Vzájemná sexuální přitažlivost umožňuje zásadní a nejvznešenější mezilidskou komunikaci, která má transcendentní povahu, protože vrcholí v Bohu, který je dárcem života. Posvátný charakter této komunikace je však také příčinou neschopnosti člověka ji pojmenovat. Chudoba slovní zásoby je v tomto ohledu zřejmá i přes existenci slůvek, která mají význam pouze v nominalistickém, důvěrném kontextu milujícího se páru, či technicistních, medicínských termínů až k těm bohužel nejrozšířenějším, tedy vulgárním výrazům, z nichž čiší pohrdání, nevraživost a povýšenost.
Jaká je však etymologie slova sex, které se dnes v důsledku dlouholeté mediální masáže vžilo pro označení této komunikace? Sex znamená latinsky šest a to je číslovka, která v desateru označuje pořadí onoho Božího přikázání, které tuto komunikaci mimo prostor výlučného a trvalého lidského vztahu zapovídá. Latinské slovo sexus - česky pohlaví - vychází také z této číslovky. V běžném užití však toto slovo k biblickému kontextu neodkazuje. Slovo sex naopak naznačuje, že Boží a lidská vůle jsou v této komunikaci buď neslučitelné anebo je jejich slučitelnost zcela nepodstatná, ba zbytečná. Šesté Boží přikázání má však negativní formu právě proto, že chrání sakrální dimenzi této komunikace, která (apofaticky) přesahuje schopnost člověka věci pojmout a pojmenovat. Skrývá se za ním životodárné tajemství stvořenosti a Stvořitele, tajemství dotyku Boha, který je láska. Ani manželé spolu proto nemohou mít sex.
Tento novotvar jakožto zdánlivě pozitivní označení oné nevyslovitelné komunikace znetvořuje smysl všech Božích přikázání a činí tak v tom nejkřehčím a nejintimnějším bodě lidské přirozenosti. Už tento termín samotný tedy protiřečí náboženské a mravní dimenzi člověka, vytrhává z lidského kontextu a je výrazem významového posunu, který manipuluje lidské smýšlení i cítění proti Bohu.
V Bohu vrcholí a vede k Němu pouze přesah osobní přitažlivosti různých pohlaví lidských protějšků, ne však naprosto odlišných, jak sugeruje vyumělkovaný pojem heterosexuální, nýbrž Bohem chtěné přitažlivosti mezi různostmi, které ke sjednocení stvořil Bůh. A samozřejmě už vůbec nemůže k Bohu vést přitažlivost ke stejnému, totiž tzv. homosexualita. Tyto vyumělkované řecko-latinské složeniny jsou projevem nenápadné i neúprosné snahy o kolonizaci lidského srdce v místě tajemného dotyku božství a lidství, protože svádějí člověka k dezinterpretaci sebe samého. Právě v tom spočívá podstata totalitní moci, která je v posledku projevem zcela nelidské a lidem nepřátelské moci Zlého.
Sex tedy není nevinný výraz, ale vybízí k hlubokému zamyšlení, které vede k Bohu, pokud se vyhne slepým uličkám, kterých není vůbec málo.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
