Nový portál Vatikánského rozhlasu

Asunción. 1. „Dějinná zkušenost paraguayských redukcí učí, že lidštější sociální organizace je možná“ – řekl papež při sobotním setkání s občanskou společností v Asunción.
2. „Kdo má duchovní povolání, nevyhledává aplaus“ – řekl papež při setkání s kněžími a řeholníky.
3. V neděli dopoledne se v Asunción papežské bohoslužby účastnil jeden milion věřících.

ad 1. Sobotní odpolední program paraguayaské etapy apoštolské cesty se odehrával v nočních hodinách našeho času. Jeho prvním bodem bylo setkání se zástupci občanské společnosti ve sportovním hale v Asunciónu (foto), která může pojmout pět tisíc lidí. Cestou se papež neplánovaně zastavil v předměstské farnosti sv. Rafaela, kde pozdravil děti v domově pro terminálně nemocné, který je jedním z mnoha charitních děl italského misionáře Alda Trenta.

„Lidštější svět je možný, pokud nezůstaneme nehybně stát před existující nespravedlností. Bratrský svět neobětuje lidi na oltáři peněz a zisku“, prohlásil pak papež před publikem, složeným z „budovatelů společnosti“, jak sám podotkl. Ve své obsáhlé promluvě reagoval na několik svědectví.

“Jak je důležité, aby mladí lidé pochopili, že pravé štěstí spočívá v zápasu za bratrštější a spravedlivější svět. Štěstí a potěšení nejsou synonyma, protože štěstí vyžaduje úsilí, oddanost a, veliké ideály, které neumrtvují život. Nevyhledávejte pohodlné žití, abyste se vyhnuli zápasu. A nepouštějte se do boje sami, nýbrž se poučte ze zkušenosti starších a nalézejte útěchu v síle modlitby, v Ježíši. Bůh je totiž zárukou naší lidské důstojnosti.“

Petrův nástupce také naznačil metodu – tedy dialog, který předpokládá kulturu setkávání a uznání různosti. Při hledání obecného dobra je nutné vycházet z rozdílů a otevírat prostor novým alternativám, aniž bychom se obávali případných konfliktů, poznamenal. Zároveň však dialog neznamená vyjednávání, nýbrž předpokládá silnou identitu. Vychází z přesvědčení, že jsme „všichni bratři a děti nebeského Otce“ a že každý člověk může společenství něco nabídnout.

“Skutečné kultury se neuzavírají samy do sebe, protože by to znamenalo jejich smrt. Při studiu dějin se setkáváme s tisíciletými kulturami, které dnes neexistují. Zanikly z mnoha důvodů, avšak jedním byla jejich uzavřenost. Bez základního přesvědčení o bratrství bude těžké dospět k dialogu. Jestliže si někdo myslí, že existují lidé, kultury nebo situace druhé, třetí nebo čtvrté kategorie, nedopadne dobře. Jednoduše mu chybí to nejmenší: neuznal důstojnost druhého člověka.“

Při budování inkluzívní společnosti je nezbytné podporovat chudé lidi v jejich vlastním prostředí, a nikoli s nimi ideologicky manipulovat podle osobních či politických zájmů. Papež přiznal, že je alergický na mnohomluvné projevy o velkých ideálech bratrství, spravedlnosti a míru, které se rozplývají do nekonkrétního prázdna. Vztah ideologií k lidu postrádá celistvost, proto ideologie končí diktaturou.

„Myslí na lid, ale nenechají lid myslet. Všechno pro lid, ale vůbec ne s lidem. To jsou ideologie.“

V závěru své promluvy papež upozornil na „jednu z nejzajímavějších sociálních organizací v dějinách, která byla zároveň významnou evangelizační zkušeností“. Řeč je o jezuitských redukcích 17. a 18. století, tedy vesnicích, kde domorodé obyvatelstvo mohlo žít v míru a harmonii.

