Vatikán.
„Je velká lež tvrdit, že existují životy, které nestojí za to žít“ – píše mimo jiné papež František v poselství ke Světovému dni nemocných, který každoročně připadá na 11. února, liturgickou památku Panny Marie Lurdské. Papežovo poselství nese název „
Sapientia cordis“ s podtitulem „Slepému jsem byl očima. Nohama kulhavému“ (
Job 29,15).
„Čas strávený s nemocným je posvátný“ - konstatuje v listu Petrův nástupce. – Je chválou Boha, který nás přetváří k obrazu svého Syna, jenž nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Jak veliká lež se skrývá v určitých tvrzeních, která kladou důraz na tzv. kvalitu života a sugerují tak, že život stižený vážnou chorobou je života hoden méně.“
Papež dále vysvětluje, že „náš svět často zapomíná na zvláštní hodnotu času stráveného u lůžka nemocného, protože na nás dotírá spěch a shon, zapomíná se na dimenzi nezištnosti, péči a starosti o druhého. Za tímto postojem – píše František – je často vlažná víra, která zapomíná se na Pánova slova: „Mně jste udělali“ (Mt 25,40).
Papež proto znovu klade důraz na „absolutní prioritu vyjít ze sebe vstříc bratrovi“. Činorodá láska, pokračuje papež, „potřebuje čas. Čas na péči o nemocné a čas na jejich návštěvu. Přitom je však nezbytné – podotýká – nebýt jako přátelé Joba, kteří „jej ve skrytu posuzovali negativně, protože si mysleli, že jeho neštěstí je Boží trest za nějaké jeho provinění. Pravá činorodá láska je sdílením, které nesoudí a neklade si za cíl druhého obrátit; je svobodná od oné falešné pokory, která v jádru usiluje o uznání a libuje si ve vykonaném dobru“.
„Zkušenost utrpení – píše dále papež – nachází autentickou odpověď jedině v Ježíšově kříži, který je maximálním úkonem Boží solidarity s námi, naprosto nezištným a veskrze milosrdným. A tato odpověď lásky na drama lidské bolesti, zejména bolesti nevinného, zůstává navždy vtištěná do těla vzkříšeného Krista oněmi pěti oslavenými ranami, které jsou pro víru pohoršením, ale také potvrzením (srov. Homilie na kanonizaci Jana XXIII. a Jana Pavla II., 27.4.2014). Proto také lidé, kteří jsou ponořeni do tajemství bolesti a utrpení, které ve víře přijali, mohou být živými svědky této víry, která může přebývat i v samotném utrpení, ačkoli jej člověk svou inteligencí není schopen beze zbytku pochopit.“
Papež František v závěru svého listu připomíná, že „také dnes je mnoho křesťanů, kteří dosvědčují nikoli slovy, ale svým životem zakořeněným v ryzí víře, že jsou »očima slepému« a »nohama kulhavému«. Jsou to lidé, kteří jsou nablízku nemocným potřebujícím stálou péči, pomoc s mytím, oblékáním a s jídlem. Tato služba, zvláště je-li dlouhodobá, může být náročná a obtížná. Je snadné sloužit pár dnů, ale je obtížné pečovat celé měsíce, ba roky o člověka i tehdy, když ani není s to poděkovat. Právě taková cesta však posvěcuje,“ píše Petrův nástupce v závěru svého poselství ke Světovému dni nemocných.
PLNÉ ZNĚNÍ papežova poselství ke Světovému dni nemocných je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
