Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (Jan 2,13-25) nám podává epizodu vyhnání prodavačů z chrámu. Ježíš „si udělal z provazů důtky, vyhnal všecky z chrámu i s ovcemi a býčky“ (v.15) a peníze rozházel. Toto gesto vzbudilo mezi lidmi a učedníky velký dojem. Bylo to evidentně prorocké gesto, takže se Ježíše někteří přítomní zeptali: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ (v.18). Kým jsi, abys dělal tyto věci? Ukaž nám znamení, že máš pravomoc k takovému jednání. Hledali božské znamení, zázrak, který by dal Ježíšovi kredit jakožto Božímu vyslanci. A On jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ (v.19). Řekli mu: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ (v. 20). Nepochopili, že Pán mluvil o živém chrámu svého těla, které mělo být smrtí na kříži zničeno, ale třetího dne vzkříšeno. Proto mluvil o třech dnech. „Teprve až byl vzkříšen z mrtvých – poznamenává evangelista – uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl“ (v.22).
A skutečně, toto Ježíšovo prorocké gesto a sdělení lze plně chápat teprve ve světle Jeho Paschy. Podle evangelisty Jana zde máme první zvěst o smrti a vzkříšení Krista. Jeho tělo zničené na kříži násilím hříchu, stane se ve Zmrtvýchvstání místem všeobecné schůzky Boha s lidmi. Právě vzkříšený Kristus je místem všeobecné schůzky Boha se všemi lidmi. Jeho lidství je proto opravdovým chrámem, kde se Bůh zjevuje, promlouvá a dává se potkat. A praví ctitelé Boha nejsou strážci materiálního chrámu, držitelé náboženské moci nebo vědění, nýbrž ti, kdo se klaní Bohu „v duchu a v pravdě“ (Jan 4,23).
V tomto postním čase se připravujeme na slavení Velikonoc, kdy obnovíme svoje křestní sliby. Putujme světem jako Ježíš a čiňme z celého svého života znamení Jeho lásky k našim bratřím, zejména těm nejslabším a nejchudším, stavějme svým životem Bohu chrám. Tak umožníme, aby Jej potkali mnozí lidé, které na naší cestě potkáme. Pokud budeme svědky tohoto živého Krista, mnoho lidí se v nás, v našem svědectví setká s Ježíšem. Ptejme se však každý sám sebe: cítí se Pán opravdu v mém životě jako doma? Dovolíme Mu, aby vyčistil naše srdce a vyhnal idoly, tedy ony postoje chamtivosti, žárlivosti, zesvětštění, závisti, nenávisti a návyku mluvit špatně o druhých. Dovolím Mu, aby odstranil všechny postoje proti Bohu, proti bližnímu a proti nám samým, jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení? Každý si může mlčky odpovědět ve svém srdci: Dovolím, aby Ježíš vyčistil trochu moje srdce? – Někdo může říci: „Ale, otče, já mám strach, že mne bude tlouci“. Ježíš však nikdy nebije. Ježíš koná očistu něžně, milosrdně a laskavě. Milosrdenství je způsob, kterým provádí očistu. Nechme každý z nás vstoupit Pána s Jeho milosrdenstvím, nikoli s důtkami, nýbrž s milosrdenstvím, aby očistil naše srdce. Ježíšovými důtkami na nás je Jeho milosrdenství. Otevřeme Mu dveře, aby udělal trochu pořádek.
Každá eucharistie, kterou s vírou slavíme, nám umožňuje růst jako živý Pánův chrám ve společenství s Jeho ukřižovaným a vzkříšeným Tělem. Ježíš ví, co je v každém z nás, a zná i naše nejvroucnější přání, totiž aby v nás přebýval On, pouze On. Nechme Jej vstoupit do svého života, do své rodiny, do svých srdcí. Nejsvětější Maria, privilegovaný příbytek Božího Syna, ať nás provází a podporuje v této postní době, abychom mohli objevit nádheru setkání s Kristem, který Jediný nás osvobozuje a zachraňuje.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
