Vatikán.
Církev má hlásat milosrdenství, nesmí však přitom rezignovat na pravdu a požadavky křesťanského života – připomíná v kontextu současné synodální debaty papežský penitenciář, kardinál Mauro Piacenza. Právě on se každý den zabývá rozlišováním spravedlnosti a hledáním milosrdenství v duchovních záležitostech, když papežovým jménem uděluje rozhřešení ve věcech vyhrazených Svatému stolci.
Ve svém komentáři k probíhající synodě kardinál Piacenza varuje před umělou kontrapozicí milosrdenství a spravedlnosti. V Bohu totiž obojí tvoří jeden celek. To pouze my – vzhledem k naší nedokonalosti – prosazujeme buď jedno nebo druhé, podle toho, co nám v té chvíli právě vyhovuje – to ovšem není poctivé. Dnes, když chce být někdo jako pastýř populární, mluví jen o tom, že Bůh je milosrdný, všechno odpouští... – podotýká kardinál Piacenza. Podle papežského penitenciáře však nesmíme zapomínat, že následování Krista se vždy nerozlučně pojí s určitou nesnadností a s askezí:
„Někdy se my pastýři necháme chytit do pasti a začínáme mluvit o tom, že nějaký morální zákon je příliš náročný. V té chvíli abstrahujeme od Boží milosti a tajemství Kříže, od nesnadnosti. Potom, ale už nemáme pro lidi žádnou pomoc, nemáme pro ně žádnou odpověď. Je to chyba, která se dnes děje poměrně často. Když my, pastýři, říkáme, že nějaký morální zákon, který se týká rodiny a manželství, je příliš náročný. Pokud popíráme například možnost zachovávat čistotu – a jsou přece určité situace, v nichž je zdrženlivost jedinou cestou, a my tvrdíme, že je to příliš těžké. Samozřejmě, těžké to je. Ale copak na tomto světě nejsou těžkosti? A co tajemství Kříže? Copak náš Pán nevzal tuto tíži na sebe, aby nás vykoupil? Tato tíže a askeze je součástí křesťanského života. Nemůžeme ji jen tak vymazat a na lidi se jen usmívat, ke všemu přistupovat pozitivně a mluvit pouze o tom, co je pěkné. Je tady také tíže. Věc je ovšem v tom, že i ona je pozitivní a krásná, protože patří k následování Krista.“
(job)