Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Minulou středu začala liturgií popelce postní doba a dnes je první neděle tohoto liturgického období odkazujícího na čtyřicet dnů, které Ježíš po křtu v Jordánu prožil na poušti. Svatý Marek v dnešním evangeliu píše: „Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili“ (Mk 1,12-13). Těmito suchými slovy popisuje evangelista zkoušku, kterou dobrovolně podstoupil Ježíš před zahájením svého mesiášského poslání. Z této zkoušky vychází Pán vítězně, připraven hlásat evangelium Božího království. Během oněch čtyřiceti dnů Ježíš svým tělem čelil satanovi, demaskoval jeho pokušení a přemohl jej. A v Ježíši jsme zvítězili všichni. Je však na nás, abychom toto vítězství chránili ve svém všedním životě.
Církev nám na začátku postní doby připomíná toto tajemství, které stanoví perspektivu a smysl této doby, která je dobou duchovního boje – v postu je třeba bojovat – proti duchu zla (srov. Vstupní modlitba na Popeleční středu). Jdeme pouští postní doby s pohledem upřeným k Velikonocům, které jsou definitivním vítězstvím Ježíše nad Zlem, hříchem a smrtí. Takový je smysl této první postní neděle, totiž vydat se rozhodně Ježíšovou cestou, která vede k životu. Hledět na Ježíše, na to, co vykonal, a jít spolu s Ním.
Tato Ježíšova cesta vede pouští. Poušť je místem, kde lze naslouchat hlasu Božímu a hlasu pokušitele. V povyku a zmatku to nelze; jsou slyšet jen povrchní hlasy. Na poušti můžeme sestoupit do nitra, kde jde opravdu o náš úděl, život nebo smrt. Jak uslyšíme Boží hlas? Uslyšíme jej v Jeho Slovu. Proto je důležité znát Písmo, protože jinak nebudeme s to čelit úkladům zlého. A tady bych rád znovu opakoval radu, abyste denně četli evangelium, rozjímali o něm trochu – deset minut - a nosili jej stále s sebou. Poušť postní doby nám pomáhá odmítat zesvětštění a bůžky, pomáhá nám přijímat odvážná rozhodnutí podle evangelia a posilovat solidaritu s bratřími.
Vstupme tedy na tuto poušť beze strachu, protože nejsme sami, jsme s Ježíšem, s Otcem a s Duchem svatým. Ba dokonce právě Duch svatý nás - stejně jako Ježíše - vede postní dobou, tentýž Duch, který sestoupil na Ježíše a který nám byl dán ve křtu. Postní doba je proto příhodný čas, který nás nabádá, abychom si stále více uvědomovali, co v nás způsobil a může způsobit Duch svatý obdržený ve křtu. Na konci postní doby při Velikonoční vigilii tak budeme moci s větším uvědoměním obnovit svoji křestní smlouvu a sliby, které z ní plynou.
Panna Maria, vzor poddajnosti Duchu svatému, kéž nám pomáhá nechat se od Něho vést, neboť On každého z nás činí „novým stvořením“.
Jí svěřuji zvláště tento týden Duchovních cvičení, která začínají dnes odpoledne a kterých se budu účastnit spolu se svými spolupracovníky z římské kurie. Modlete se, abychom na této „poušti“, kterými jsou Duchovní cvičení, mohli naslouchat Ježíšovu hlasu, korigovat mnohé defekty, které všichni máme, a čelit pokušením, která na nás denně dorážejí. Prosím vás tedy, abyste nás doprovázeli svojí modlitbou.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
