abychom rozjímali o andělském zvěstování Panně Marii. Archanděl Gabriel této Panně zjevuje Pánovu vůli, že se stane matkou Jeho jednorozeného Syna: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího“ (Lk 1,31-32). Zahleďme se na tuto prostou Nazaretskou dívku ve chvíli, kdy se přitakáním dává k dispozici božskému poselství. Všimněme si dvou podstatných aspektů jejího postoje, který je nám vzorem k tomu, jak se připravit na Narození Páně.
Především je to její víra, její postoj víry, který spočívá v naslouchání Božímu Slovu a odevzdání se tomuto Slovu naprostou ochotou mysli a srdce. Maria v odpovědi andělovi říká: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Maria ve své disponibilitě naplněné vírou neví, jakými cestami se bude muset ubírat, jaké bolesti bude muset snášet a jakým rizikům čelit. Je si však vědoma, že Pán od ní žádá, aby Mu naprosto důvěřovala a svěřila se Jeho lásce. Taková je Mariina víra!
Dalším aspektem je schopnost Kristovy Matky rozpoznat Boží čas. Maria je ta, která umožnila vtělení Božího Syna, aby „bylo zjeveno tajemství, které bylo skryté od věčných časů“ (Řím 16,25). Umožnila vtělení Slova právě svým pokorným a odvážným přitakáním. Maria nás učí rozpoznávat příhodný čas, ve kterém Ježíš vchází do našeho života a žádá od nás pohotovou a velkodušnou odpověď. A Ježíš vchází. Mystérium Ježíšova narození v Betlémě, ke kterému v dějinách došlo před více než dvěma tisíci lety, se totiž aktualizuje jako duchovní událost liturgického „dneška“. Slovo, které nalezlo příbytek v Mariině panenském lůně, opět zaklepe na dveře každého křesťana vánoční bohoslužbou: přijde a zaklepe. Každý z nás je povolán odpovědět jako Maria osobním a upřímným přitakáním, dát se plně k dispozici Bohu a Jeho milosrdenství, Jeho lásce. Kolikrát jen Ježíš vchází do našeho života, posílá nám anděla a my si to neuvědomujeme, protože jsme velice zaneprázdněni, pohrouženi do vlastních myšlenek, do svých záležitostí dokonce i v těchto dnech naší přípravy na Vánoce, takže si nevšimneme, jak přichází, klepe na bránu našeho srdce, prosí o přijetí a žádá svolení podobně jako u Marie. Jeden světec říkával: „Bojím se, že přijde Pán“. Víte, proč se obával? Měl totiž obavy, že si Jej nevšimne a propásne Ho. Když ve svém srdci pocítíme: „Chtěl bych být lepším či lepší… Lituji toho, co jsem učinil…“ Právě to je Pán, který klepe. Dává ti pocítit vůli být lepším, vůli být více nablízku druhým, Bohu. Pocítíš-li to, zastav se. Je to Pán! A jdi se modlit, a možná ke zpovědi, očistit se trochu… to dělá dobře. Dobře si však pamatuj, že jestli pocítíš vůli polepšit se, klepe Pán. Nenech Jej přejít!
V tajemství Vánoc je vedle Marie tiše přítomen svatý Josef, jak to znázorňují každé jesličky, což můžete obdivovat také tady na náměstí sv. Petra. Příklad Marie a Josefa je pro nás všechny pozváním, abychom s naprostou duševní otevřeností přijali Ježíše, který se z lásky stal naším bratrem. On přichází a přináší světu dar pokoje: „na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“ (Lk 2,14), jak pastýřům zvěstovaly zástupy andělů. Narození Páně je drahocenný dar a Kristus je náš pravý pokoj. Kristus klepe na naše srdce, aby nám daroval pokoj, pokoj duše. Otevřeme brány Kristu!
Svěřme se přímluvě naší Matky a svatého Josefa, abychom prožili Vánoce opravdu křesťansky, svobodní od vší světskosti a připraveni přijmout Spasitele, Boha-s-námi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
