Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Liturgie památky umučení Páně se v bazilice sv. Petra se konala za předsednictví Svatého otce v pět hodin odpoledne. Velkopáteční liturgie začíná působivým úkonem prostrace, ve kterém hlavní celebrant adoruje kříž vleže, tváří obrácenou zemi (foto). Homilii, jak je v tento den zvykem, pronesl papežský kazatel otec Raniero Cantalamessa, z jehož obsáhlé promluvy vybíráme:

„Křesťané zajisté nejsou jenom oběťmi vražedného násilí, které se ve světě vyskytuje. Nelze však ignorovat, že v mnoha zemích jsou oběťmi upřednostňovanými a častými. Ježíš svým učedníkům jednou řekl: „ Přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude myslet, že tím uctívá Boha“ (Jan 16,2). Snad nikdy v dějinách nebyla tato slova tak přiléhavá jako dnes.“

„Dionýsius Alexandrijský, biskup ze 3. století – pokračoval papežský kazatel - nám zanechal popis slavení Velikonoc během krutého pronásledování římského císaře Decia: »Vyháněli nás, pronásledovali a odsuzovali k smrti. I tehdy jsme však slavili Paschu. Místo každého utrpení se pro nás stalo dějištěm slavení, ať už to bylo pole, poušť, loď, hostinec či vězení. Dokonalí mučedníci slavili nejkrásnější velikonoční svátky v nebeské blaženosti.« (in Eusebius, Církevní dějiny, VII, 22,4). Mnozí křesťané budou takto slavit letošní Velikonoce roku 2015 po Kristu.

„Někdo občas najde odvahu pranýřovat z občanského hlediska zneklidňující lhostejnost světových institucí a veřejného mínění tváří v tváří tomu všemu a připomene, k čemu tato lhostejnost v minulosti vedla. Nám všem, institucím a lidem Západního světa, hrozí že se staneme Piláty, kteří si myjí ruce.“

Na Velký pátek, pokračoval dále otec Cantalamessa, nám však není dovoleno protestovat proti nespravedlivému umučení našeho Pána, protože bychom zradili tajemství spásy, které slavíme.

„Ježíš přemohl násilí nikoli tím, že by proti němu postavil větší násilí, nýbrž tím, že se mu podrobil a obnažil veškerou jeho nespravedlnost a nesmyslnost. Inauguroval tak nový typ vítězství, které svatý Augustin shrnul třemi slovy: »Victor quia victima – Vítěz protože oběť«(Vyznání, 10,43). Římský setník po Ježíšově posledním zvolání a vydechnutí prohlásil: »Tento člověk byl opravdu Syn Boží« (Mk 15,37). Jiní se ptali, co znamená ono mocné zvolání, které vydal těsně před svým skonem; on však byl expertem na bitvy a na boj a okamžitě rozpoznal, že to bylo zvolání vítěze.“

„Problém násilí – řekl dále otec Cantalamessa - nás trýzní a skandalizuje zvláště dnes, kdy byly vynalezeny nové a úděsné formy krutosti a barbarství. My křesťané se bouříme proti myšlence zabíjení ve jménu Božím. Někdo však může namítnout: Není však Bible také plná násilí? Není Bůh nazýván Pánem vojenských šiků? Není mu snad připisován příkaz vyvraždit celá města? Nepředpisuje Mojžíšský Zákon pro jisté případy trest smrti?!

„Kdyby tato námitka byla přednesena Ježíši za jeho pozemského života, určitě by odpověděl podobně jako na otázku, proč dovolil Mojžíš rozvod: »Pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo« (Mt 19,8). Také v případě násilí to na počátku tak nebylo. První kapitola Geneze nám prezentuje svět, kde je násilí nemyslitelné jak mezi lidmi, tak mezi lidmi a zvířaty. Ba ani jako trest za smrt Ábela, tedy jako trest pro vraha, není dovoleno zabít.(Gn 4,15)“

„Ryzost Boží myšlenky – pokračoval papežský kazatel – vyjadřuje spíše páté přikázání »Nezabiješ«, než výjimky stanovené Zákonem kvůli tvrdosti srdce a hrubých lidských obyčejů. Násilí je po hříchu – bohužel – součástí života a Starý zákon, který život reflektuje a má mu sloužit, usiluje stanovenými předpisy, včetně trestu smrti, alespoň trochu usměrnit a regulovat násilí tak, aby nepodléhalo pouze osobní libovůli a abychom se vzájemně nerozsápali.“

„Pavel mluví o období Boží „tolerance“ (srov. Řím 3,25). Bůh snáší násilí, jako toleruje polygamii, rozvod a další věci, ale vychovává lid pro dobu, v níž bude jeho původní plán obnoven (rekapitulován) a znovu ctěn v novém stvoření. A tato doba přišla s Ježíšem, který v horském kázání prohlašuje: »Slyšeli jste, že bylo řečeno: oko za oko, zub za zub. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou… Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: milujte své nepřátele a modlete se ty, kdo vás pronásledují« (Mt 5,38-39;43-44).“

Pravým horským kázáním, které změnilo svět, však není to, které Ježíš pronesl na návrší v Galileji, ale to, které nyní mlčky hlásá z kříže – řekl dále otec Cantalamessa. Na Kalvárii pronáší definitivní Ne násilí, proti kterému staví nikoli pouhé nenásilí, nýbrž mnohem více, totiž odpuštění, mírnost a lásku. Dochází-li k násilí i nadále, nemůže se už ani vzdáleně dovolávat Boha a halit se do Jeho autority. Takové jednání by bylo degradací pojmu Boha do primitivních a neotesaných podob, které jsou náboženským i občanským smýšlením lidstva již překonány.

„Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě za naše trpící bratry ve víře a za všechny lidi, kteří jsou v této chvíli pronásledováni, křesťany i nekřesťany. Maria, Ty jsi byla pod křížem sjednocena se Synem a spolu s ním jsi šeptala „Otče, odpust jim!“. Pomoz nám přemáhat zlo dobrem, nejenom na světové scéně, ale i v každodenním životě, uvnitř našich domovů. Ty, která jsi „trpěla se svým synem umírajícím na kříži a zcela zvláštním způsobem jsi spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou“ (Lumen gentium, 61), inspiruj muže a ženy naší doby myšlenkami pokoje, milosrdenství a odpuštění. Kéž se tak stane.“

Končil papežský kazatel otec Cantalamessa svoji promluvu při velkopáteční liturgii v bazilice sv. Petra.

(mig)