Drazí bratři a sestry!

Dnešní evangelium nám referuje o vzkříšení dvanáctiletého děvčete, dcery jednoho z představených synagogy, který padl Ježíšovi k nohám a snažně Jej prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila“ (Mk 5,23). V této prosbě slyšíme starost, kterou má každý otec o život a dobro svých dětí. Slyšíme však také velkou víru, kterou onen muž měl v Ježíše. A když přišla zpráva, že dívka zemřela, Ježíš mu říká: „Neboj se, jen věř!“ (v.36). Ježíšovo slovo dodává odvahu. Také nám občas říká: „Neboj se, jen věř!“ Když Pán vstoupil do domu, vykázal ven všechny plačící a naříkající, obrátil se k mrtvému děvčeti a řekl: „Děvče, říkám ti vstaň!“ (v.41). A děvče hned vstalo a chodilo. Tady se ukazuje Ježíšova absolutní moc nad smrtí, která je pro Něho pouhým spánkem, ze kterého nás může probudit.

V rámci tohoto vyprávění podává evangelista ještě další příhodu. Uzdravení ženy, která dvanáct let trpěla krvácením. V důsledku této nemoci, která ji podle tehdejší kultury činila „nečistou“, se musela vyhýbat každému lidskému kontaktu. Chuděra, byl to pro ni rozsudek občanské smrti. Tato anonymní žena uprostřed zástupu, který následoval Krista, si řekla: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena“ (v.28). A tak se stalo: touha po vysvobození ji přiměla, aby se odvážila, a vírou si od Pána takříkajíc „vytrhla“ uzdravení. Kdo věří, „dotkne“ se Ježíše a čerpá od Něho Milost, která zachraňuje. Toto je víra, totiž dotknout se Ježíše a čerpat z Něho milost, která zachraňuje. Zachraňuje, zachraňuje nás duchovní život, zachraňuje ze spousty problémů. Ježíš si toho povšiml a hledá v zástupu tvář oné ženy. Ona předstoupí, ustrašená a rozechvěná, a Ježíš jí řekne: „Dcero, tvá víra tě zachránila!“ (v. 34). V Ježíši promlouvá hlas nebeského Otce: „Dcero, nejsi prokletá, nejsi vyloučená, jsi má dcera!“. Pokaždé, když se Ježíš přibližuje nám anebo přicházíme s vírou za Ním, slyšíme Otce: „Synu, ty jsi můj syn, moje dcera! Jsi uzdraven, uzdravena. Odpouštím všem všechno. Uzdravuji všechny a všechno.“

Tyto dvě epizody – uzdravení a vzkříšení – mají jediný střed: víru. Poselství je jasné a lze jej shrnout do jediné otázky: věříme, že nás Ježíš může uzdravit a že nás může vzkřísit z mrtvých? Celé evangelium je psáno ve světle této víry: Ježíš vstal z mrtvých, přemohl smrt a díky tomuto Jeho vítězství vstaneme také my. Tato víra, kterou první křesťané přijímali jako jistotu, se může stát matnou a nejistou až do té míry, že někteří zaměňují vzkříšení za reinkarnaci. Boží Slovo této neděle nás vybízí, abychom žili v jistotě vzkříšení: Ježíš je Pán, Ježíš má moc nad zlem a nad smrtí a chce nás přivést do Otcova domu, kde kraluje život. Tam se setkáme všichni, my všichni, kteří jsme dnes tady na náměstí, se setkáme v Otcově domě, v životě, kterého se nám dostane od Ježíše.

Kristovo vzkříšení působí v dějinách jako princip obnovy a naděje. Kdokoli je zoufalý a k smrti zmožený, svěří-li se Ježíši a Jeho lásce, může znovu začít žít. Začít nově žít, změnit život, je určitý způsob zmrtvýchvstání, vzkříšení z mrtvých. Víra je silou života, dává plnost našemu lidství. A ten kdo věří v Krista, musí být k rozpoznání podle toho, že v každé situaci prosazuje život, aby dal zakusit všem, zejména těm nejslabším, Boží lásku, která zachraňuje.

Prosme Pána na přímluvu Panny Marie o dar silné a odvážné víry, která nás přiměje být šiřiteli naděje a života mezi svými bratry.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus