Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Křesťanskou identitu uchovává Duch svatý, necháváme-li se Jím vést. To je jedna z myšlenek homilie papeže Františka při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež varoval před snahou o transformaci křesťanství na „hezkou ideu“ a před úsilím o „inovaci identity“ za každou cenu. Potom zdůraznil, že křesťanské svědectví je ohrožováno zesvětštěním, které rozšiřuje svědomí tak, aby schvalovalo všechno.

V čem spočívá křesťanská identita? Papež František svoji homilii odvíjel ze slov svatého Pavla ke Korinťanům (2 Kor 1,18-22), kde je řeč právě o identitě Ježíšových učedníků: »Bůh je věrný. Když k vám mluvíme, neznamená to zároveň ’ano’ i ’ne’« - začíná zmíněný úryvek. „Abychom dosáhli křesťanské identity – řekl papež – nechal nás Bůh jít dějinami dlouhý kus cesty než poslal svého Syna. A také každý z nás – dodal – musí ve svém životě ujít dlouhou cestu, aby se tato křesťanská identita umocnila a stala se tak silnou, aby vydávala svědectví. Je to cesta, kterou bychom mohli definovat jako cestu od dvojakosti k opravdové identitě“:

„Je pravda, že existuje hřích, do kterého upadáme, ale Pán nám dává sílu povstat a jít v naší identitě dál. A skoro bych řekl, že hřích je součást naší identity: jsme hříšníci, ale máme víru v Ježíše Krista. A není to jenom víra poznatků, nikoli. Je to víra, která je Božím darem a která do nás vstoupila od Boha. Bůh sám nás upevňuje v Kristu. A »posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku« (2 Kor 1,22). Bůh nám dává křesťanskou identitu“

V zásadě – pokračoval papež – „nás životem vede věrnost této křesťanské identitě, necháváme-li se vést Duchem svatým, který je v našem srdci zárukou a pečetí“. Nejsme lidmi, kteří „následují nějakou filosofii, ale jsme pomazáni, máme Ducha jako záruku“.
„Tato krásná identita – řekl dále papež – je viditelná ve svědectví. Proto Ježíš mluví o svědectví, které je řečí naší křesťanské identity a to přesto, že je tato křesťanská identita pokoušena. Jsme totiž hříšníci, pokušení přicházejí neustále, a identita může zeslábnout. Je možné ji ztratit.“ V této souvislosti papež poukázal na dvě nebezpečná úskalí:

„První spočívá v přechodu od svědectví k idejím, tedy v rozředění svědectví. Řekne se: »Ano, jsem křesťan. Křesťanství je dobrá idea. Modlím se k Bohu.« - A tak od konkrétního Krista, protože křesťanská identita je konkrétní – čteme to v blahoslavenstvích a také v 25. kapitole Matoušova evangelia – přecházíme k náboženství v odlehčeném (soft) vydání, tedy v gnostickém duchu, gnostickou cestou. V pozadí stojí pohoršení. Křesťanská identita pohoršuje. A to pokušení říká: »Ne, ne, jenom žádné pohoršení«.“

„Kříž – řekl dále papež – je pohoršením a proto někteří hledají Boha s poněkud éterickou spiritualitou. Jsou to moderní gnostici.
Potom jsou takoví, kteří mají neustále potřebu nějakých novinek křesťanské identity a zapomněli, že byli vyvoleni, pomazáni a mají Ducha jako záruku. Ptají se například: »Kde jsou ti vizionáři, kteří nám řeknou, co nám dnes ve čtyři odpoledne vzkázala Matka Boží?«. A z toho žijí. To není křesťanská identita. Poslední slovo Boha zní »Ježíš«, nic víc.
Další cesta, na níž se křesťanská identita vytrácí – dodal papež - je mondénnost:“

„Rozšířit svědomí natolik, že se tam vejde všechno. Říká se: »Ano, jsme křesťané, ale to či ono přece také, nejen morálně, ale také lidsky.« Mondénnost je lidská. A tak sůl ztrácí chuť. Proto vidíme křesťanské komunity i křesťany, kteří si tak říkají, ale nemohou a nedovedou dosvědčit Ježíše Krista. A tak identita ustupuje zpět a zpět, až se vytratí. To je mondénní nominalismus, který vidíme každý den. V dějinách spásy nás Bůh svojí Otcovskou trpělivostí převedl od dvojakosti k jistotě, ke konkrétnosti vtělení, ke konkrétnosti vykupitelské smrti svého Syna. Taková je naše identita.“

Svatý Pavel, dodal v závěru papež, se chlubí Bohem, který se stal člověkem a z poslušnosti zemřel. Toto je „identita a zároveň svědectví“. Je to „milost, o kterou musíme prosit Pána, totiž aby nám stále dával tento dar identity, která se nesnaží přizpůsobit věcem natolik, že nakonec ztratí chuť soli.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)