“Evangelium v nich bylo duší a životem komunity, ve které neexistoval hlad, ani nezaměstnanost, analfabetismus ani útisk. Tato dějinná zkušenost nás učí, že lidštější společnost je možná také dnes. Kde je láska k člověku a vůle mu sloužit, je možné vytvořit takové podmínky, aby všichni měli přístup k nezbytným statkům, aniž by někdo byl vylučován.“

Láska k chudým, uzavíral papež, dosvědčuje, že existence jiného rozvojového modelu je možná.

První zastávkou nedělního programu bylo již v osm hodin ráno Bañado Norte, stotisícové chudinské předměstí Asunciónu poblíž řeky Paraguay. Místní farnost a vzdělávací projekty spravují jezuité. Papež vstoupil do dvou domů, kde mu ženy nabídly polévku a čaj maté. Navštívil jednu ze 13 kaplí tohoto předměstí (foto). Při pozdravu na sportovním hřišti František přirovnal úporný zápas místních lidí s nepříznivými podmínkami a častými záplavami ke kontextu, v jakém žila Svatá rodina. A vyzdvihl vzájemnou solidaritu:

“Můžeš chodit na mši každou neděli, ale nemáš-li solidární srdce, nevíš-li, co prožívá lid, je tvá víra velmi slabá a nemocná, nebo už zemřela. Je to víra bez Krista. (…) Možná to nejsilnější poselství, které můžete dát vnějšímu světu, je tato solidární víra. Ďábel chce, abyste se mezi sebou přeli, aby vás rozdělil, porazil a okradl o víru. Buďte bratrsky solidární, abyste si uhájili víru, která je poselstvím celému městu.“

Této vaší víře, vašim rukám a vašemu společenství chci nyní požehnat, loučil se papež s obyvateli předměstské farnosti.

ad 2. Posledním bodem sobotního programu papežovy návštěvy v Paraguay byla bohoslužba nešpor spolu s biskupy, kněžími a zasvěcenými osobami v katedrále Panny Marie Nanebevzaté. Dnešní podoba katedrály pochází z počátku 19. století, kdy byla kompletně přestavěna. Budova pojme tisíc osob. V katedrále se uchovává kříž z 15. století (La Cruz de la Parra), který je jediným dochovaným z devětadvaceti křížů, které na tento kontinent během svých čtyřech cest přivezl Kryštof Kolumbus. Paraguay, která je rozlohou pětkrát větší než Česká republika, má jen šest a půl milionů obyvatel. Katolíci tvoří 93%. Kněží je celkem 804, přičemž více jako polovina z nich patří k nějaké řeholi. Podíl řeholních kněží je celkově v Latinské Americe vyšší než v Evropě.
Papež František během nešpor pronesl homilii, v níž hovořil o liturgické modlitbě církve, a mimo jiné řekl:

„Liturgická modlitba svojí strukturou a rytmizovanou formou chce být výrazem celé církve, Kristovy nevěsty, která se snaží připodobnit svému Pánu. Každý z nás se modlitbou chceme více připodobnit Ježíši. Modlitba vyjevuje to, co žijeme nebo bychom měli žít v každodenním životě, tedy alespoň taková modlitba, která nechce odcizovat anebo být pouhou ozdobou. Modlitba nás podněcuje k uskutečnění či ověření toho, co recitujeme v žalmech: jsme rukama Boha, který „ze smetiště povyšuje chudého“ (Žl 112, 7) a pracujeme, aby se smutek neplodnosti proměnil na radost úrodného pole. Zpíváme, že „drahocenný je v Hospodinových očích život věřících“ (srov. Žl 116,15), bojujeme, přikládáme ruce k dílu, bráníme hodnotu každého lidského života, od početí až do doby, kdy roků přibylo a sil ubylo. Modlitba je odrazem lásky, kterou pociťujeme k Bohu, k druhým a ke stvořenému světu. Přikázání lásky je tím nejlepším připodobněním učedníka-misionáře Ježíšovi. Přilnutí k Ježíšovi dává hloubku křesťanskému povolání, které se zapojuje do Ježíšova „konání“, jež je mnohem více než aktivita, a snaží se Mu připodobnit ve všem, co dělá. Krása církevního společenství se rodí z přilnutí každého jeho člena k Ježíšově osobě a společným vytvářením „povolaného celku“ v bohatství harmonické rozmanitosti.“

