VaticanNews.va

   27. 9. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8045
Poslechem z webových stránek.4972
Četbou textů na webových stránkách.7622
Poslechem i četbou.4717


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež přijal rezignaci Angela Becciu na práva spojená s kardinálskou hodností

Kongregace pro nauku víry zamítá interkomunio v Německu

Papež: Kdo byl v církvi kanonizován jako první?


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

25.9.2015 

Akceptovat transcedenci a nebudovat všemohoucí elity

Promluva papeže na 70. Valném shromáždění OSN, New York

Česká sekce RV

Pane předsedo, dámy a pánové!

Podle tradice, kterou se cítím poctěn, generální sekretář OSN opět pozval papeže, aby promluvil k tomuto úctyhodnému shromáždění národů. Jménem svým a celého katolického společenství bych Vám, pane Ban Ki-Moone, chtěl vyjádřit své nejupřímnější a srdečné uznání. Děkuji Vám rovněž za Vaše laskavá slova. Děkuji také zde přítomným hlavám států a vlád, velvyslancům, diplomatům, politickým a technickým funkcionářům, personálu Spojených národů zaměstnanému tímto 70. Valným shromážděním, personálu všech programů a agentur Spojených národů a všem, kteří se tím či oním způsobem účastní tohoto zasedání. Vaším prostřednictvím zdravím také občany všech národů, které jsou reprezentovány na tomto setkání shromáždění. Děkuji všem i každému zvlášť za úsilí o dobro lidstva.

Je to popáté, co papež navštěvuje OSN. Učinili tak moji předchůdci Pavel VI. v roce 1965, Jan Pavel II. v letech 1979 a 1995 a můj bezprostřední předchůdce, dnes emeritní papež Benedikt XVI., v roce 2008. Ti všichni nešetřili projevy uznání vůči Organizaci pokládané za právní a politickou odpověď přiměřenou dějinné chvíli a vyznačující se technologickým překračováním vzdáleností a hranic a – zdánlivě – i jakékoli přirozené meze výkonu moci. Odpověď nevyhnutelnou, poněvadž technologická moc v rukách nacionalistických či falešně univerzalistických ideologií je schopna vyprodukovat strašlivou krutost. Nemohu než se připojit k uznání vyslovenému mými předchůdci a opětovně potvrdit důležitost, kterou katolická církev přikládá této instituci, a naděje, které vkládá do jejích aktivit.

Dějiny organizovaného společenství států reprezentovaného Spojenými národy, které v těchto dnech slaví 70. výročí založení, zahrnují důležité společné úspěchy v průběhu neobvykle akcelerovaného dění. Bez nároku na úplnost lze zmínit kodifikaci a rozvoj mezinárodního práva, vznik mezinárodních norem lidských práv, zdokonalení humanitárního práva, řešení mnoha konfliktů, mírové a smiřující zásahy a mnohé další výdobytky ve všech sektorech mezinárodní projekce lidských aktivit. Všechny tyto skutečnosti jsou světlem, které kontrastuje s temnotami nepořádku zapříčiněného nekontrolovanými ambicemi a kolektivními egoismy. Je však jisté, třebaže mnoho vážných problémů zůstává nevyřešeno, že kdyby všechny tyto mezinárodní aktivity chyběly, lidstvo by nemohlo přežít nekontrolované uplatňování svých vlastních možností. Každý takový politický, právní a technický pokrok je cestou konkretizace ideálu lidského bratrství a prostředkem jeho větší realizace.

Proto vzdávám hold všem mužům a ženám, kteří během těchto sedmdesáti let oddaně a obětavě sloužili celému lidstvu. Zvláště bych dnes rád připomněl ty, kteří dali svůj život za mír a smíření mezi národy, počínaje Dagem Hammarskjöldem až k mnoha funkcionářům různých stupňů, kteří položili život během humanitárních mírových misí.

Zkušenost těchto sedmdesáti let i přes to všechno, čeho bylo dosaženo, ukazuje, že reforma a přizpůsobení době jsou vždycky potřeba k dosažení konečného cíle, totiž dát všem zemím bez výjimky rovný a skutečný podíl a vliv na rozhodování. Tato nezbytnost větší rovnosti platí zvláště pro orgány mající výkonnou moc, jako je Rada bezpečnosti, Finanční organismy a skupiny či mechanismy vytvořené přímo za účelem řešení ekonomických krizí. To pomůže omezit každé zneužívání či lichvaření zejména ve vztahu k rozvojovým zemím. Mezinárodní finanční organizace mají bdít nad udržitelným rozvojem zemí a předcházet dusivému podmaňování těchto zemí kreditními systémy, které ani zdaleka neprosazují pokrok a podrobují obyvatelstvo mechanismům ochuzování, exkluze a závislosti.

Poslání Spojených národů počínaje postuláty Preambule a prvních článků Charty OSN může být spatřováno v rozvoji a podpoře svrchovanosti práva spolu s vědomím, že neodmyslitelnou náležitostí pro uskutečňování ideálu všeobecného bratrství je spravedlnost. V tomto kontextu je vhodné zmínit, že omezení moci je idea zahrnutá v pojmu práva. Dát každému co jeho jest, podle klasické definice spravedlnosti znamená, že žádný jednotlivec nebo lidské uskupení nemůže mít za to, že je všemohoucí a že má oprávnění pošlapávat důstojnost a práva jiných lidí, jednotlivců či sociálních skupin. Faktické rozdělení moci (politické, ekonomické, vojenské, technologické aj.) mezi pluralitu subjektů a vytvoření právní soustavy regulující nároky a zájmy je jednou z konkrétních cest k omezování moci. Dnešní světové panorama nám však prezentuje mnohá falešná práva a současně rozsáhlé nechráněné sektory, jež jsou spíše obětí špatného výkonu moci: příroda a rozlehlý svět vyloučených žen a mužů. Tyto dva vnitřně propojené sektory byly dominantními politickými a ekonomickými vztahy přetvořeny na křehké části reality. Proto je nezbytné rozhodně potvrdit jejich práva, posílit ochranu životního prostředí a ukončit exkluzi. Především je zapotřebí prohlásit, že opravdové „právo životního prostředí“ existuje z dvojího důvodu. Za prvé proto, že jako lidské bytosti jsme součástí životního prostředí. Žijeme ve společenství s ním, neboť samo životní prostředí zahrnuje etická omezení, která musí lidská činnost uznat a respektovat. Člověk, třebaže je obdařen „originálními schopnostmi“ ukazujícími „jedinečnost, která transcenduje fyzickou a biologickou oblast“ (Laudato si´, 81), je zároveň částí tohoto prostředí. Má tělo tvořené fyzickými, chemickými a biologickými prvky a může přežít a rozvíjet se pouze, pokud je mu životní prostředí příznivé. Jakékoli poškození životního prostředí proto škodí lidstvu. Za druhé proto, že každý tvor, zvláště živé bytosti v sobě nosí hodnotu existence, života, krásy a vzájemné závislosti na ostatních tvorech. My křesťané spolu s ostatními monoteistickými náboženstvími věříme, že vesmír pochází z rozhodnutí lásky Stvořitele, který dovoluje člověku, aby využíval stvoření k dobru svých bližních a ke slávě Stvořitele, avšak bez jeho zneužívání a tím méně pak pověření jej ničit. Pro všechna náboženská vyznání je životní prostředí základní dobro (srov. tamt., 81).

Zneužívání a ničení životního prostředí zároveň souvisí s nezadržitelným procesem sociální exkluze. Sobecká a neomezená touha po moci a materiálním blahobytu totiž vede jak ke zneužívání dostupných materiálních prostředků, tak k vyřazování slabých a méně zdatných lidí, ať už postižených (hendikepovaných) anebo těch, kdo postrádají náležité poznatky a technické vybavení anebo nemají dostatečnou kapacitu politického rozhodování. Ekonomická a sociální exkluze je totálním popřením lidského bratrství a závažným atentátem na práva lidí i životního prostředí. Nejchudší jsou ti, kdo nejvíce trpí těmito atentáty, a to z trojího vážného důvodu: společnost je odepisuje a zároveň nutí žít z odpadků. Musejí nespravedlivě trpět důsledky zneužívání životního prostředí. Tyto jevy dnes tvoří široce rozšířenou a bezděčně upevňovanou „skartační kulturu“.

Dramatičnost celé této situace exkluze a nerovnosti a její zřejmé důsledky mne spolu s celým křesťanským lidem a mnoha jinými vedou k uvědomění si rovněž mojí závažné zodpovědnosti v této věci, a proto pozvedám hlas společně se všemi, kdo touží po urgentních a účinných řešeních. Přijetí Cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 během tohoto světového summitu, který dnes začíná, je důležitým znamením naděje. Doufám, že také Konference v Paříži o klimatických změnách přinese zásadní a účinné dohody.

Slavnostně přijaté závazky však nepostačují, i když jsou nezbytným krokem směrem k řešení problémů. Podstatným prvkem klasické definice spravedlnosti, ke které jsem odkázal výše, je stálá a trvalá vůle: Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi. Svět naléhavě žádá po všech vládcích účinnou, praktickou, stálou, konkrétní a bezprostřední vůli k ochraně a zlepšování přirozeného životního prostředí a co nejrychlejšího překonání sociální a ekonomické exkluze a jejích tristních důsledků, jakými jsou obchodování s lidmi, lidskými orgány a tkáněmi, sexuální vykořisťování děvčátek a chlapečků, otrocká práce, včetně prostituce, obchod s narkotiky a zbraněmi, terorismus a mezinárodní organizovaná kriminalita. Rozměry těchto situací a počet jejich nevinných obětí je takový, že se musíme vyhýbat každému pokušení upadnout do deklarativního nominalismu, který má konejšit svědomí. Musíme dbát o to, aby naše instituce byly v boji proti všem těmto metlám skutečně účinné. Množství a složitost problémů vyžaduje, abychom k jejich ověření užívali technické nástroje. To však obnáší dvojí riziko. Můžeme se spokojit s byrokratickým výkonem spočívajícím v sestavování dlouhých výčtů dobrých předsevzetí – cílů, účelů a statistických indikátorů – anebo můžeme uvěřit, že jediné teoretické a apriorní řešení odpoví na všechny problémy. Nikdy nesmíme ztrácet ze zřetele, že politická a ekonomická činnost je účinná jedině tehdy, je-li koncipována jako rozvážná aktivita, která se řídí neměnným pojmem spravedlnosti, má neustále na paměti, že před a nad všemi plány a programy jsou konkrétní ženy a muži, kteří jsou rovní vládcům a kteří žijí, zápasí a trpí, přičemž jsou častokrát nuceni žít v bídě bez jakýchkoli práv.

Aby se tito konkrétní muži a ženy mohli zbavit krajní chudoby, je zapotřebí umožnit jim, aby byli důstojnými aktéry svého vlastního údělu. Integrální lidský rozvoj a plné uplatňování lidské důstojnosti nelze vnucovat. Musí je vytvářet a uskutečňovat každý, každá rodina spolu s ostatními lidmi a ve správném vztahu s každým prostředím, ve kterém se rozvíjí lidská družnost – přáteli, společenstvím, vesnicemi a obecními úřady, školami, podniky a odbory, kraji, národy atd. To předpokládá a vyžaduje právo na vzdělání také pro děvčátka (která někde trpí exkluzí), což se zajistí především tehdy, bude-li respektováno a posilováno primární právo rodin na výchovu a práva církví i dalších společenských sdružení zaměřených na spolupráci s rodinami ve výchově jejich synů a dcer. Takto pojatá výchova je základem realizace Cílů rozvoje do roku 2030 i ozdravení životního prostředí.

Vládcové musejí zároveň učinit vše proto, aby všichni disponovali minimálními duchovními a materiálními prostředky, jichž je potřeba k důstojnému životu a k založení a obživě rodiny, která je primární buňkou jakéhokoli sociálního rozvoje. V praktické rovině má toto minimum tři jména: příbytek, práce a půda; a na duchovní rovině se jmenuje svoboda ducha, která zahrnuje náboženskou svobodu, právo na výchovu a další občanská práva.

Ze všech těchto důvodů bude nejjednodušším a nejadekvátnějším měřítkem a indikátorem plnění nových Cílů rozvoje účinná, praktická a bezprostřední dostupnost neodmyslitelných materiálních a duchovních statkům pro všechny lidi: vlastní příbytek, důstojná a náležitě placená práce, dostatek obživy a pitná voda; náboženská svoboda a všeobecněji svoboda ducha a vzdělání. Tyto pilíře integrálního rozvoje mají zároveň společný základ, kterým je právo na život, a v ještě širším smyslu to, které bychom mohli nazvat právem na existenci samotné lidské přirozenosti.

Ekologická krize, společně s destrukcí značné části biodiverzity, může ohrozit samotnou existenci lidského druhu. Neblahé důsledky nezodpovědně špatné správy světového hospodářství řízené výlučně ambicemi zisku a moci se musejí stát výzvou k přísné reflexi o člověku: „Člověk netvoří sebe sama. Je duchem a vůlí, avšak rovněž přirozeností“ (Benedikt XVI., Promluva ve Spolkovém sněmu, 22. září 2011, cit. Laudato si´, 6). Stvoření je ohrožováno „tam, kde se sami činíme posledními instancemi... a začíná se horšit tam, kde nad sebou neuznáváme žádnou instanci, ale vidíme jenom sami sebe“ (Benedikt XVI., Promluva ke kněžím diecéze Bolzano-Brixen, 6. srpna 2008, cit. tamt.). Proto ochrana životního prostředí a boj proti sociální exkluzi vyžadují uznání mravního zákona vepsaného v samotné lidské přirozenosti, včetně přirozeného rozdílu mezi mužem a ženou (Laudato si´, 155) a absolutní respektování života ve všech jeho fázích a dimenzích (srov. tamt. 123, 136).

Bez uznání určitých etických, přirozených a neodstranitelných omezení a bez neprodlené realizace zmíněných pilířů integrálního lidského rozvoje hrozí nebezpečí, že se cíle „ochrany budoucích pokolení před metlou války, podpory sociálního pokroku a zlepšování životní úrovně ve větší svobodě“ (Charta OSN, Preambule), stanou nedosažitelným přeludem nebo ještě hůře prázdným slovem, které slouží jako výmluva k jakémukoli zlořádu a korupci anebo k prosazování ideologické kolonizace vnucováním anomálních a v posledku vlastně nezodpovědných životních modelů a stylů, které jsou identitě národů cizí.

Válka je popřením všech práv a dramatickou agresí proti životnímu prostředí. Usiluje-li se o autentický a integrální lidský rozvoj pro všechny, je třeba se neúnavně nadále vyhýbat válce mezi státy a národy.

Za tímto účelem je třeba zajistit neoddiskutovatelnou převahu práva a neúmorně požadovat jednání, smírčí řízení a arbitráže, jak to navrhuje Charta OSN jako pravá a základní právní norma. Zkušenost sedmdesáti let existence Spojených národů obecně a zvláště zkušenost prvních patnácti let třetího tisíciletí ukazují jednak efektivnost úplné aplikace mezinárodních norem a jednak neefektivnost jejich neplnění. Je-li Charta OSN respektována a aplikována transparentně, upřímně a bez postranních úmyslů jako závazný opěrný bod spravedlnosti a nikoli jako nástroj zastírající dvojaké úmysly, pak se docílí míru. Když se naopak zaměňuje norma za pouhý nástroj, kterého lze použít, je-li to výhodné a v opačném případě pominout, otevírá se vskutku Pandořina skříňka nekontrolovaných sil, které vážně poškozují bezbranné obyvatelstvo, kulturní a také biologické prostředí.

Preambule a první článek Charty OSN indikují základy mezinárodní právní soustavy: pokoj, mírové řešení kontroverzí a rozvoj přátelských vztahů mezi národy. Těmto tvrzením silně odporuje a v praxi je popírá stále se vyskytující tendence vyrábět zbraně, zvláště zbraně hromadného ničení, jakými mohou být ty nukleární. Etika a právo stojící na hrozbě vzájemného zničení, popřípadě zničení celého lidstva, je protimluv a zpronevěra celé instituci Spojených národů, které by tak byly „Spojenými národy strachu a nedůvěry“. Je zapotřebí zasazovat se za svět bez nukleárních zbraní a plně aplikovat Úmluvu o jaderném odzbrojení v liteře i duchu směrem k úplnému odstranění těchto nástrojů.

Nedávná dohoda o nukleární otázce v citlivém regionu Asie a Blízkého východu je důkazem možností dobré politické vůle a práva, jsou-li uplatňovány upřímně, trpělivě a vytrvale. Pevně doufám, že tato dohoda bude trvalá a účinná a přinese kýžené plody ve spolupráci všech zúčastněných stran.

V tomto smyslu nechybějí vážné důkazy negativních konsekvencí politických a vojenských zásahů, které nejsou koordinovány členy mezinárodního společenství. Proto - ačkoli bych byl raději, kdybych tak činit nemusel - nemohu znovu nepoukázat na bolestnou situaci celého Blízkého východu, severní Afriky a jiných afrických zemí, kde křesťané, spolu s jinými kulturními a etnickými skupinami a také onou částí členů většinového náboženství, která se nenechává strhávat nenávistí a šílenstvím, musejí být svědky ničení míst svého kultu, svého kulturního a náboženského odkazu, svých domů a majetků a jsou stavěni před alternativu utéci anebo zaplatit své lpění na dobru a míru svým vlastním životem anebo otroctvím.

Tyto skutečnosti mají být seriózní výzvou ke zpytování svědomí těch, kdo mají odpovědnost za vedení mezinárodních záležitostí. Nejenom v případech náboženského a kulturního pronásledování, ale v každé konfliktní situaci jako na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi, Jižním Súdánu a v oblasti Velkých jezer mají skutečné lidské bytosti přednost před dílčími zájmy, byť by byly legitimní. Ve válkách a konfliktech jsou lidé, naši bratři a sestry, muži a ženy, mladí a staří, děvčátka a chlapečci, kteří pláčí, trpí a umírají. Lidské bytosti se stávají odpadovým materiálem, když se zabýváme pouze tím, že vypočítáváme problémy, strategie a vyžíváme se v diskusích.

Jak už jsem napsal generálnímu tajemníkovi Spojených národů ve svém listě z 9. srpna 2014, „nejelementárnější chápání lidské důstojnosti nutí mezinárodní společenství, aby za pomoci norem a mechanismů mezinárodního práva učinilo vše, co lze, pro zastavení a zamezení dalšího systematického násilí proti etnickým a náboženským menšinám“ a na ochranu nevinného obyvatelstva.

V tomtéž listu jsem připomněl další typ konfliktní situace, ne vždy tak výslovně zmiňované, ale která mlčky působí smrt milionům lidí. Mnohé z našich společností prožívají tento jiný typ války související s obchodem s narkotiky. Války „snášené“ a chabě potírané. Obchod s drogami se svojí povahou váže k obchodování s lidmi, k recyklaci peněz, k obchodu se zbraněmi, k vykořisťování dětí a dalším formám korupce. Korupce, která pronikla do různých rovin sociálního, politického, vojenského, uměleckého a náboženského života a v mnoha případech tvoří jakousi paralelní strukturu, která ohrožuje věrohodnost našich institucí.

Začal jsem tuto promluvu zmínkou o návštěvách svých předchůdců. Nyní bych rád, aby moje slova byla jakýmsi pokračováním závěrečných slov promluvy Pavla VI., která byly pronesena téměř přesně před padesáti lety, ale mají trvalou platnost. „Nadešla chvíle k zastavení, chvíle ke ztišení, zamyšlení, téměř modlitby, opětovného zamyšlení nad naším společným počátkem, našimi dějinami, naším společným údělem. Nikdy nebyla výzva ke svědomí člověka tak potřebná jako dnes. Nebezpečí však nevychází ani z pokroku, ani z vědy, které, jsou-li dobře použity, mohou vyřešit mnohé z vážných problémů, jimiž je lidstvo trýzněno“ (Pavel VI., Promluva na půdě OSN, 4. října 1965). Dobře využité lidské talenty nepochybně rovněž pomohou s řešením vážných problémů zhoršování životního prostředí a exkluze. Pokračuji v citaci slov Pavla VI.: „Pravé nebezpečí tkví v člověku, vládci stále mocnějších nástrojů, přinášejících zmar i velké výdobytky!“ (tamt.).

