Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Slavnost Letnic nám umožňuje znovu prožít počátky církve. Kniha Skutků apoštolů podává, že padesát dní po Velikonocích v domě, kde se nacházeli Ježíšovi učedníci, „se najednou ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr… a všichni byli naplněni Duchem svatým“ (Sk 2,1-2). Tímto sesláním shůry byli učedníci zcela proměněni: místo strachu přichází odvaha, místo uzavřenosti zvěstování a každá pochybnost je vypuzena vírou, jež je naplněna láskou. Je to „křest“ církve, která tak začíná svoji cestu v dějinách, vedena mocí Ducha svatého.
Ona událost, která mění srdce a život apoštolů i dalších učedníků, nachází vzápětí svoji ozvěnu mimo večeřadlo. Ony dveře, které byly po padesát dnů zavřeny, se totiž konečně otevírají dokořán a první křesťanská obec se už nestahuje do sebe a začíná promlouvat k zástupům z různých zemí o velkých Božích skutcích (v.11), tedy o Zmrtvýchvstání Ježíše, který byl ukřižován. A každý z přítomných slyší učedníky mluvit svojí vlastní řečí. Dar Ducha opět zjednává harmonii jazyků ztracenou v Babylónu a předznamenává všeobecnou dimenzi poslání apoštolů. Církev se nerodí jako izolovaná, rodí se jako všeobecná, jediná a katolická; má přesnou totožnost, ale je otevřena všem, neuzavírá se, její identita objímá celý svět, aniž by někoho vylučovala. Matka církev nezavírá dveře před obličejem nikomu, nikomu! Ani tomu největšímu hříšníkovi, nikomu! A to mocí a milostí Ducha svatého. Matka církev otevírá dokořán svoje dveře všem, protože je matka.
Duch svatý seslaný o Letnicích do srdce učedníků je počátkem nového období: doby svědectví a bratrství. Je to období přicházející shůry, od Boha, v podobě jazyků jako z ohně usazených nad každým učedníkem. Byl to plamen lásky, který stráví každou trpkost, jazyk evangelia, který překračuje hranice stanovené lidmi a dotýká se srdcí zástupů nehledě na různost jazyků, ras a národností. Stejně jako onoho dne o Letnicích je také dnes nepřetržitě sesílán Duch svatý na církev a na každého z nás, abychom vyšli ze svojí průměrnosti, ze svojí uzavřenosti a sdíleli s celým světem milosrdnou Pánovu lásku. Sdílet milosrdnou Pánovu lásku – takové je naše poslání! Také nám je darován „jazyk“ evangelia a „oheň“ Ducha svatého, abychom hlásáním vzkříšeného, živého a mezi námi přítomného Ježíše, zahřáli svoje srdce i srdce národů a přiblížili je Tomu, který je cesta, pravda a život.
Svěřujeme se mateřské přímluvě Nejsvětější Panny, která byla spolu s učedníky ve večeřadle přítomna jako Matka. Je matkou církve, Ježíšovou matkou, která se stala matkou církve. Jí se svěřme, aby Duch svatý v hojnosti sestoupil na církev naší doby, naplnil srdce všech věřících a zapálil v nich oheň svojí lásky.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