O duchovenském povolání potom papež řekl:

„Všichni máme svoje omezení, nikdo nemůže reprodukovat Ježíše Krista v jeho úplnosti, a třebaže každé povolání se utváří především určitými konkrétními paprsky Ježíšova života a díla, existují i některé, které jsou společné a nezbytné. Právě jsme chválili Pána za to, že „nic nelpěl na tom, že rovný Bohu“ (Flp 2,6), a to je charakteristika každého křesťanského povolání: kdo je Bohem povolán, nenadýmá se, nevyhledává uznání, ani pomíjivé aplausy, necítí se povznesen do vyšší kategorie a nejedná s ostatními jako by stál na piedestalu.“

Řekl mimo jiné papež František v sobotu večer v asunciónské katedrále na setkání s kněžími a zasvěcenými osobami.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy ke kněžím a řeholníkům je ZDE

ad 3. Jeden milion lidí očekával Petrova nástupce na prostranství Ñu Guazú uvnitř vojenské základny v Asunción, aby se zde účastnili poslední mše svaté této pastorační návštěvy. Mnozí celou noc. Vedle dvaadvacetičlenné Paraguayské biskupské konference koncelebrovalo s papežem několik stovek kněží. Papež pronesl homilii o ústředním slovu křesťanské spirituality, které plyne z dnešního evangelia (Mk 6,7-13), kde Ježíš posílá své učedníky hlásat evangelium a dává jim konkrétní doporučení.

„Mohli bychom se soustředit na slova „chléb“, „mošna“, „hůl“, „opánky“, „šaty“. A bylo by to oprávněné. Zdá se mi však, že by vzhledem k tomuto působivému výčtu mohlo uniknout naší pozornosti jedno klíčové slovo. Je to ústřední slovo křesťanské spirituality, zkušenosti učednictví: přívětivost.“ Potom papež pokračoval:

„Ježíš jako dobrý učitel a pedagog posílá učedníky, aby žili přívětivostí. Říká jim: „Zůstaňte, kde vás přijmou.“ Posílá učedníky, aby si osvojili jednu ze základních charakteristik věřícího společenství. Mohli bychom říci, že křesťan je ten, kdo se naučil být přívětivý a naučil se přijímat. Ježíš je neposílá jako mocné, jako majitele, představené, nositele zákonů a norem. Ukazuje jim naopak, že křesťan jde zkrátka přetvářet srdce. A jeho srdce pak pomáhá přetvářet to naše. Učit se žít jinak, podle jiného zákona a jiné normy. Je to přechod od logiky egoismu, uzavřenosti, konfliktu, rozdělení a nadřazenosti k logice života, štědrosti a lásky. Od logiky ovládání, útisku a manipulace k logice vlídnosti, přijetí a opatrování.“

Téměř v závěru svojí homilie papež řekl:

„Jedna věc je jistá: nemůžeme nikoho zavazovat, aby nás přijal a hostil. To je jisté a je to součást naší chudoby a naší svobody. Je však stejně jisté, že nás nikdo nemůže zavazovat, abychom byli nepřívětiví a nepohostinní k životu svého lidu. Nikdo od nás nemůže žádat, abychom byli nevlídní a nepřívětiví k životu svých bratří, zejména těch, kteří ztratili naději a chuť žít. Jak krásné je představovat si naše farnosti, komunity, kaple a místa, kde žijí křesťané, ne se zavřenými dveřmi, nýbrž jako dějiště opravdových setkání mezi námi a Bohem, jako místa přijetí a přívětivosti.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

To byla homilie papeže Františka z nedělní mše svaté v Asunción. Po svatém přijímání poděkoval papeži jménem všech přítomných zdejší arcibiskup Edmundo Ponziano Valenzuela Mellid a dále buenosaireský metropolitní arcibiskup a exarcha Latinské Ameriky Tarasios.
Přibližně v poledne pronesl papež krátkou promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně.

Papežova návštěva v Latinské Americe končí setkáním s mládeží, o kterém budeme informovat v pondělí.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)