Do Vatikánu přišly podněty biskupských konferencí k podzimní synodě o rodině. Nástupci sboru apoštolů zaslali dokumenty, na kterých se různými způsoby mohli podílet katolické organizace, popřípadě i jednotlivci. Je pochopitelné, že většina lidí této možnosti ke slohovému či rétorickému cvičení nevyužila. V některých zemích se však různé podněty objevily a některé biskupské konference je zahrnuly do svých zpráv, na jejichž základě bude generálním sekretariátem synody ve Vatikánu sestaven výchozí dokument jejího podzimního zasedání, tzv.
Instrumentum laboris.
Německá biskupská konference svoji odpověď dokonce publikovala v několika jazycích a mimo jiné tvrdí: „Téměř všichni katolíci přijímají homosexuální vztahy, pokud partneři žijí hodnoty lásky, věrnosti, vzájemné odpovědnosti a věrohodnosti, aniž by tím kladli homosexuální soužití na stejnou rovinu jako manželství. Jde o to přijímat tyto vztahy, ale zároveň konstatovat jejich jinakost. Některé pozice se vyslovily za žehnání tomuto soužití odlišnému od manželství. Pastorace, která přijímá homosexuální osoby, vyžaduje zralou náboženskou sexuální morálku, která by brala v úvahu ty nejpokročilejší vědecké, antropologické, exegetické a teologické poznatky.“
Tento výňatek ze sedmnácti stránkového dokumentu Německé biskupské konference, nazvaného „Povolání a poslání rodiny v církvi a současném světě“ (20. dubna 2015, str. 16), dosvědčuje nesnadnou situaci dnešní vnitrocírkevní komunikace. Tvrdí snad němečtí biskupové, že pohlavní akty mezi osobami téhož pohlaví za jistých podmínek nejsou hříchem? To znamená pokud dotyční dodržují hodnoty lásky a věrnosti a pokud uzraje náboženská sexuální morálka, která přijme ty nejpokročilejší vědecké poznatky?
Bohužel se zdá, že odér vědeckosti známý z dob totalitních režimů se opět vrací na scénu. Jako by se opět vynořil onen laškovný diskurz, který se tak snadno mění na krutou zvůli. Lichotí se nevědomosti tak dlouho, až si zvykne, ba dokonce se stane ješitnou, pokud jí někdo upírá vědeckost. Nevědomost se ovšem může týkat nejen příčin homosexuality, ale také původu a obsahu křesťanské víry. Jaké vědecké poznatky ospravedlňují změnu přirozené i biblické morálky, o tom totiž dokument německých biskupů nemluví. Neexistují totiž. Vlastní a pravý obsah křesťanské víry, který je střežen církevním magisteriem a jehož součástí je i morálka, nemůže být měněn žádnými přírodními či humanitními vědami, ani teologií.
Takovýmto postulátům, které kromě německého představil také švýcarský a lucemburský episkopát, ovšem netřeba upírat upřímnost. A nemusejí být nutně výrazem zlých úmyslů. Nepochybně však umožňují uvědomit si, že výzva papeže Františka k modlitbě za podzimní jednání biskupské synody o rodině rozhodně není prázdnou formalitou.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"