Vatikán.
Biskupové a kněží musí přemáhat pokušení „dvojího života“. Církev je povolána ke službě, a nikoli k nekalým obchodům, řekl Svatý otec František v dnešní ranní homilii. V kapli Domu sv. Marty papež varoval před prospěcháři, lnoucími k penězům, kteří církvi velice škodí.
Sloužit a něčím si posloužit. Papež kázal o dvou služebnících, kteří se objevují v dnešních liturgických čteních (Řím 15,14-21; Lk16,1-8). V prvé řadě je to svatý Pavel, který se stále a cele vydával ve službě, dokud se v Římě nedočkal zrady jednoho ze svých blízkých a následného odsouzení. Z čeho vycházela velikost apoštola národů?, ptal se Petrův nástupce, aby si vzápětí odpověděl: Z Ježíše Krista. Pavel se chlubil službou Božímu dílu, svým vyvolením a silou Ducha svatého.
Byl služebníkem, který sloužil, zdůraznil papež František. Spravoval tím, že stavěl na základech, daných hlásáním Ježíše Krista. Byl služebníkem, který sloužil, aniž by si něčím posloužil.
“Řeknu vám, jakou mám radost a jaké pohnutí zažívám, když na tuto mši přicházejí kněží a zdraví mne slovy: Otče, přijel jsem na návštěvu svých příbuzných, protože jsem už 40 let na misijích v Amazonii. Anebo když mi nějaká sestra poví, že už třicet let pracuje v africké nemocnici. Nebo když přijde sestřička, která třicet nebo čtyřicet let pečuje o postižené, a přitom se stále usmívá. Tomu se říká služba, toto je radost církve – jít dál, stále dál a vydávat život. A to také udělal svatý Pavel – sloužil.“
V evangeliu nám Pán ukazuje postavu jiného služebníka, pokračoval papež František, který si slouží druhými lidmi, místo aby jim sloužil. Četli jsme o tom, co tento sluha udělal, s jakou vychytralostí jednal, jen aby zůstal na svém místě.
“Také v církvi jsou takovíto lidé, kteří místo aby sloužili, mysleli na druhé a kladli základy, církev využívají. Jsou to prospěcháři lnoucí k penězům. Kolik takovýchto kněží a biskupů jsme už viděli. Je smutné to vyslovit, nemyslíte? Radikálnost evangelia a Ježíšova povolání spočívá ve službě, v postoji služby druhým, v tom, že se nikdy nezastavíme, nýbrž stále jdeme dál a zapomínáme sami na sebe. Nikoli v pohodlí určitého statusu, kdy člověk dosáhne jistého postavení a žije si pohodlně a nepoctivě. Jako oni farizeové, o kterých mluví Ježíš a kteří se procházejí po náměstích a vystavují na odiv.“
Máme tedy před sebou dvojí obraz, řekl dále papež. Dvě podoby křesťana, kněze, sestry. Dva obrazy. Ježíš nám dává za vzor Pavla, onu církev, která nikdy nestojí, nýbrž jde dál. Ukazuje nám, že tudy vede cesta.
“Pokud je církev vlažná, uzavřená sama do sebe a často také kšeftařka, nelze říci, že je církví sloužící, nýbrž že si druhými posluhuje. Kéž nám Pán dává milost, kterou udělil Pavlovi, onu čest, že půjdeme stále dál, stále, že se mnohokrát zřekneme vlastního pohodlí. A kéž nás Pán chrání před pokušením, které je v podstatě pokušením dvojího života – ukazujeme se jako služebníci, ale ve skutečnosti nám druzí slouží k vlastním zájmům.“
Zněla závěrečná prosba z ranního kázání papeže Františka.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)