Během svého života Ježíš mnohokrát volil. Dnes jsme slyšeli o volbě, která bude tou poslední (Mt 23, 31-46). Ježíš volil mnohokrát, vybral první učedníky a nemocné, které uzdravil.
Zástup Jej následoval, aby Mu naslouchal, protože mluvil ne jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich učitelé Zákona, kteří se naparovali. V předchozích dvou kapitolách se můžeme dočíst o tom, kdo byli tito lidé. Viděli jeho autentičnost. Tito lidé Ho následovali a Ježíš s láskou vybíral a také napomínal. Když si učedníci pletli metody a chtěli „z nebe seslat oheň“, řekl jim: „Nevíte, jakého ducha jste?“ Anebo když maminka Jakuba a Jana šla prosit Pána o laskavost: „Učiň, ať tito dva moji synové stanou v Božím království po tvé pravici a levici…“ Za tyto věci napomínal, vždycky vedl a provázel. Ale také po vzkříšení Ježíš velmi jemně volí chvíle i lidi. Nestraší. Pomysleme na cestu do Emauz, když doprovázel učedníky, kteří měli být v Jeruzalémě, ale ze strachu utekli. On se k nim přidává a provází je. Potom se jim dává poznat a znovu je získává. To je Ježíšova volba.
A potom ona veliká volba, která mne vždycky silně dojímá, když v podobenství o králi, který připravuje svatbu svého syna říká: „Jděte na křižovatky a přiveďte pocestné, slepé, hluché, chromé,“ dobré i špatné. Ježíš stále volí. A potom ona volba ztracené ovce… Nedělá finanční kalkulace. Neříká: „Mám 99 ovcí, o jednu méně…“ Nikoli.
Poslední volba však bude definitivní. A jaké budou otázky, které nám položí Pán v soudném dni: „Chodil jsi na bohoslužbu? Pronesl jsi dobrou katechezi?“ Nikoli. Ty otázky se týkají chudých, protože chudoba je jádrem evangelia. On, ačkoli bohatý, stal se chudým, aby nás obohatil svojí chudobou. Nepovažoval za privilegium, že je Bohem, ale zřekl se sám sebe, ponížil se až k smrti, a to k smrti na kříži. To je volba služby. Je Ježíš Bůh? Ano. Je Pánem? Ano. Je však služebníkem a toho se týká volba, kterou činí. Využil jsi svůj život pro sebe anebo abys sloužil? Aby ses před druhými bránil zdí anebo abys je s láskou přijal. Toto bude poslední Ježíšova volba. Mnoho nám tento úryvek evangelia říká o Ježíši. A mohu se ptát: my – luteráni a katolíci – na které straně jsme, napravo či nalevo?
Prožili jsme ošklivé doby. Pomysleme na vzájemné perzekuce mezi námi, kteří máme jeden křest. Pomysleme na mnoho zaživa upálených. Musíme prosit o odpuštění za toto pohoršení, rozdělení, abychom všichni – luteráni i katolíci – přijali tuto volbu, tedy volbu služby, jak nám ukázal On, Služebník Hospodinův.
A závěrem: mně se líbí, když vidím Hospodinova Služebníka, jak slouží, rád jej prosím, aby byl služebníkem jednoty a pomohl nám putovat společně. Dnes jsme se společně modlili. Modleme se společně za chudé, potřebné a mějme se rádi navzájem pravou bratrskou láskou. Někdo možná řekne: „Ale otče, jsme tak odlišní. Naše učebnice dogmatiky říkají jedno a vaše říkají něco jiného..“ Jeden váš velikán kdysi řekl, že je čas smířené různosti. Prosme dnes o tuto milost, o milost této různosti smířené v Pánu, tehdy ve Služebníku Jahveho, onoho Boha, který přišel k nám, aby sloužil a nikoli aby si nechal sloužit. Děkuji vám za toto bratrské přijetí.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie