Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Petrův nástupce dnes přijal účastníky generální kapituly misijního řádu Synů Neposkvrněného Srdce Mariina. Klaretini, jak se jim říká podle jejich španělského zakladatele sv. Antonína Maria Claret, vznikli roku 1850 a dnes mají asi 3 tisíce členů, kteří působí v 63 zemích světa, včetně České republiky. Setkání papeže se stodvacetičlennou generální kapitulou bylo velice srdečné patrně také proto, že kardinál Bergoglio publikoval svoje texty v argentinském nakladatelství, které patří právě tomuto řádu. Proto také nebylo překvapením, když papež František svoji připravenou promluvu předal přítomným v písemné podobě a oslovil je rovnou:

„Chtěl bych vám říci tři slova s myšlenkou na ty z vás, které znám. Bůh mi požehnal, když mne s některými z vás spřátelil. Řeknu vám tři slova, která se vám možná budou hodit: adorace, putování a doprovázení.“

„Ve světě výkonů – pokračoval papež – se nám vytratil smysl pro adoraci - klanění, a to dokonce i v modlitbě. Jistě, modlíme se, chválíme Pána, prosíme Jej a děkujeme Mu, avšak adorovat znamená stanout před jediným Bohem, jehož cenu nelze stanovit, nelze Jej dojednat, nemění se. A všechno, co není On, je papírová imitace, idol. Je třeba vyvinout velké úsilí, abychom rostli v tomto způsobu modlitby, v adoraci.

„V této chvíli z nedostatku pedagogie chybí církvi tento smysl pro adoraci, která je obsahem prvního přikázání, totiž klanět se jedinému Bohu. Nebudeš se klanět jinému Bohu. Chybí tato »ztráta času«, kdy se o nic neprosí, neděkuje se, nechválí, ale jenom adoruje, s duší v prostraci. Nevím, proč cítím potřebu to říci, ale cítím, že vám to musím říci. Jde mi to z nitra.“

Druhým slovem je putování, pokračoval papež. „Bůh nemůže sám sebe adorovat, ale chtěl putovat. Nechtěl zůstat v klidu, ale od počátku kráčel spolu se svým lidem. Proto je zapotřebí putovat.

„A putovat znamená otevřít hranice, vyjít, otevřít dveře a hledat cesty. Nezůstat sedět, nezabydlovat se v tom špatném smyslu slova. Je pravda, že je zapotřebí organizovat, a jsou práce, které vyžadují klid, avšak s putující duší a putujícím srdcem. Hledat. Jít na hranice všech typů, včetně těch myšlenkových. Vy, intelektuálové, jděte na hranice, otevřete a hledejte. Nezůstávejte v poklidu, protože, kdo je v klidu a nehýbe se, zkazí se, jako se kazí stojatá voda, zatímco ta tekoucí nikoli. Putovat jako putoval Bůh, který se stal pocestným. Nezapomínejme, jak Pán v Bibli provázel svůj lid, vzal na sebe hříchy, odpouštěl a provázel. Putovat, putovat s touhou, že jednoho dne dospějeme k Jeho nazírání, a nikoli – jak se to naneštěstí stává – že lidé přicházejí do nějakého institutu, aby si zabezpečili svůj život, měli klid a nic jim nechybělo. Putovat, putovat..“

A za třetí doprovázet, řekl závěrem Petrův nástupce. „Neputovat osamoceně, provázet lid. Je tak krásné myslet přitom na to, jak se Ježíš »dělá nevědoucím«, když provází ty, kdo utíkají z Jeruzaléma do Emauz. Přidal se k nim a provázel je, doprovázel je celou cestu. Provázejte lidi, provázejte jejich touhy, které Pán rozsévá v srdcích, a umožňujte, aby dobře rostly – řekl papež František na setkání se členy generální kapituly klaretinů.

(mig)