Turín.
V pondělí večer se završila dvoudenní pastorační cesta papeže Františka do severoitalského Turína. Jak sám Svatý otec prohlásil, tato pouť jej vedla za relikvií Umučení Páně, ale také do míst, kde se před dvěma sty lety narodil sv. Jan Bosko. V turínské čtvrti Valdocco na Petrova nástupce v neděli odpoledne čekaly stovky mladých lidí, kteří zastupovali salesiánské oratoře z celé Itálie, ale také ze zahraničí, včetně Latinské Ameriky. U vchodu do baziliky Panny Marie Pomocnice, která byla z vůle dona Boska vystavěna roku 1868, papeže přivítali hlavní představený kongregace Salesiánů Dona Boska, don Angel Artime, a sestra Yvonne Reungoatová, hlavní představená kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice.
Mateřský kostel salesiánské rodiny naposledy navštívil sv. Jan Pavel II., který zde v roce 1988 uctil světcovy ostatky sto let po jeho smrti. Po vstupu do baziliky papež František setrval v modlitbě před oltářem dona Boska, na který položil kytici květů. A po úvodním pozdravu salesiánských představených se obrátil k více než pěti stům řeholníkům a řeholnicím, kteří se sjeli z několika severoitalských krajů. Mluvil spatra, protože, jak prohlásil, předem sepsanou promluvu považuje za příliš formální. Jeho vyprávění se odvíjelo z osobních vzpomínek na vztah rodiny Bergogliových k salesiánské farnosti sv. Karla v Buenos Aires, kde se poznali papežovi rodiče a kde nalezli celoživotní duchovní vedení v postavě Otce Enrica Pozzoliho:
”Byl to salesiánský misionář v Patagonii, původem z italského Lodi. Výborný člověk, významný zpovědník salesiánské rodiny. Pokřtil mne, jako chlapec jsem k němu chodil ke zpovědi, vedl mne v mém povolání a v okamžiku, kdy jsem přešel ze semináře do Tovaryšstva Ježíšova. Salesiánské rodině jsem tedy velmi vděčný za to, co v mém životě udělala.”
Salesiáni mne vychovávali ke vnímání krásy, k práci, ale zejména utvářeli mou citovost, jak je to vlastní charismatu dona Boska, pokračoval papež.
”Myslím, že don Bosko byl schopen vést chlapce k citovosti, protože měl maminku, která utvářela jeho vlastní citový život. Byla hodná, milá a silná a vychovávala synovo srdce ve velké lásce. Dona Boska nelze pochopit bez jeho matky Markéty. Ptám se, jestli také dnes salesiánská rodina při výchově dívek odkazuje k této prosté, chudé ženě, k tomu, jak vedla a utvářela synovo srdce? Právě na toto jsem chtěl položit důraz.”
Formujte dívky k tomu, aby se stávaly matkami, avšak matkami, které své vlastní dcery povedou k lásce k Panně Marii a církvi, vyzýval Svatý otec. V této souvislosti papež opětovně upozornil na roli ženy v církvi, která, dle jeho soudu, nespočívá na špičce vatikánských kongregací. “Cílem není rozdílení funkcí”, poznamenal, nýbrž “tatáž úloha ženy v církvi, jakou měla Matka Boží mezi apoštoly v den Letnic. Apoštolové by se bez ní nikam nedostali, a tak si to Ježíš přál.”
”Ale je tu ještě něco jiného. Don Bosko žil v druhé polovině 19. století v tomto italském kraji, který byl plný zednářů, antiklerikálů a satanistů. Turín je jedním z ďábelských bodů, ale kolik světců odtud vyšlo? Jen si je spočítejte! Bůh dal rodinám, které se zrodily v oné době, určité poslání. Dnes se mnohé zlepšilo, máme počítače a jiné, ale situace mládeže je více méně tatáž. Co udělal don Bosko? Pracoval s dětmi ulice, které neměly práci ani studium. Riskoval přitom svůj úřad a mnozí o něm mluvili špatně…”
Před dnešními salesiány stojí tatáž výzva jako před donem Boskem – ujmout se mladých lidí, kteří v Itálii bezmála z poloviny nepracují, ani nestudují. Nabídnout jim animaci, sport, výchovu, ale zejména konkrétní řemeslné vzdělání v rámci krátkodobého zaučení, zdůraznil papež.
”Jsou salesiáni schopni nouzově vyučit řemeslu tak, aby si mladý člověk přivydělal? To je otázka, kterou kladu, a naléhám na výchovu v čase krize. (…) Salesiánská kreativita se musí ujmout této výchovné výzvy. Ale také předávat mladým lidem radost, což je další věc, kterou jsem se od salesiánů naučil. Radost z krásy, kterou nám dává Pán, byť existují také kříže. Tedy animace, ale především výchova kreativně ušitá na míru dnešní krize.”
Krize, kterou procházíme, se obrací rovněž proti církvi, doplnil Svatý otec a vybídl salesiány, aby pokračovali ve trojí “bílé lásce” svého zakladatele: k Matce Boží, církvi a papeži.
”Tyto tři lásky, ano? Don Bosko se za Pannu Marii nestyděl, protože se nikdy nestyděl za svoji maminku. (…) Také dnes existují lidé – neříkám, že mezi vámi – kteří se za Matku Boží možná nestydí, ale nemluví o ní s takovou láskou jako don Bosko. Pro něj byla Matka Boží první láskou. Důvěřoval Bohu skrze modlitbu k Boží matce. A hodně přitom riskoval, že?”
V souvislosti s druhou světcovou láskou – k eucharistii – papež salesiány pochválil za pěkné vedení liturgie a za časté eucharistické adorace. Třetí Boskovou “bílou láskou” byl papež:
”Láska k papeži není pouhou láskou k člověku, nýbrž je to láska k Petrovi jako hlavě církve, jako zástupci Ženicha církve. Za bílou láskou k papeži stojí láska k církvi. Nevím, jak to don Bosko dělal, aby vysvětlil nebo skryl některá pohoršení v církvi. Jisté je, že také tehdy církev chybovala. (…) Nezapomínejte na tyto tři bílé lásky a nestyďte se za Matku Boží, eucharistii, ani za svatou matku církev, která se, chudinka, musí dennodenně obracet, od papeže směrem dolů. A mějte důvěru v Boha. Don Bosko se stále modlil k Panně Marii Pomocnici a v této důvěře šel dál. A moc nekalkuloval.”
Salesiánské charisma je stále naléhavě aktuální, vede k riskantním a odvážným rozhodnutím, zdůraznil papež na závěr a upozornil na dvě hlediska salesiánské spirituality – jejího misionářského ducha, častokrát spojeného s mučednictvím, a smysl pro konkrétnost.
”Pokud některému salesiánovi tato konkrétnost schází, něčeho se mu nedostává. Salesián je konkrétní! Vidí problém, rozmyslí se, co udělat, a bere věc do ruky.”
Připomínal papež František dcerám a synům dona Boska v jejich mateřském kostele při nedělním setkání.
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