Společný dům všech lidí musí nadále vycházet ze správného chápání všeobecného bratrství a z úcty k posvátnosti každého lidského života, každého muže a každé ženy; chudých, starých, dětí, nemocných, nenarozených, nezaměstnaných, opuštěných, tedy těch, o kterých se má za to, že je lze odepsat, protože nejsou ničím víc než čísly té či oné statistiky. Společný dům všech lidí musí být stavěn také na porozumění určité posvátnosti stvořené přírody.

Toto porozumění a úcta vyžadují vyšší stupeň moudrosti, která akceptuje transcedenci, zříká se budování všemohoucí elity a chápe, že plný smysl individuálního i kolektivního života spočívá v nezištné službě druhým a v rozvážném a uctivém užívání stvoření k obecnému dobru. Opakuji slova Pavla VI., „budova moderní civilizace musí stát na duchovních principech, které jsou s to být jí nejenom oporou, ale také ji osvěcovat a oživovat“ (tamt.).

Gaučo Martin Fierro, literární klasik mé rodné země, praví: „Bratři ať jsou jednotní, protože to je první zákon. Ať mají pravou jednotu v jakékoli době, protože, budou-li se přít mezi sebou, pohltí je ti zvenčí.“

Nynější zdánlivě propojený svět zakouší rostoucí, značnou a neustálou sociální fragmentaci, která ohrožuje „všechny základy sociálního života“ a proto „staví jedny proti druhým, aby bránili svoje zájmy“ (Laudato si´, 229).

Tato doba nás vybízí, abychom privilegovali skutky, které mohou ve společnosti rodit nové dynamiky a přinesou plody v důležitých a pozitivních dějinných událostech (srov. Evangelii gaudium, 223).

Nemůžeme si dovolit odkládat některé cíle na příště. Budoucnost od nás žádá kritická a globální rozhodnutí vzhledem ke světovým konfliktům, které zvyšují počet vyloučených a potřebných.

Chvályhodná instituce mezinárodního práva, jakou je Organizace spojených národů a všechny její agentury, zdokonalitelná jako kterékoli lidské dílo a současně nezbytná, může být zárukou bezpečné a šťastné budoucnosti příštích pokolení. Takovou bude, pokud představitelé států dovedou odložit dílčí zájmy a ideologie a upřímně se budou snažit sloužit obecnému dobru. Prosím Všemohoucího Boha, ať se tak stane, a ujišťuji vás svojí podporou, svojí modlitbou a podporou i modlitbami všech věřících katolické církve, aby tato instituce, všechny její členské státy a každý z jejích funkcionářů neustále poskytovali účinnou službu lidstvu, uctivě sloužili různosti a dovedli podněcovat v každém národě a v každém občanovi to nejlepší pro obecné blaho.
Požehnání Nejvyššího, pokoj a prosperitu vám všem a všem vašim národům.
Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.9.20 Papež František oslovil valné shromáždění OSN: Krize jako příležitost
25.9.20 Pandemie ukázala, že nelze žít jeden bez druhého
3.12.19 Papež: Dělit lidské životy na lepší a horší kategorie je sociální hřích
18.10.17 Vatikánský pozorovatel při FAO: K odstranění hladu chybí vůle
26.11.15 Je nezbytné podřídit hospodářství a politiku službě lidu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nová blahoslavená spojuje kontemplaci s činnou křesťanskou láskou

V Norsku byl po pěti stoletích opět vysvěcen katolický biskup

V Etiopii byly objeveny nejstarší překlady evangelií

Veřejné restaurování Michelangelovy Piety Bandini

Ekvádor nepřijal legalizaci umělého potratu

Papež František oslovil valné shromáždění OSN: Krize jako příležitost

Papež přijal polského prezidenta Andrzeje Dudu

Hledící srdce a konající ruce

Papež vyzval evropské církve k duchovnímu výkladu pandemie

Papež přijal rezignaci Angela Becciu na práva spojená s kardinálskou hodností

“Bůh bydlí v Holandsku” - kniha o životě v sekularizované společnosti

Snažíme se nést kříž společně, říká aleppský františkán, otec Alsabagh

 Nově na webu
Svatý otec: Pandemie ukázala, že nelze žít jeden bez druhého

Publicistika: Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum

Publicistika: Dobytí Říma

Rozhovory: Samaritanus bonus - Odpověď na nově prosazované zákony o eutanazii

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv září 20
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása