Vatikán.
Zpověď není „soud“, ale „setkání“ s Bohem, který odpouští a zapomíná každý hřích člověku, kterého neomrzí prosit o milosrdenství. Tak lze shrnout obsah dnešního kázání papeže Františka při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Smiřování je Boží práce, krásná práce. Náš Bůh totiž odpouští jakýkoli hřích, vždycky a komukoli, kdo prosí o odpuštění; zapomíná všechno. František komentoval dnešní čtení z listu Židům (8,6-13) zdůrazňující „novou smlouvu“, kterou uzavřel Bůh se svým vyvoleným lidem. „Bůh, který smiřuje – řekl papež – se rozhodl poslat Ježíše, aby uzavřel s lidstvem novou smlouvu, jejímž zásadním a jediným úhelným kamenem je odpuštění. Odpuštění, jež má mnoho stránek:
„Předně: Bůh odpouští vždycky! Neomrzí jej odpouštět. My ochabujeme v prosbách o odpuštění. Jeho však odpouštět neomrzí. Když se Petr táže Ježíše: »Kolikrát mám odpustit? Sedmkrát?« - dostane odpověď »Ne sedmkrát, ale sedm a sedmdesátkrát«, to znamená vždycky. Tak odpouští Bůh: vždycky. I když jsi prožil život v mnoha hříších, ve spoustě ošklivých věcí, ale nakonec trochu lituješ a žádáš o odpuštění, odpustí ti hned. On odpouští vždycky.“
„A přece může v lidském srdci vyvstat pochybnost ohledně toho, kolikrát je Bůh ochoten odpustit, pokračoval papež. Stačí však litovat a prosit o odpuštění, netřeba nic platit, protože Kristus za nás zaplatil. Vzorem je marnotratný syn z podobenství, který lituje a připravuje si řeč ke svému otci. Ten jej však ani nenechá promluvit, nýbrž obejme jej a přitiskne k sobě:
„Není hříchu, který by On neodpustil. On odpouští všechno. Někdo řekne: »Otče, já nejdu ke zpovědi, protože jsem udělal tolik zlého, tolik, že mi nemůže být odpuštěno...«. Nikoli, to není pravda. Bůh odpouští všechno. Lituješ-li, odpouští vše. A často tě ani nenechá domluvit! Jakmile začneš prosit o odpuštění, dá ti pocítit radost z odpuštění ještě dříve než všechno dořekneš.“
„A další věc – vypočítával dále papež – když Bůh odpouští, slaví. A nakonec Bůh zapomíná, protože Bohu záleží na setkání s námi.“ František pak v této souvislosti vybídnul kněze ke zpytování svědomí nad otázkou: „Jsem s to odpustit všechno? A zapomenout na hříchy dotyčného člověka? Zpověď - uzavíral papež – je víc než soud, je setkáním.“
„Častokrát se zpovědi zdají být jakousi praktikou, formalitou. To, to a to.. tamto a tamto. A jdi. Všechno mechanicky. Nikoli! Kde je setkání? Setkání s Pánem, který smiřuje, objímá a slaví? Takový je náš, tolik dobrý Bůh. Musíme také učit, aby se naše děti a mladí naučili zpovídat dobře. Jít ke zpovědi neznamená jít do čistírny, aby ti odstranili nějakou skvrnu. Nikoli! Znamená to jít na setkání s Otcem, který smiřuje, odpouští a slaví.“
Končil papež František dnešní ranní kázání.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(mig)